Už 2. března jste jako první vyzýval k vyhlášení nouzového stavu. Proč?
Na základě vyjádření expertů a údajů, jež jsem měl k dispozici. Věděl jsem, že se na nás řítí velký problém. Měl jsem za to, že některé věci je možné udělat jenom v režimu nouzového stavu. Navrhl jsem ho především proto, aby se mohly okamžitě řešit přímé nákupy ochranných prostředků, dále omezit akce nad 5000 osob a aby všichni lidé, kteří se vracejí z Itálie, prošli povinnou registrací. Kolegy ve vládě jsem tehdy nepřesvědčil, byl jsem dokonce kritizován, že si dělám vlastní PR. Jsem přesvědčen, že dnes už všichni vědí, jak to bylo, a dál už se k tomu vracet nechci.
On-line reportáž ke koronaviru najdete ZDE.
Já ano, protože mě zajímá, z čeho jste při svém návrhu vycházel. Odkud jste věděl, že budeme čelit největší pandemii za posledních sto let?
Měl jsem především informace ze zahraničí, pracoval jsem s matematickými modely, které ukazovaly, co by se stalo v ČR, kdyby se nákaza šířila italským tempem. Ta čísla byla dost děsivá, a proto jsem došel k závěru, že náš stát by měl reagovat vyhlášením nouzového stavu, aby se na to mohl připravit. Ukazuje se, že těch deset promarněných dní nám teď zoufale chybí.
Největší manko se ukázalo v zásobách roušek, respirátorů, zdravotnického materiálu. Nejenže na začátku roku jich ve skladech bylo minimum, ale šéf Státních hmotných rezerv ČR Pavel Švagr uvedl, že vláda v únoru zrušila výběrové řízení na dodávku 200 tisíc respirátorů, které dodatečně požadovalo ministerstvo zdravotnictví. Jak je možné, že zásoby byly tak nízké?
To souvisí s debatou o státních hmotných rezervách, kterou jsme vedli loni na podzim. Každý resort, který k tomu má oprávnění, navrhuje, co tam má být. Vnitro například říká, kolik je třeba čerpadel, nouzových kontejnerů, elektrocentrál, dezinfekčních prostředků atd. Ministerstvo zemědělství navrhuje skladbu potravin a zdravotnictví zase zdravotnické prostředky. Jednoduchá odpověď tedy zní, že ministerstvo zdravotnictví neuplatnilo požadavek na navýšení jejich objemu.
Platí tedy Švagrova slova, že nástupci ministryně zdravotnictví Milady Emmerové jen formálně potvrzovali objem, který ona nastavila?
To platí. My jako vnitro jsme požadavky průběžně upravovali.
Jedno poučení z krize tedy je, že s formálními razítky je konec a každý ministr bude pečlivě zvažovat, co je třeba v rezervách mít?
Až se z epidemie dostaneme, musí proběhnout velmi důkladné vyšetřování a hodnocení situace před vypuknutím epidemie. Musíme z toho vyvodit zásadní poučení do budoucna i ve vztahu ke státním hmotným rezervám.
Když se ukázalo, že potřebné roušky a respirátory nemají ani lékaři, sestry, hasiči, policisté, okamžitě jste zareagoval a díky kontaktům v Číně jste dodávky nasmlouval. Bylo zřízení leteckého mostu i z finančního hlediska jediné možné řešení?
Z mého pohledu je to jediná cesta, která umožňuje co nejrychleji vykrýt deficit, který máme, a zároveň vytvořit nějaké zásoby do budoucna. Ty prostředky je samozřejmě možné nakupovat i jinde. Hodně spoléhám na domácí výrobce, kteří se aktivizovali, vyvíjí se řada respirátorů a ochranných prostředků. Bohužel jakkoli se naši výrobci snaží, jejich kapacity jsou o řád nižší, než je spotřeba. Domácí produkce respirátorů se pohybuje kolem 40 tisíc týdně, ale potřeba všech tří typů je v milionech kusů. Budeme samozřejmě dělat vše, aby se domácí výroba rozjela, ale zatím to musíme řešit externě. Jediná země, která je schopna dodávat v tak mohutných objemech, je Čína. Pochopily to všechny země včetně USA.
Byla ale hektická poptávka po rouškách skutečně nutná? Šéf Ústředního krizového štábu, epidemiolog Roman Prymula uvedl, že daleko účinnější jsou doma šité bavlněné roušky, které lze vyvařit, vyžehlit a nosit stále dál na rozdíl od jednorázových ústenek.
