„Úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jsme měli ratifikovat už dávno. Jsme jedním z posledních států Evropy, který se k ní dosud nezavázal a není žádný skutečný důvod, proč to dále odkládat. Doufám, že souhlas Senátu bude jedním z posledních kroků,“ napsal Pavel. Smlouvu ratifikovalo zatím 39 ze 45 signatářských států. Česko ji podepsalo v roce 2016 za vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL, dosud ji ale neratifikovalo.

Čeho se Istanbulská úmluva týká a jaké jsou na ni názory:

Poslance a senátory čeká souboj o ratifikaci Istanbulské úmluvy. Ta má potírat domácí a sexualizované násilí. Ilustrační snímek
PŘEHLEDNĚ: Politiky čeká souboj o Istanbulskou úmluvu. Co by pro Česko znamenala

V Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.

Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.

Senátoři svedou boj o Istanbulskou úmluvu, jež vzbuzuje vášně. Komu může úmluva pomoci?

Domácí násilí. Ilustrační snímek
Manžel ji týral i bil. Pomohla by jí Istanbulská úmluva, soudí někteří odborníci

Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Senát a Sněmovna a podepsat prezident. Pokud by Senát ratifikaci neschválil, sněmovní posouzení by bylo nadbytečné.

K přijetí úmluvy dnes senátory žádala koalice Hlas proti násilí. Podle uskupení by dokument přispěl k nastavení systému pomoci obětem, k zajištění programů pro násilné osoby i k prevenci, které v Česku chybí.