Nejnovější informace o konfliktu najdete pohromadě ZDE

• Co je Pásmo Gazy. Kdy a jak se zrodil konflikt
• Vše o Hamásu. Kdo ho vede, jaké má spojence
• Jak a kdy vznikl Hamás
• Možní spojenci Hamásu
• Slovník pojmů k válce Izraele s Hamásem
• Jaké zbraně má Izrael k dispozici
• Vše o sítích tunelů Hamásu metro Gaza

„Je třeba ovšem pochopit jejich tehdejší pohled na věc. Měli pocit, že je to nespravedlivé a že se židovskému obyvatelstvu dostává větší část území, než by si početně zasloužilo. Jim se ale hlavně nelíbila sama idea rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou část. Věřili, že zabrání vzniku židovského státu, protože mají za sebou celý arabský svět. Hned po vzniku státu Izrael také koalice arabských států Izrael napadla s cílem ho zničit. Ve válce neuspěli a Izrael rozšířil své území o severní Galileu a část Západního břehu. Arabský stát nevznikl na původně označeném prostoru, ale ani v Gaze a na Západním břehu. Místo toho arabská území anektovaly Egypt a Jordánsko,“ dodává Irena Kalhousová.

Odpovídá též na otázku, co říká názoru, že Palestinci počátkem minulého století jako národ vlastně neexistovali, nelišili se od ostatních blízkovýchodních Arabů a nacionalitu získali až díky vnějším okolnostem a během svého života vystěhovalců.

„Argument, že Palestinci nejsou národ, je velmi hloupý a ničemu nepomůže. Je jedno, zda se zformovali v 19. nebo 20. století a i pod vlivem vnějších okolností, v tomto případě sionismu. Zásadní je, že Palestinci věří, že jsou národ a mají nárok na sebeurčení. S touto realitou je třeba pracovat, protože Palestinci, jako každý jiný národ, se svého práva na stát nevzdají.“

Role Benjamina Netanjahua

Obsáhle rozebírá současnou politickou situaci v Izraeli.

„Premiér Benjamin Netanjahu v posledních letech své vlády Izrael strašně oslabil. Jeho hlavním cílem bylo vlastní politické přežití, nikoliv dobro země, v jejímž čele stál. Začal být pro politický mainstream toxický. Mnozí jeho spolustraníci proto z Likudu odešli. Názorově se příliš neliší, avšak založili si vlastní strany jen proto, že nechtěli mít už nic společného s Netanjahuem. Ten proto sáhl do pravicového politického extrému a dal košer razítko názorům, jež stály naprosto mimo hlavní proud. Přivedl do vlády muže a ženy, kteří neměli v minulých dekádách žádnou šanci promlouvat do reálné politiky. Mnozí jsou nositeli extremistické verze náboženského sionismu, která je inspirovaná takzvaným kahanismem. To je ideologie, která hlásá nadřazenost židovské rasy. Je to židovský fašismus. Ve vládě tak zasedají rasisté, homofobové a podobní jedinci. Kromě toho, že jsou to extrémisté, jsou navíc ještě zcela neschopní politici,“ míní.

Brutální až nelidský útok teroristů z Hamásu Kalhousová, která studovala v Izraeli, samozřejmě odsuzuje, ale připouští, že ho částečně umožnila Netanjahuova chybná politika. „Obrovsky důležitý je hlas přeživších hamásovského masakru a příbuzných unesených. A tam je kritika vůči Netanjahuovi mohutná. Jejich příběhů jsou dennodenně plná média a ti lidé si pochopitelně kladou otázku, kde byl v té chvíli stát a kde byl Benjamin Netanjahu?“ popisuje.

A jak se ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově Irena Kalhousová dívá na vliv ortodoxních Židů? Může se stát život v Gaze zase snesitelný a jsou Izraelci odsouzeni k životu v permanentním ohrožení a neklidu? Dočtete se v pátečním Deníku.