Je to přesně tak. Už minulý týden jsem žádal ministerstvo zdravotnictví, ať jednou provždy stanoví metodiku ochrany obyvatelstva a lidí, kteří pracují na exponovaných pozicích. V jejím rámci se má jasně říct, že základním ochranným prostředkem pro obyvatelstvo je bavlněná rouška. Momentálně komunikuji s panem hejtmanem Půtou, neboť právě v Libereckém kraji se zrodila iniciativa na výrobu filtrů z nanovlákna, které by se mohly zasouvat do roušek. Taková kombinace by stačila na velmi kvalitní ochranu našich občanů, možná nejlepší na světě. Jednorázové roušky pochopitelně musejí být k dispozici v nemocnicích, neboť je lékaři a sestry potřebují i v běžném provozu. A vedle toho musejí dostávat respirátory, ale to už je jiná linka.
Pořád je tu otázka efektivity. Čína si dnes může diktovat podmínky nákupu, její státní orgány mohou zvyšovat cenu do horentních výšek. Poslanec ODS Petr Beitl oznámil, že ze svých prostředků nakoupil 4000 respirátorů za 400 tisíc korun. Dorazily za týden. Chtěl pomoci zdravotníkům, ale také dokázat vládě, že to jde rychleji, levněji a bez exkluzivních kontaktů.
Gratuluji panu poslanci, že se mu podařilo sehnat 4000 respirátorů, a jsem za to rád. Jen upozorňuji, že my je objednáváme po milionech. Je hrozně fajn, že si někdo dal tu práci a sehnal čtyři tisíce kusů, pravděpodobně mu je poslali přes Ali-Express poštou, ale pokud se bavíme o milionových dodávkách, tak toho je plné letadlo. Proto jsme museli použít Ruslan. V tom posledním bylo přes milion respirátorů, osm milionů roušek, desetitisíce ochranných oděvů. To vám Ali-Express nepřiveze.
Týdeník Respekt upozornil na pokyn čínského vedení krajanům v Česku, aby skupovali roušky na tuzemském trhu. V lednu a únoru tak údajně z ČR vypravily na 800 tisíc respirátorů a ústenek. Na tuto „diverzní“ akci prý Bezpečnostní informační služba upozornila premiéra Babiše. Měl jste tuto informaci i vy?
Nemohu detailně komentovat materiály BIS, které mi chodí. Obecně mohu říct, že jsem její zprávu obdržel v březnu, tedy v době, kdy ty nákupy už neprobíhaly. Proto jsem ji založil. Když k tomu skupování docházelo, Čína čelila obrovskému problému a potřebovala ochranné prostředky, koneckonců i z Česka tam odešla humanitární pomoc. Předpokládám, že tehdy čínská vláda rozeslala svým ambasádám pokyn sehnat kdekoliv cokoliv. Mimochodem teď česká velvyslanectví dostala úplně stejný pokyn a shánějí zdravotnický materiál, kde se dá. Teoreticky je tedy možné, že vznikne nějaká obdobná zpráva cizí tajné služby směrem k aktivitám českých ambasád. Z mého pohledu jde o logickou věc. Stát, kterému něco chybí, se to snaží sehnat za každou cenu.
Objevily se také dohady, jaké ústupky bude muset ČR za přednostní dodávky z Číny učinit. Sinolog Martin Hála na svém blogu napsal: „V čele ‚operace čínská rouška‘, která vykompenzuje všechna předchozí selhání vlády v přípravě na pandemii, stojí další letitá opora česko-čínské lobby Jan Hamáček.“ Reagoval jste velmi podrážděně a pana Hálu jste označil „za blba“. Bylo to nutné?
Zareagoval jsem skutečně velmi emotivně. Byli jsme v situaci, že ten materiál buď přivezeme a zdravotníci ochranné prostředky dostanou, nebo je nepřivezeme a lidé v nemocnicích budou bez ochrany. Nechtěl jsem, aby se tady opakoval Černobyl. Zdravotníci nutně potřebovali ochranu a jediná možnost, jak jsme ji mohli zajistit, byly dodávky z Číny, a to i za použití nestandardních prostředků. Museli jsme okamžitě uzavřít kontrakty, získat zdroje a nastavit letecký most. Ve chvíli, kdy mi někdo začal podsouvat, že jsem měl nějaké skryté úmysly a chtěl jsem udělat z České republiky čínskou kolonii, mi bouchly saze.
