Jan Bartošek: Prodáš se jen jednou. To platí na chodníku i v politice

Především pojímám 28. říjen jako velký den a na svém domě jsem vyvěšoval vlajku 
i v době, kdy jsem ve sněmovně nebyl. Co se týká oslav na Pražském hradě, negativně vnímám hlavně to, že nebyli pozváni všichni rektoři.

Zvažoval jste kvůli tomu svou účast na dekorování?
Ne, byl jsem rozhodnutý pozvání přijmout, protože podle mě jde o svátek naší republiky. Rozuměl jsem ale výhradám, které zaznívaly, že není možné rozlišovat rektory podle nějakých osobních sympatií. Všichni, politici 
i rektoři, jsou v určitých veřejných funkcích, a pokud jde o státní oslavy, účastní se jich proto, že zastupují konkrétní instituce.

„Já nechci v politice prostituovat. Raději z ní odejdu s tím, že jsem neuspěl, než abych byl úspěšný za tuhle cenu."

A co seznam oceněných?
Většinu vyznamenaných jsem vítal, některé z nich jsme navrhovali i ve sněmovním podvýboru pro vyznamenání.

Které?
Například pátera Toufara, pana faráře Štemberku, paní Gorbaněvskou.

Zastavme se u posledních dvou. Lidického pátera Josefa Štemberku popraveného nacisty ocenil Řádem T. G. Masaryka už prezident Václav Havel. Nyní od Miloše Zemana dostal medaili Za zásluhy, tedy řád nižšího stupně. Mnozí to nepochopili.
To je plně v kompetenci pana prezidenta. Nechci, aby se to posuzovalo jako přetahování mezi prezidenty, kdo koho a jak lépe ocení. Spíš na to nahlížím tak, že jde o lidi, kteří vykonali záslužné činy, a je potřeba si je připomínat 
i touto formou.

Návrh na uctění Natalje Gorbaněvské jste spolupodepsal, bohužel řád dostala in memoriam. Její syn Jaroslav a spolubojovník Viktor Fajnberg tento akt vnímají jako nekonzistentní, neboť ho nedoprovázela jednak kritika současného Putinova režimu, jednak pozvánka pro všechny tehdejší demonstranty na Rudém náměstí. Připomněli 
i slovenského prezidenta Kisku, který ocenění Gorbaněvské doprovodil vyjmenováním současných politických vězňů v Rusku. Souhlasíte s nimi?
Za nás šel návrh, aby byli oceněni všichni, kteří tehdy na Rudém náměstí demonstrovali. Myslím, že v dnešní době, kdy jsou například 
v Sýrii vražděni křesťané, je důležité klást důraz na dodržování lidských práv a nesměšovat je s obchodem. Můžete udělat sebelepší byznys, ale když při něm budou porušována lidská práva, časem se vám to vrátí. Platí to i o Číně, kde jsou lidé kvůli svému názoru skutečně zavíráni.

To s ní máme přestat mluvit 
a obchodovat? Nebo stačí při všech příležitostech zdůraznit, že víme o tom, co se u nich děje, a že s tím nesouhlasíme?
Připomínat lidská práva tam, kde jsou porušována, je minimum, které by mělo být vždy zdůrazněno. Mnozí 
z nás pamatují období před listopadem 1989 a já jsem vždy velmi prožíval, když významný zahraniční politik podpořil disidenty a snahu po změně poměrů. Pro lidi, kteří jsou perzekvováni pro své názory a vyznání, je důležité, že na ně okolní svět nezapomíná, že v tom nejsou sami.

Možná je chyba komunikace, že jsme se nedověděli víc o tom, co ve středu zmínil šéf hradního zahraničního odboru Hynek Kmoníček, totiž že prezident Zeman v Číně debatoval se studenty i nejznámějším blogerem v zemi a lidská práva při tom nezůstala stranou. Nezaznělo tedy jen jeho vyjádření, že nebudeme zasahovat do vnitřních záležitostí Číny, ale odvedl i kus užitečné lidskoprávní práce. Doneslo se to k vašim uším?
Ne. Přesto si dovedu představit, že prohlášení k lidským právům mohlo být daleko razantnější.

