Kliknutím zvětšíteProč má Česko oproti jiným státům tak plné věznice? A jde to v dohledné době změnit?
Plné věznice nemáme proto, že bychom do nich posílali hodně lidí, ale proto, že je tam posíláme na dlouhou dobu. Můžeme je tam zkusit posílat na kratší dobu, což vyžaduje větší systémovou reformu. Ale je tu i pár věcí, které jde změnit rychle. Třeba zrušení speciální trestní sazby pro recidivisty, snížení některých dolních hranic, na nichž se velká část odborníků shodne, jako třeba u drogové kriminality a podobně.
Lidé sedí ve věznicích dlouho i za nezávažné přečiny, tresty se navíc kumulují a člověk sedí několik trestů za sebou. Je náš trestní systém oproti jiným evropským zemím zbytečně přísný?
Český trestní systém není přísný proto, že bychom ho chtěli mít přísný, spíše jsme ho nedokázali správně nastavit. V posledních třiceti letech jsme se snažili neposílat lidi do vězení. Dopracovat se do vězení není úplně jednoduché. Nejčastěji dostane člověk podmínku, spáchá trestný čin znovu a třeba dostane další podmínku, teprve po dalším trestném činu dostane už nepodmíněný trest a k tomu mu soudce ještě nařídí výkon těch dvou podmíněných. Ve výsledku tak vykonává dlouhý trest, který není přiměřený celkové závažnosti trestné činnosti. Změna by však vyžadovala komplexní reformu podmíněného trestu.
Vy rovněž kritizujete zvláštní trestní sazbu pro recidivisty. Proč může jít v Česku jít recidivista sedět za krádež pěti housek?
Není nutně špatně, že za krádež pěti housek může jít recidivista sedět. V Německu třeba posílají na krátkou dobu do vězení lidi, kteří jezdí opakovaně veřejnou dopravou bez lístku. V případě často se opakující recidivy může být nepodmíněný trest odnětí svobody i za banální trestnou činnost tou jedinou možností. Ale neznamená to, že musí být dlouhý. Jenže v našem trestním zákoníku je zaneseno nejen to, že recidivista má být potrestán i za krádež s nepatrnou škodou, ale navíc je tu i dolní hranice trestní sazby šest měsíců. A to je přesně ten problém. Minimálně tato dolní sazba by měla být zrušena, neboť není obhajitelná.
Proč je podle vás u často opakované recidivy vězení tou jedinou možností?
Protože v některých případech už nevím, co s tím člověkem dělat. Ale šest měsíců je příliš. Nebude to na něj mít výrazně jiný účinek, než kdybychom ho poslali za mříže na dva měsíce, takže by bylo vhodnější uvěznit ho na ty dva. Ovšem náš vězeňský systém není připraven na takto krátké tresty. Museli bychom změnit, jak se ve vězení zachází s odsouzeným, aby neprocházeli složitými procesy identifikace rizik a potřeb. Protože než bychom vše zanalyzovali, už by byli propuštěni.
Propuštěný vězeň mnohdy opouští brány žaláře s několika korunami v kapse. Když nemá podporu rodiny, nemá práci a třeba ani bydlení, jak se má uživit jinak, než že zase něco ukradne? Má to vůbec řešení?
Ano, řešením je komplexní péče, která v Česku neexistuje. Je to o kurátorech, o sociálním bydlení, nastavení dávek, o hledání práce nebo o přístupu zaměstnavatelů k zaměstnávání lidí se záznamem v rejstříku trestů. Jde o komplexní nastavení systému tak, aby podporoval začlenění do společnosti. Dokud toto nebudeme mít, tak se nemůžeme divit vyšší míře recidivy.
To zní opět tak, že nejde zrovna o nějakou rychlou změnu.