Věděl jsem, že když ten materiál nepřiletí, naši lékaři dopadnou jako někteří jejich kolegové na Západě, kteří k pozitivně testovaným pacientům chodí s plátěnou rouškou a v pláštěnce. Lidé v první linii musejí zkrátka dostat adekvátní výbavu. My jim vozíme biologické obleky, respirátory, ochranné brýle, štíty, rukavice. Kdybychom jim to nepřivezli a česko-čínský letecký most nenastavili, tento týden by klíčové ochranné prostředky začaly docházet a lékaři a sestřičky by byli vystaveni obrovskému riziku. Takhle jsem to bral a naštvalo mě, že pan Hála v tom hledá nějak skryté motivy.
Jakou roli v dodávkách hraje prezident Miloš Zeman a člen představenstva evropské pobočky čínské společnosti CITIC Jaroslav Tvrdík?
Bez přátelského vztahu Miloše Zemana s čínským prezidentem by vše bylo mnohem komplikovanější a rozhodně bychom dodávky nestihli zařídit tak rychle. Jaroslav Tvrdík využil svých kontaktů v Číně při hledání spolehlivých výrobců daného materiálu. V ČR se objevují nejrůznější nabídky na dovoz zboží z Číny, já jich mám plný mail, ale značná část je velmi podezřelá a nabízeného zboží není jistota, že splňuje požadované standardy. Všechny dodávky, které vozí ministerstvo vnitra, je od prověřených dodavatelů, kteří zásobují státní čínské nemocnice a mají potřebné certifikáty.
Pandemie zastihla Západ v nedbalkách. Veškerou výrobu tohoto typu totiž přemístil do Číny, protože tam se vyrábí levněji. Poučí se z toho?
Zase platí, že nejprve musíme epidemii zvládnout a pak můžeme začít vyšetřovat. Až to skončí, budu velmi stát o to, abychom se detailně podívali na krizové plány, na řídicí systémy zásobování a také na výrobu. Ukazuje se, že mnoho věcí a nejde jen o levné roušky, ale třeba i plicní ventilátory se v Evropě v dostatečném množství prostě nevyrábí. Poučení z vývoje tedy budeme muset přijmout, ale na to je čas. Nejdříve to musíme zvládnout.
Premiér Andrej Babiš váhal se zřízením Ústředního krizového štábu, pak jeho vedení svěřil Romanu Prymulovi, ačkoli původní statut hovořil o tom, že ho má vést ministr vnitra. Nebyla Babišova volba vzhledem k charakteru krize logická?
Nechtějte po mně odpověď na něco, co se týká přímo mě. Na jednání vlády jsem prosazoval, abychom šli standardní cestou a krizovým řízením byl pověřen ministr vnitra. Pan premiér měl jiný názor a já jsem pochopil, že pokud se nedohodneme, mohla by padnout vláda, protože změna statutu mohla být chápána jako vyjádření nedůvěry ministrovi vnitra. Ve finále jsem ustoupil, neboť mi bylo jasné, že si za dané situace nemůžeme dovolit vládní krizi. Dopadlo to, jak to dopadlo, pracuji na ministerstvu vnitra a myslím, že všichni vidí, že mám práce dost.
Kdo má hlavní slovo, když se rozhoduje o jednotlivých nařízeních a omezeních?
Vláda jako celek. O tom nerozhoduje vnitro ani krizový štáb. Pokud se ptáte na denní operativu, tak jsme se jako vnitro trochu rozkročili, protože děláme věci, které by ve standardním režimu činil Ústřední krizový štáb pod vedením ministra vnitra. Některé věci jsme si tedy stáhli pod sebe a snad to funguje. Krizový štáb ministerstva vnitra se schází denně.
Ptám se proto, že některá rozhodnutí působí poněkud zmateně, konkrétně mám na mysli otevírací dobu obchodů pro seniory. Tento týden se měnila už potřetí. Čekali jste vždy na to, jak se úprava osvědčí v praxi?