Rozruch vyvolal i způsob přepravy prezidenta Zemana z Číny, když využil nabídky PPF Petra Kellnera a J&T a přiletěl jimi pronajatým letadlem. Šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg uvedl, že německý prezident Wulf rezignoval kvůli daleko menšímu prohřešku – zaplacení hotelového pokoje filmovým producentem. Europoslanec Jiří Pospíšil míní, že je správné, aby prezident bral na podobné cesty podnikatele, ale není normální, aby byznysmen vzal na palubu prezidenta. Pak to může vypadat, že celá čínská mise byla propagací Petra Kellnera, který má v této zemi zásadní zájmy.
Po pravdě je tahle věc pro mě nepochopitelná. Nejvyšší ústavní činitel má přece možnost si cestu zorganizovat, domluvit harmonogram jejího průběhu. Využití privátního letadla mi připadá opravdu nestandardní a může to vést ke zpochybnění veškerých dalších kroků, které tam naše delegace učinila. Nabízí to obrovský prostor pro spekulace, bylo to zbytečné a pochybuji, že tento postup stál za dvě hodiny uspořeného času. Politik si musí hlídat svou nezávislost, přílišné spojování s jakoukoli zájmovou skupinou může být nebezpečné pro něj, potažmo pro to, co dělá.

Filmař Jan Němec dočasně vrátil svoje vyznamenání Za zásluhy, které převzal z rukou Václava Havla. Pobouřilo ho, že někteří umělci nyní nedostali stejnou medaili proto, že se zasloužili o stát, ale o zvolení Miloše Zemana prezidentem. Co tomu říkáte?
Nemyslím si, že třeba Lucie Bílá nebo Filip Renč jsou umělci, kteří pomáhali pouze panu Zemanovi. Pokud vím, Lucie Bílá sympatizovala 
i s panem Klausem. Je plně 
v kompetenci prezidenta, koho a za co se rozhodne odměnit. Osobně mi daleko víc vadilo, že pan Sedláček přišel 
v mikině. Takový projev buranství při největším svátku naší republiky mě zarazil mnohem víc než to, kdo byl odměněn.

Chyba protokolu?
Tak bych to neviděl. Je to věc osobnostní vyzrálosti toho člověka. Přece musel vědět, na jakou akci jde.

To jistě věděl, v rozhovoru pro Deník Robert Sedláček řekl, že „měl potřebu ten rituál trošku znesvětit". Otázka je, měl-li mu to pan Forejt dovolit?
Na pozvánce je napsáno, jaký oděv se očekává. Týká se to všech ústavních činitelů, hostů i dekorovaných.

Vy byste tedy nepřevlékal, ačkoliv času na to bylo dost?
Ne. Existuje hranice mezi svobodou a odpovědností, kterou má každý z nás. Její nastavení je tak trochu problém celé naší společnosti. 
K tomu, abychom mohli dobře fungovat, potřebujeme svobodu, ale svoboda, v níž není přítomna odpovědnost, nám mnohdy ubližuje, až škodí.

„Politik si musí hlídat svou nezávislost, přílišné spojování 
s jakoukoli zájmovou skupinou může být nebezpečné pro něj, potažmo pro to, co dělá."

Koneckonců rozpor je přítomen skoro v každém rozhodnutí. 
V těch politických obzvlášť. Například sněmovna zamítla už 
v prvním čtení senátní návrh zákona o Národním parku Šumava. Pohled ekologů zvítězil nad potřebami obyvatel, kteří tam žijí. Jak se k tomu stavěli lidovci?
Neměli jsme jednoznačný názor. Já jsem byl pro posunutí zákona do druhého čtení, neboť anarchie na Šumavě je natolik tristní, že neřešení situace je daleko horší než debata nad novým zákonem.