Ano, ale už se objevují první dobré náznaky. Například zanedlouho se v Písku otevírá probační dům, jenž má být mezistupněm mezi vězením a svobodou. Tímto směrem by se náš systém mohl ubírat. Podobně se to má s projektem otevřené věznice v Jiřicích na Nymbursku. Ta má umožnit začít pracovat již během výkonu trestu a třeba pak do této práce moci přejít. (Cely se podobají spíše bytu, vězni nemají speciální dohled, chodí mimo areál do zaměstnání a po něm mají povinnosti i ve věznici. Z vydělaných peněz platí za pobyt a hradí i dluhy či alimenty. Recidivu tu mají šestkrát nižší než v klasických věznicích. - pozn. red.) Bohužel otevřená věznice tu je od roku 2016 a stále je jediná. Potřebovali bychom systémovou změnu, nikoli jen pilotní programy.
Probační a mediační služba má málo kurátorů, takže nestíhají doprovázet každého vězně po propuštění na svobodu. Zbytečně plné věznice stojí miliardy korun. Nejsou to špatně investované peníze? Nebylo by je lepší napřít do prevence recidivy, tedy třeba do více kurátorů?
Ano, ale v současné době musíte peníze vynakládat na provoz věznic. Nemůžete přestat vytápět věznice, vařit či platit zaměstnance a dozorce. Abychom mohli do budoucna ušetřit v systému, nejdřív do něj musíme něco investovat. Kdybychom ušetřili zrušením speciálních trestních sazeb pro recidivisty, měli bychom je dát třeba do vybudování nových otevřených věznic a ne že o ně snížíme veřejný rozpočet.
Využívá český soudní systém dostatečně alternativních trestů?
Myslím, že nevyužívá, ale ne na úkor nepodmíněných trestů, ale těch podmíněných. Podmíněné tresty dnes dominují naší trestní politice a jsou s nimi spojeny mnohé problémy. Místo nich by se ve větší míře měly používat ty alternativní. Pomohly by i jednoduché a rychlé úpravy, třeba v případě peněžitých trestů. Zatímco my máme stanoveno, že za nezaplacení jedné denní sazby jde člověk do vězení na dva dny, v mnoha zemích je to naopak – za nezaplacení dvou denních sazeb jde člověk sedět na jeden den. Takže by v trestním zákoníku stačilo změnit několik čísel a vězeňská populace by se zase o něco snížila (byť v tomto případě nikoli výrazně). Co se týče alternativy v podobě domácího vězení, nestane se běžně používanou sankcí napříč okresy, dokud ministerstvo spravedlnosti nezajistí funkční elektronický monitoring, tedy náramky.
Zmínil jste, že by mělo být více alternativních trestů na úkor těch podmíněných. Mají podmíněné tresty vůbec na odsouzené nějaký efekt? Není skutečně lepší si nějaký trestný čin například odpracovat?
U podmíněných trestů vidím mnohé nedostatky. Podmíněné tresty příliš nezasahují do běžného života člověka. Původně se zavedly pro výjimečné porušení jinak řádného života v případě velmi krátkých trestů. My ale nyní běžně odkládáme i dlouhé tresty ve výměře dvou až tří let, a to nám způsobuje problémy. Navíc když ho soudce ukládá, říká si: Kdybych pachatele poslal do vězení, dám mu sedm měsíců. Ale když mu ukládám podmíněný trest, bude to na čtrnáct, aby to bylo přísnější. Jenže když pachatel následně zrecidivuje, tak jde sedět na těch čtrnáct měsíců a ne na původních sedm, které by byly přiměřené. Tím se recidivistům trest ještě více prodlouží.
Video: Projekt Vězňova cesta (zdroj: Mezinárodní vězeňské společenství)
Takže i za méně závažný opakovaný přečin může pak následovat dlouhé vězení?
