Čísla by mohla vést k optimismu. Za tu dobu se emise skleníkových plynů v Česku snížily o 33 procent a průmysl do ovzduší vypouští dokonce 
o 55,4 procenta méně škodlivin. Jenomže údaje z měřicích stanic začínají v poslední době mluvit o něčem jiném. „Kvalita ovzduší v ČR se nezlepšuje, pouze kolísá dle aktuálního vývoje meteorologických podmínek v daném roce," odkázala na zprávu o stavu životního prostředí za loňský rok mluvčí resortu životního prostředí Petra Roubíčková.

Zejména na severní Moravu a do Slezska se postupně vrací smog. Například Věřňovice na Karvinsku si letos odnesly smutný primát. Roční limit pro znečištění polétavým prachem byl v této obci vyčerpán už 26. února. „Trend posledních let je jasný, k vyčerpání povolených 35 dní dochází v Moravskoslezském kraji pravidelně během měsíce února. Po zbytek roku pak obyvatelé dýchají vzduch, jehož kvalita nesplňuje zákonem dané imisní limity a má dopad na zdraví místních obyvatel," okomentovala událost Kamila Plocková z organizace Čisté nebe. Loni byl tento limit v Ostravě-Radvanicích vyčerpán už 
18. února.

Oproti roku 2012 se také loni v Česku zvýšil počet smogových dnů. Bylo jich napočítáno 56 a k tomu dalších pět hodin. Od roku 2000 však látek znečišťujících ovzduší postupně ubývá. „Pokles je ale méně výrazný než v 90. letech," říká ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Václav Dvořák. Na severu Moravy za to může vysoká koncentrace průmyslu, hustá zástavba s lokálním vytápěním na tuhá paliva a rozvinutá dopravní infrastruktura.

Špatný stav lesů

Dozvuky silně znečištěného ovzduší před rokem 1989 se nyní projevují i na stavu českých lesů. Jejich zdravotní stav patří k nejhorším v Evropě. Mohou za to stále převažující umělé smrkové porosty 
a nevhodná výsadba smrku.

Co však odborníci považují za téměř tragédii, je likvidace zemědělské a lesní půdy. V roce 2013 zastavěné a jinak zabrané plochy překročily už deset procent území České republiky. „Za poslední tři roky se zvýšil rozsah zastavěných 
a ostatních ploch o 3,5 procenta," přiblížila Roubíčková.
Potíž je navíc v tom, že 35,9 procenta zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí a dalších 14,6 procenta erozí větrnou. Na většině těchto míst se ovšem neprovádí potřebná ochrana, která by ztráty omezovala. Za alarmující pak odborníci považují i kouskování krajiny dopravními stavbami, které pak představují problém například pro pohyb velkých šelem. Pozitivní ale je, že klesla spotřeba hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, stejně tak stoupá plocha ekologicky obhospodařované půdy.

Podle ekologů také stagnuje recyklace odpadů, která se pohybuje kolem třiceti procent. „Ačkoliv se někdy mylně říká, že patříme mezi mistry v třídění odpadu, ve skutečnosti 
v recyklaci kulháme daleko za úspěšnými evropskými státy. Ministr (Richard) Brabec by měl zvýšení recyklace komunálního odpadu stanovit jako hlavní cíl připravovaného odpadového plánu," řekl Jiří Koželuh z Hnutí Duha.

Celkový stav životního prostředí v roce 2013 se sice mírně zlepšil, nicméně je u všeho podle ředitele Centra pro otázky životního prostředí Bedřicha Moldana vždy nějaké velké „ale".

Životní prostředí

Ředitel Centra pro otázky životního prostředí Bedřich Moldan: Jsme slušný podprůměr Evropy a jsme s tím více méně spokojeni

Za poslední čtvrtstoletí jsme vzduch kolem nás vyčistili od toho nejhoršího. Přesto jsme podle ředitele Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově Bedřicha Moldana v rámci Evropy slušný podprůměr. Potíž je v tom, že jsme s tím spokojeni.

Bedřich Moldan.

Jak lze zprávu o stavu životního prostředí číst?
Životní prostředí se u nás zlepšuje, ale strašně pomalu, přičemž je řada věcí, které se naopak zhoršují. Lze tedy říct, že je tu jistá stagnace 
a věci, které se zlepšují, jsou s velkými „ale".