Ministr Richard Brabec ale slíbil, že do měsíce předloží novelu zákona o ochraně životního prostředí, který zahrne všechny národní parky. To vám nestačí?
Podle mě by Šumava měla mít svůj vlastní zákon, neboť je naprosto specifická. To, co se tam odehrálo, byl zločinný experiment na obrovském kusu přírody, jehož důsledky můžeme vidět dodnes. Právě proto, že to je krvavá rána na tváři naší země, toto téma společnost polarizuje. Kdo si pamatuje zelenou Šumavu, ví, jak byla krásná. Když dneska jdete k pramenům Vltavy, vidíte, jak se příroda bolestně potýká s tím, co se tam odehrálo. Vzhledem 
k tomu, jak dlouho se situace neřešila, je otázkou, nakolik šlo o nekompetentnost a nakolik o úmysl. Ať tak, nebo onak, Šumavě a jejím obyvatelům to ublížilo.

Co tedy s tím?
Je mi z toho velmi smutno. Odmítnutí senátního návrhu vnímám jako rezignaci na řešení situace. Doufám, že to, co připraví pan ministr Brabec, bude odrážet snahu podmínky na Šumavě zlepšit 
a stabilizovat.

Ekologové odmítají zásahy do šumavské přírody, ale poněkud pomíjejí, že lidé, kteří tam žijí, nemají práci. Nevyřešila by částečně tu situaci lanovka na Hraničník, kterou senátní návrh nevylučoval a proti níž podle slov pro Deník nebyl ani premiér Sobotka?
Věřím, že nejde o mrtvý projekt. Tento kout Šumavy se potýká s obrovskou nezaměstnaností. Neděje se nic jiného, než že se Češi seberou, odjedou si zasportovat na Hochficht do Rakouska, tam utratí peníze a zase se vrátí domů. O přírodu je potřeba pečovat, ale musí se v ní také přirozeně žít. Proto si myslím, že by bylo dobré lanovku postavit, šlo by o podporu lokální zaměstnanosti a ekonomiky. Mladí lidé odtud odcházejí, nemají obživu, a tudíž důvod zůstávat. Ani samosprávy nevědí, co se tam bude dít. Za takového stavu není možné definovat jakoukoli vizi rozvoje. Mně to připadá jako bezohlednost vůči šumavským obcím.

Neberete argument, že senátní návrh šel na ruku hlavně developerům spojeným s ODS?
Neztotožňuji se s ním. 
V okamžiku, kdy se objeví jakákoliv ambice situaci na Šumavě řešit, zvedne se vlna různých argumentů ve snaze to zabít. Myslím, že zákon by vnesl řád do regionu i národního parku. Obce jsou vázány územním plánem, pozemky by dál byly v NP Šumava, takže určitě by nedošlo k přebujelému stavebnímu ruchu.

Jste zastupitelem v jihočeských Dačicích a nedávno jste mi řekl, že byste nikdy nevzal třeba od stavebních firem ani tužku, a to nejen z morálních, ale i praktických důvodů, neboť se nevyplácí být zavázán dodavatelům. Myslíte, že má tahle poučka šanci na rozšíření?
V okamžiku, kdy začnete „nadstandardně" spolupracovat s firmami, v konečném důsledku to odnesou všichni. Město proto, že se neodvádí dobrá práce, a konkrétní politik tím, že se mu mění osobnost. Jestliže chcete dělat politiku jako poctivé řemeslo, musíte mít volné ruce, abyste mohl na základě svého svědomí rozhodovat a konat. Nadstandardní vztahy vám ubírají míru svobody v rozhodování, stáváte se vydíratelným. Díky tomu, že jsem na takový typ vztahů v komunální politice nikdy nepřistoupil, mohl jsem si dovolit nechat předělat 250 metrů chodníku se vším všudy. Na moji kampaň mi žádná stavební firma nikdy nepřispěla. Já po nich nechci bonusy, ale kvalitní práci za přijatelnou cenu.

