Návod mohou využít učitelé v běžných i speciálních školách, rodiče či studenti pedagogických fakult, sdělila ČTK mluvčí NÚV Markéta Růžičková. Podle odborníků chybí ve školách nejen učebnice pro neslyšící a nedoslýchavé, ale i učitelé se znalostí znakové řeči.

Publikace Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením je k dispozici na portálu RVP.CZ. Popisuje přístupy k jazykovému vzdělávání předškoláků a žáků na prvním stupni základních škol. Seznamuje učitele s různými typy učebních materiálů, legislativou a doporučeními pro spolupráci slyšících a neslyšících.

Klíčový bod vzdělání

„Jedná se o historicky první a unikátní materiál svého druhu, který je vytvořen na míru přímo neslyšícím žákům,“ řekl Petr Vysuček z Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Podle něj je důležité hlavně to, že je k dispozici jak v češtině, tak i v českém znakovém jazyce, který v komunikaci preferují neslyšící pedagogové.

Podle Růžičkové je výuka českého jazyka pro děti se sluchovým postižením klíčovým bodem jejich vzdělávání. Pro některé děti s tímto druhem handicapu je totiž prvním jazykem, který se učí, znaková řeč. Češtinu pak vnímají jako cizí jazyk.

Národní ústav pro vzdělávání připravuje i pokračování současného materiálu, které by už mělo být zaměřeno víc prakticky. "Počítáme rovněž s vytvořením sady pracovních listů a v plánu je také lektorský kurz pro učitele," řekl ředitel NÚV Lubomír Martinec.

Chybí učebnice i zaměstnanci

Podle loňské zprávy České školní inspekce má vzdělávání neslyšících a nedoslýchavých dětí ve školách řadu nedostatků. Chybí pro ně vhodné učebnice českého jazyka, pomůcky i kvalifikovaní tlumočníci znakového jazyka, kteří by mohli žákům ve výuce pomáhat. Učitelé moc znakovou řeč neznají.

Inspekce uvedla, že ve školních letech 2011/2012 až 2015/2016 bylo častější přeřazování sluchově postižených dětí z běžných základních škol do speciálních než naopak. Děti s tímto druhem handicapu chodily v září 2016 na třetinu speciálních základních škol, kterých bylo v ČR ve školním roce 2016/2017 celkem 349.

Pět procent dětí na speciálních školách komunikovalo pouze českým znakovým jazykem. Přibližně 85 procent škol s takovými žáky zajišťovalo domluvu ve znakové řeči. Nejčastějším důvodem, proč tomu tak na některých školách nebylo, byl podle ČŠI nedostatek kvalifikovaných tlumočníků.

Podle odhadu Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR tlumočí v současnosti do znakového jazyka zhruba 90 lidí po celé republice. Na jednoho tlumočníka tak připadá přibližně 100 neslyšících lidí. Problém podle odborníků souvisí s chybějícím předpisem k podobě kurzů o komunikaci neslyšících. V ČR chybí také standardizované zkoušky k ověřování znalostí českého znakového jazyka.