Způsob, jak se s nezdary dětí v matematice vyrovnávají vysokoškolští pedagogové, autoři rámcových vzdělávacích programů, učebnic, testovacích úloh i maturitních zadání, evidentně nestačí.

Velkou popularitu si tak získávají metody, které mají náročný předmět dětem přiblížit názornou a hravou metodou. Jejím zakladatelem je profesor Milan Hejný a nyní už ji využívá téměř 800 základních škol.

UČÍME HROU

Učitelka zbraslavské ZŠ Vladislava Vančury Táňa Mutinová se s Hejného pojetím matematiky poprvé setkala na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde si doplňovala vzdělání. „Společně se třemi kolegyněmi jsme absolvovaly několik seminářů a novou metodou začaly učit. Nemohu říct, že mi to hned šlo jako po másle, ale pozitivní reakce dětí na změnu potvrzovaly správnost mé volby,“ sdělila své dojmy.

Zdolávání matematických operací pomocí krokování, obrázků, postaviček či zvířat přibližuje i nová digitální hra Matemág. Děti coby hráči pomáhají hrdinům interaktivního animovaného příběhu prostupovat spletitým labyrintem.

„Hejného matematika není jen o číslech. Hrou, která je založena na moderních pedagogických a psychologických principech, chceme nabídnout užitečný doplňující nástroj, který bude respektovat individuální tempo rozvoje dítěte, a to s jeho pomocí prožije zaslouženou radost z poznávání,“ říká Tomáš Rychecký, ředitel obecně prospěšné společnosti H-Mat.

Podobný přístup k výuce matematiky má ale vedle zastánců i velké množství kritiků. Předseda Jednoty českých matematiků a fyziků Josef Kubát Deníku řekl, že kdyby jeho vnuci měli začít chodit do třídy, kde se tato metoda používá, doporučil by jim přechod na jinou školu.

STAČÍ PRSTY NA RUCE

„Pro mě není argument, že žáci mají takové vyučování rádi. Hodiny se jim líbí, protože si hrají. Jako matematik nechápu, proč by jednička neměla být jednička, ale myš a dvě jedničky kočka. Když už si děti musejí pomoci, stačí jim k tomu deset prstů,“ míní bývalý ředitel pardubického gymnázia a učitel matematiky.

Nezatracuje přitom alternativní metody výuky, pokud vedou ke kýženému výsledku. Připouští také, že některé prvky Hejného metody jsou zajímavé. Proto soudí, že by rodiče vždy měli mít na výběr, kam své dítě dát. Pokud s Hejného přístupem nesouhlasí, mají mít možnost vybrat si na téže škole třídu, kde ho nepoužívají. O Hejného metodě se v únoru konal seminář na Matematickém ústavu Akademie věd ČR.

Překvapivě tam zaznělo hodně nesouhlasných rodičovských hlasů, které kritizovaly nesrozumitelnost výuky, nemožnost ji procvičovat doma i nutnost doučování klasické matematiky. Proto se šéf sněmovního školského výboru Václav Klaus mladší rozhodl téma přenést i na parlamentní půdu.

„Pokud se Hejného metoda nasazuje už takřka plošně, měli bychom vědět, jaký dopad má na matematické znalosti žáků. Taková data stát nemá. Budou-li vzdělávací výsledky žáků připravovaných podle Hejného horší, mělo by ministerstvo školství konat,“ sdělil Klaus Deníku.

Česká školní inspekce má nyní k dispozici jen dílčí podklady z loňské prověrky. „Výsledky žáků 5. ročníku v matematice nejsou ovlivněny tím, zda a v jaké míře se učitelé opírají o postupy tzv. Hejného metody výuky. Ani částečně ji nepoužívá 57 procent. Za daleko významnější považují utváření pozitivního vztahu k matematice,“ píší inspektoři.

KLASIKA NEPŘESVĚDČILA

Z tohoto pohledu je zajímavé, že třetina odpovídajících kantorů vyjádřila výhrady k rámcovému vzdělávacímu programu, nejčastěji právě učitelé matematiky, fyziky a zeměpisu. Kritizovali „předimenzovanost obsahu, nerozčlenění témat a výstupů do jednotlivých ročníků, malou srozumitelnost popisu výstupů či jejich nepřiměřenou náročnost a absenci metodických návodů pro výuku určitých témat“.

Usnesení školského výboru, které podpořila naprostá většina jeho členů, apeluje na vládu, aby věnovala maximální pozornost kvalitě výuky. „To samozřejmě znamená především kvalitě učitelů. Jako ředitele mě příliš nezajímalo, jakou cestou žáci dospějí k potřebným znalostem, ale museli je mít,“ dodal předseda výboru Václav Klaus. Podle něj je také nepřípustné, aby se snižovala náročnost a rozsah učiva. „Nelze ho vykastrovat víc než nyní,“ míní.

Lidovec Jiří Mihola usnesení také podpořil. „Kdyby bylo zaměřené konkrétně proti Hejného metodě, ne-udělal bych to. Vítám snahy o zatraktivnění výuky. Pokud by ta klasická byla tak skvělá, asi bychom už třicet let neřešili, proč je matematika čím dál méně oblíbená,“ uvedl Mihola.