Zní to jako z rukověti politika Mirka Dušína.
Víte, téměř jedenáct let jsem pracoval jako terapeut 
s drogově závislými. Mimo jiné i s dívkami, které se prostituovaly. Řekly mi větu, která ve mně dodnes rezonuje a kterou jsem si přinesl 
i do politiky. Zní takto: Prodáš se jen jednou. Já nechci 
v politice prostituovat. Raději 
z ní odejdu s tím, že jsem neuspěl, než abych byl úspěšný za tuhle cenu.

Zřejmě nejste mezi lidovci sám, neboť panuje obecná shoda, že dá-li se mluvit o vítězi podzimních voleb, je to KDU-ČSL. Co dalšího je za tímto úspěchem?
Rok 2010 byl pro nás zkouškou ohněm. Být, či nebýt ve sněmovně je pro politickou stranu obrovský rozdíl. Když jsme stáli mimo, očesali jsme se od uschlých větví. Je to jako s přesazováním stromu, musíte odříznout zdravý proutek, který necháte naklíčit a vyrůst. Pro spoustu lidí, kteří se na nás účelově navázali, jsme přestali být zajímaví. Došlo ke generační obměně, a to nejen ve vrcholném vedení, ale 
v celé straně. Zůstala nám přitom široká členská základna a kvalitní politici na komunální úrovni, za nimiž je vidět každodenní práce. Máte-li za sebou 90letou historii, umíte mobilizovat síly mnohem lépe, než když jste vznikli před deseti lety. Navíc skutečně nejsme strana jednoho muže, osobnosti máme ve všech strukturách, a když přišel otřes, schopnost regenerace byla vysoká, zúročili jsme svůj potenciál. Je ale potřeba říct, že to nebylo jednoduché, stálo nás to enormní úsilí a teď je důležité pracovat a nepokazit si to.

A přitom naplňovat heslo Josefa Luxe o klidné síle?
Lidovci v sobě opravdu skrývají velký potenciál síly, ale zároveň nejsme zvyklí řešit věci boucháním do stolu, tlačením partnerů do kouta. Jsme pro stabilní řešení a dodržování pravidel fair play. Jakákoliv stavba postavená na lži či podvodu nevydrží. Odpovídá to také křesťanským principům, jichž se držíme. To je jedna z přidaných hodnot KDU-ČSL, která nás odlišuje od jiných. Stavíte-li na věcech, které přečkaly dva tisíce let, je velká pravděpodobnost, že přežijí i nás. Opakovaně se v dějinách ukázala jejich síla, byť se jimi mnohdy opovrhovalo.

Spíš bych řekla, že hodnoty samé jsou prověřené a nezpochybnitelné, jde však o to, kdo je aplikuje a dá-li se mu věřit, že se jimi řídí.
Samozřejmě nelze oddělit, co a kdo to říká. Má-li mít politika budoucnost, podle mě se bez těchto hodnot neobejde.

Poslední dobou mám dojem, že se řídíte i v praktické politice důrazem na odpuštění. Lidovci nevolají po vyobcování lidí, kteří byli například členy KSČ, sedíte s Andrejem Babišem ve vládě, vaším sponzorem je podnikatel Luděk Sekyra, tvoříte koalice 
s KSČM v obcích. Ctíte právo na reparát, na to, že si člověk může plno věcí odpracovat, nebo jde 
o čistý pragmatismus, který lidovcům v minulosti nebyl cizí?
Je třeba odlišovat. Řada našich členů nemohla v minulém režimu studovat, byla v lágrech, ve vězení perzekvována jen proto, že byli křesťané. To je zkušenost, kterou nelze jen tak přejít. Není možné relativizovat, že komunistický režim ničil lidské osudy a mnohým rodinám zásadně vstoupil do života. Proto například bylo naší podmínkou pro vstup do koalice zachování lustračního zákona.

