Istanbulská úmluva je podle vás upovídaný dokument, který skrývá několik zákeřných věcí. Jakých?
Nebezpečná je už samotná preambule. Obsahuje definici násilí, které je podle ní způsobeno tím, že muži jsou muži a ženy ženami, tedy oběťmi, a že to není ničím jiným. To popírá všechny zásady vyšetřování trestných činů, vlivu okolí či osobnostních rysů pachatele. České soudy by k tomu musely při výkladu přihlížet, protože úmluva by se – jako mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy ČR – stala součástí českého právního řádu. Vadí mi třeba i zakomponování financování nevládních organizací na základě toho, že se podílí na uplatňování zásad a obsahu Istanbulské úmluvy.

Senátor Zdeněk HrabaSenátor Zdeněk HrabaZdroj: se svolením Zdeňka Hraby

Ředitelka organizace Acorus Jaroslava Chaloupková pro Deník uvedla, že neziskovkám nejde o peníze pro sebe, ale o to, aby potřebné služby byly dostupné obětem násilí. A ratifikací smlouvy by se k tomu stát přihlásil. Třeba azylový dům s utajenou adresou, který tato organizace provozuje, předloni musel asi čtyřiceti obětem pobyt kvůli naplněné kapacitě odmítnout. Některým nezbývá než se skrývat před násilníkem ve sklepích. Co na to říkáte?
Na plénu jsem uvedl, že na takovou chvályhodnou činnost musí stát dávat peníze a síť azylových domů je třeba rozšířit. Ne aby neziskovky poníženě prosily o dotace. V některých azylových domech jsem se byl podívat. Podmínky jsou hrozné, ale je to pro oběti určitě lepší než být dál terčem násilí. Z Istanbulské úmluvy ale žádné takové povinnosti nevyplývají. To musí český stát, krajské úřady a samosprávy. Maximálně to podporuji. Zároveň ale nechci, aby se k tomu připojily neziskovky, které mají nekalé úmysly.

NESCHVÁLENO: K přijetí úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí v ČR chyběly dva hlasy:

Domácí násilí. Ilustrační snímek
Senát neschválil Istanbulskou úmluvu. Ministr Dvořák: Mezinárodní ostuda

Které organizace máte na mysli?
Existují třeba takové, které pomáhají uprchlíkům, ale podle názorů úředníků z ministerstva vnitra, kteří za ně spolu s hasiči vykonávali činnost, se zrovna pracovně nepřetrhly. Jen inkasovaly peníze.

Nelze ale paušalizovat, že?
Také nepaušalizuji. Když by třeba osm z deseti neziskovek dělalo záslužnou činnost, i ty dvě zbylé by měly podle úmluvy nástroj, jak získat víc peněz. A pokud by jim je Česká republika neposkytla, mohly by ji eventuálně žalovat u Evropského soudu pro lidská práva. Netýkalo by se to jen azylových domů a podobných služeb, ale třeba i toho, že do školních osnov by byla zanesena genderová ideologie.

Zástupkyně České ženské lobby argumentují tím, že preventivní programy by zahrnovaly třeba to, jak zvládat násilné sklony, násilí včas zaznamenat či umět rychle vyhledat pomoc. Jaký je váš názor?
Naprosto souhlasím s tím, že v rámci rodinné výchovy či občanské nauky by se věci, které uvádíte, měly vyučovat. Zároveň má být výchova primárně na rodinách. Zase tu je ale ďáblovo okénko, zadní vrátka. Do povinných osnov by se například dávaly věci jako informování o tom, že je možná a reálná fluidní (proměnlivá – pozn. red.) změna pohlaví. Že pokud si člověk změní pohlaví úředně, nikoli biologicky, může rodit muž. To se ve státech, které úmluvu ratifikovaly, do škol dostává. Chvályhodné záměry, jak se k sobě mají lidé chovat, by tedy byly zneužity i pro tuto propagandu.

A není naopak v pořádku, aby se děti ve školách dozvídaly, že existují transgender lidé, kteří zasluhují respekt, a že se nemají trápit, pokud to na sobě pocítí?
Určitě. V tomto směru stát zaspal a je třeba investovat peníze do psychiatrické péče či spolupracovat se školními psychology. Pokud se totiž člověku dostane pomoci až po druhém pokusu o sebevraždu, je to skandální. Stát musí v tomto směru konat co nejdřív. Setkal jsem se jak s transgenderovými organizacemi trvajícími na biologické změně pohlaví (po lékařském zákroku – pozn. red.), tak těmi, podle nichž by měla stačit jen změna zápisu v občance. Nepopírám, že existují lidé, kteří se narodili v jiném těle. Vidím ale problém dávat proměnlivou změnu pohlaví do školní výuky. Už nyní existují jednoznačné studie o tom, že stále víc dětí pochybuje, jakého jsou pohlaví, protože se na ně valí tyto informace.

ČTĚTE TAKÉ: Příběh Lenky, kterou týral manžel, ukazuje, co by po ratifikaci Istanbulské úmluvy mohlo být jednodušší:

Domácí násilí. Ilustrační snímek
Manžel ji týral i bil. Pomohla by jí Istanbulská úmluva, soudí někteří odborníci

V Senátu jste řekl, že podporujete návrh na změnu definice znásilnění. Lze to chápat tak, že jste pro různé kroky, ale myslíte, že úmluva ničemu nepomůže?
V úmluvě jsou dobré myšlenky. Aby ale prošly, jsou tam bohužel i ty zlé, o nichž jsem mluvil. I v argumentaci zastánců úmluvy se objevilo, že pokud jste proti těm špatným, jste zároveň i proti těm dobrým. To je ale demagogie a argumentační faul. Pro redefinici znásilnění jsem jednoznačně, protože prokazovat násilí je složité. A ne zkrátka znamená ne (podle navrhované změny by znásilnění znamenalo nejen pohlavní styk doprovázaný násilím, ale i to, když by člověk nerespektoval jeho odmítnutí druhým – pozn. red.).

Dáváte si nějaký závazek, k čemu chcete v tomto směru přispět?
Chci zapracovat na tom, že u násilných trestných činů, zejména vůči dětem, není nutné podmíněně zastavit trestní stíhání (prozatímní rozhodnutí soudu či státního zástupce v přípravném řízení, pokud obviněný splní podmínky a povinnosti, které mu uloží – pozn. red.). Nějaký dočasný zápis někde totiž pachatele od trestné činnosti neodradí. Výrazně to zpřísňuje právě navrhovaná redefinice sexuálního násilí, která je nyní ve sněmovně a pak přijde do Senátu. Chci, aby v účinnost vstoupila co nejdřív.