Ano, představte si uživatele drog, který se dopouští ne příliš závažné distribuce nelegálních látek mezi několik kamarádů. Nejdřív má dolní hranici jeden rok, dostane rok a půl podmínku. Když tento čin opakuje, tak protože je recidivista, dolní hranice činí dva roky, dostane například dva a půl roku. Když to udělá znovu a dostane dva roky natvrdo, jde ve výsledku sedět na šest let, což je naprosto nepřiměřené tomu, že se jedná o drobnou distribuci. Paradoxně se to neděje proto, že bychom ho chtěli dostat do věznice na dlouho, ale naopak proto, že ho tam tak dlouho nechceme dostávat a zároveň jsme ochotni mu velmi hrozit. Museli bychom promyslet celý systém jinak a uvažovat v jiných kategoriích, než jsme uvažovali posledních sto padesát let.
Jak by to podle vás mohlo s podmínkami fungovat lépe?
Například by neexistoval podmíněný trest, ale podmíněné odsouzení. Takže by soudce zmíněnému pachateli sdělil: Podívejte se, já vás teď neodsoudím, stanovím zkušební dobu, vedle toho vám dám povinnost léčení a nějaké kratší obecně prospěšné práce. Když to nebudete vykonávat, uložím vám šest měsíců nepodmíněně. Když by tento člověk znovu spáchal trestnou činnost, mohl by soudce říct: „Nějaké obecně prospěšné práce jste vykonal, účastnil jste se léčení, výsledku se sice nedosáhlo, ale do vašeho života to zasáhlo, takže těch šest měsíců pokrátím na tři měsíce. Za další trestnou činnost by navíc uložil pětiměsíční vězení a celkem by tak vykonával osmiměsíční vězení. A bylo by to výrazně kratší než systémem současných podmínek.
A co rozhodnutí o podmíněném propuštění? Sahají k nim soudci dostatečně často?
Podmíněným propuštěním se podle mě do určité míry řeší ty příliš dlouhé tresty. V ideálním systému by se lidé posílali do vězení na výrazně kratší dobu, a tím by se mohlo sahat k podmíněným propuštěním výrazně méně.
Kdy můžeme očekávat nějaké změny?
Smýšlení ohledně výše trestů se mění velmi pomalu. Ani v odborné veřejnosti nepanuje stoprocentní shoda, třeba někteří soudci, kteří se podílejí na tvorbě trestní legislativy, jsou v těchto otázkách spíše přísnější. V některých doktrinálních otázkách je potřeba komplexně změnit přístup, který se na právnických fakultách zastává přes sto let, což také není jednoduché. Důležitá je i otázka, kdy budou politické strany ochotny přistoupit ke snižování trestních sazeb. Pokud se v Parlamentu nenajde většina, nic zásadního s vězeňskou populací neuděláme. Větší změny se navíc neudělají bez větších investic. Vězni jsou to poslední, do čeho chce společnost investovat, zvláště v době, kdy se omezují náklady. A mnohem jednodušší je identifikovat problém, než najít řešení.
Nešlo by třeba opsat trestí řád Nizozemí, Finska či Norska, tedy zemí, které jsou známy velmi pečlivou prací s vězni a alternativními tresty a také nejmenšími vězeňskými populacemi v Evropě?
V některých věcech se můžeme inspirovat, ale na mnohé tu nemáme podmínky. Uvedu to na příkladu. Za první republiky tu existovala široká síť drobných okresních věznic. Dnes až na výjimky nemáme malé věznice. Vězni tudíž nemohou chodit do místních komunit nebo tak snadno do práce, jako je to ve vyjmenovaných státech. Kdybychom měli v Česku v každém okresu malou věznici, mohu odsouzené posílat přímo tam, kam se pak budou vracet na svobodu a budou tam moci pokračovat v práci, kterou začali ve vězení. Takže přechod na svobodu bude pak výrazně jednodušší. Ale my máme velké věznice v Podkrušnohoří nebo na bývalých základnách sovětské armády uprostřed lesů. Do takových podmínek nelze bez výraznějších investic nějaký norský nebo nizozemský model převést.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