Které oblasti se tedy zlepšují?
Například klesají emise skleníkových plynů, tedy těch, které způsobují změnu klimatu. Pořád jsme však 
v přepočtu na hlavu velmi vysoko a emise se snižují velmi pomalu. Stejně tak můžeme říct, že se zlepšuje stav našich toků. Některé ukazatele jsou však nepříznivé, zejména dusík a fosfor. 
S podobnými „ale" je to vlastně u všeho.

V čem se naše životní prostředí naopak zhoršuje?
Za výrazně negativní považuji dvě věci. Jednak stav naší krajiny, v níž ubývá zemědělské půdy a naopak se rozšiřuje zástavba zejména 
v blízkosti měst. Nevyužívá se různých opuštěných průmyslových areálů, takzvaných brownfieldů. Stále se staví na zelené louce a to je veliká chyba. Stav je velmi špatný u zemědělské krajiny, která je ohrožena zejména vodní erozí, a roste plocha, která je nevhodně kultivována. Mám na mysli obrovské lány, které se do naší krajiny naprosto nehodí. Zapomíná se přitom na ochranu biodiverzity. Pozná se to třeba tak, že výrazně klesají stavy ptáků v zemědělské krajině.

Co je ta druhá negativní věc?
Celkově se nezlepšuje stav znečištění ovzduší. Naopak se ukazuje, že u nejmenších částic znečištění stoupá. 
V kritickém stavu je Moravskoslezský kraj.

Čím si to vysvětlujete?
Především je třeba říct, že to, čeho jsme dosáhli na začátku 90. let, byla výjimečná situace, protože tu byla velká podpora. Lidé věděli, že životní prostředí se bude muset obrovským způsobem zlepšit. Dnes je to přesně naopak. Když přijde ministr do parlamentu s nějakým návrhem zákona, začnou poslanci přemýšlet, jak to omezí náš slavný ekonomický rozvoj. Navíc lidé jsou více méně spokojeni. Neuvědomují si, že to stále není dobré. Třeba právě co se týká znečištěného ovzduší. Dá se vyčíslit, kolik lidí na to ročně umře. Jsou to desítky tisíc, takže to není úplně zanedbatelná věc.

Nevypadá to, že by se celkový stav životního prostředí u nás zlepšoval.
Musíme čestně přiznat, že třeba masové odsíření v 90. letech odstranilo nejhrubší věci. Bylo to náročné a stálo to spoustu peněz, ale je to stále snadnější, než když se snažíte vyčistit „zbytky". To je po stránce technické, finanční a stránce monitoringu náročnější. Je to úkol, který lidé neberou moc vážně a jenž nebere vážně ani vláda. Není tu politická vůle to zlepšit. My jsme se dostali na takový slušný podprůměr Evropy a jsme s tím více méně spokojeni.

Nakolik se nám daří využívat peníze z Bruselu?
V posledních letech se velmi zvýšily finanční příspěvky, zejména se to týká vody. Postavilo se množství čistíren nebo se ty stávající vylepšily. To se v příštích letech projeví na kvalitě vody. Smutné ale je, že ministerstvo životního prostředí, teď nechci kritizovat současné, protože ministr (Richard) Brabec tam není dlouho, bylo velmi špatně vedeno. Ministr (Tomáš) Chalupa to vedl opravdu velmi špatně. Projevuje se to například tím, že vracíme hodně peněz z operačních programů, což je hrozné.

Jak by musela naše příroda vypadat, aby lidé zbystřili?
Kromě ovzduší a krajiny třeba právě kvalita vod. Když se dnes podíváte na okolí Orlíku, tak je to obraz bídy 
a utrpení. Rekreační objekty jsou opuštěné a chátrají. Jeden z důvodu je ten, že nádrž nemá kvalitní vodu. Lidé by se měli i trochu strašit.

Opravdu?
Velice akutní je třeba změna klimatu, ale českému občanovi to vůbec nic neříká. Spíš poslouchá, co o tom říká bývalý prezident (Václav) Klaus, a nebere to vážně. Přitom to hýbe světem, jsou 
k tomu summity a politici na nejvyšší úrovni se kvůli tomu hádají.