Proč jste tedy hlasovali pro doprovodnou legislativu ke služebnímu zákonu, díky níž už ministři nebudou muset předkládat lustrační osvědčení?
To nemuseli ani nyní. Šlo jen o jakousi zvyklost. Služební zákon se toho lustračního nijak nedotýká, TOP 09 tuhle záležitost zcela účelově zneužila. Některé věci, jež se děly před rokem 1989, jsou pro nás neakceptovatelné 
i dnes. Zároveň jsme ale demokraté, a jsme proto schopni hovořit se zástupci různých směrů a proudů. Důležité je umět se bavit, ale přitom zůstat svůj. Myslím, že se nám to daří.

Takže přijímáte finanční dary od významného developera Luďka Sekyry, s nímž se přátelí ministr kultury Daniel Herman, ale zůstáváte přitom sví?
Pan Sekyra nám poslal několik finančních darů na transparentní účet. Když se někdo rozhodne nás sponzorovat, může to udělat. Od určité výše částky o tom rozhoduje náš celostátní výbor. Pokud vím, aktivity pana Sekyry žádným způsobem neovlivňují rozhodování členů KDU-ČSL.

Zatím. Povídá se ale, že právě Luděk Sekyra je tím, kdo stojí za vzestupem Jana Wolfa, který bude za lidovce asi náměstkem pražské primátorky. Pohlídáte si, aby vztahy při konkrétním rozhodování o pražských stavbách nedosáhly rysu nadstandardnosti?
Kdybych měl vycházet 
z toho, co se o kom říká, daleko bychom se nedostali. Samozřejmě je třeba se o těchto věcech bavit, mluvit o míře rizik, která to může přinést. Na druhou stranu já se díky své bývalé profesi dodnes potkávám s lidmi, kteří nastupují do kriminálu a mají problémy s drogami, ale to ještě přece neznamená, že sám užívám drogy nebo dělám dealera.

Vypadá to, že koalice, která vznikla po loňských volbách, může vydržet celé čtyři roky. To je dost dlouhá doba na zklidnění i zamyšlení nad koncepčními otázkami. Mezi ně patří například určení pravidel pro stýkání světa politiky a byznysu. Chystáte se na to?
Myslíte zákon o lobbingu?

Nejen. Jde také o zákon o financování politických stran a hlavně otevřenou celospolečenskou diskusi o tom, co je, či není za hranou. Může ústavní činitel použít letadlo soukromé firmy k cestě ze státní návštěvy? A je legitimní přijímat finanční dary od významných developerů?
Život je příliš pestrý na to, aby se všechno dalo limitovat zákonem. Mnoho věcí je otázkou citu a vnitřního kompasu. Za důležité považuji, aby politik vždycky jednal transparentně a dokázal se zodpovídat z toho, co činí. Svět byznysu a svět politiky spolu přirozeně komunikují, přesto zastávám názor, že by měly být odděleny. Jste-li 
v politice, neděláte byznys. Pokud to neplatí, je to špatně. Jako politik máte povinnost řídit stát nebo město spravedlivě vůči všem, kdo v něm žijí, nemůžete fandit silným 
a přehlížet slabé, musíte hledat funkční model. Nemyslím si proto, že stát je možné řídit jako firmu. Soukromý podnik zřizujete za účelem zisku, zatímco stát je tu od toho, aby lidem garantoval bezpečí a staral se o své občany. Z toho důvodu nemůžete v politice nebo jejím prostřednictvím dělat byznys. Dřív nebo později by vás to semlelo.

Ing. Jan Bartošek
* Narodil se 10. listopadu 1971 v Jihlavě.
* Vystudoval Jihočeskou univerzitu a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Absolvoval specializační studium dramaterapie na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
* Od roku 2000 působil v Terapeutické komunitě Podcestný mlýn u Dačic, kde se věnoval práci s pacienty trpícími závislostí na návykových látkách.
* Před osmi lety vstoupil do KDU-ČSL, od října 2010 je zastupitelem v Dačicích, letos jako lídr lidovecké kandidátky komunální volby vyhrál, starostou ale nebude.
* Od roku 2011 je totiž místopředsedou KDU-ČSL, loni se stal poslancem a letos byl zvolen místopředsedou sněmovny.