Na tom je asi nejlépe vidět, jak se situace mění v čase. Nejprve se stanovila otevírací doba pro seniory na 10 až 12 hodin, ale to jim nevyhovovalo. Na základě velkého tlaku šéfa Svazu obchodu a cestovního ruchuTomáše Prouzy jsme to změnili na 7 až 9 hodin ráno. Zvedla se obrovská vlna odporu ze strany zaměstnanců, kteří si chtěli cestou do práce koupit svačinu. Proto jsme to opět posunuli. Proměnlivých faktorů je spousta, chvilku trvá, než si to sedne. Nemám radost, že jsme našim důchodcům připravili takovou bojovku, ale napotřetí jsme se snad už trefili.
Poslední rozhodnutí, že lidé starší 65 let mohou přednostně nakupovat mezi 8. a 10. hodinou dopoledne, přičemž omezení se netýká menších obchodů, tedy vydrží?
Určitě, nevidím důvod ke čtvrté změně. To už by opravdu nedávalo smysl.
Profesor Prymula naznačil, že po Velikonocích by se striktní omezení mohla mírně uvolnit, protože se zavede tzv. chytrá karanténa, tedy cílené trasování, testování a izolace infikovaných. O vyhledávání kontaktů nakažených lidí pomocí mobilů jste už na vládě jednali?
Ano, je to připravené. Primárně to má v gesci armáda. Pokud se projekt spustí, velmi zjednoduší trasování a de facto by měl omezit plošná opatření. Když se teď objeví nějaké velké ohnisko nákazy, hygiena má jedinou možnost zásahu, totiž zavření celé lokality, jak se to stalo v Olomouckém kraji. S inteligentním trasováním by to bylo jednodušší a nemělo by to na obyvatelstvo takové dopady. Vnitro tuto cestu podporuje a stojí o to, aby byla zavedena co nejrychleji.
Nenarazíte na právníky, kteří vám řeknou, že bez informovaného souhlasu každého člověka k žádnému vyhledávání kontaktů dojít nesmí?
S tím se pracuje, odborníci, kteří to mají na starosti, dělají vše pro eliminaci těchto komplikací. Na druhou stranu jsme v krizovém režimu a v nějakém momentu si musíme vybrat, jestli chceme epidemii porazit, nebo zda chceme hrát nějaké právnické souboje. Když jsem slyšel, že tady někdo vážně uvažuje o podání návrhu na zrušení stavu nouze, tak jsem si kladl otázku, zda dotyčný advokát vůbec žije v reálném světě a vidí, čemu čelíme. Samozřejmě musíme a budeme dodržovat zákony, ale měli bychom také používat selský rozum a uvědomit si, s čím bojujeme.
Když se podíváme, jak se chová premiér, vláda jako celek a naprostá většina obyvatel, tak to vypadá, že v krizi fungujeme jako poměrně inteligentní a vyspělá země, kde se dodržují pravidla a nikdo nemá diktátorské choutky. Příklady podobného typu ale existují, stačí se podívat do Maďarska, které směřuje k diktatuře. Divíte se lidem, kteří říkají, že opatrnosti není nikdy dost?
My se rozhodně nechystáme jít maďarskou cestou, to se opravdu nikdo nemusí bát. Souhlasím, že reakce české veřejnosti je fantastická. Jako Češi máme vlastnost, že když nám je dobře, tak si stěžujeme a na všechno nadáváme, ale jakmile přijde krize, semkneme se. Chci lidem poděkovat za to, s jakým klidem a disciplínou všechna omezení přijímají. Zároveň musím říct, že nerozumím tomu, jak se chovají některé země na západ od nás, nevím, jestli to je nevědomost, nebo rezignace.
Když jsem viděl záběry italských vojáků bez roušek, nemohl jsem věřit vlastním očím. Ve Velké Británii ještě před týdnem odmítali striktní opatření a tvrdili, že si to udělají po svém jenom proto, aby teď zavřeli celou zemi. Ale to už je pozdě. Omezení mají smysl, když se nasadí na začátku v době nízkého počtu nakažených. My jsme vycházeli ze zkušeností Číny a Jižní Koreje, kde se to podařilo utlumit. Jsem přesvědčen, že jsme zareagovali dobře, což je vidět na křivkách nakažených. Nechci tvrdit, že máme vyhráno, ale skoro si troufnu říct, že jsme utekli italskému scénáři. Jde o to mít dobré informace a odvahu udělat správné rozhodnutí.
Těch budete muset v příštích měsících udělat mnoho. Je reálné zavřít hranice na dva roky?
Vůbec nevím, proč to pan Prymula řekl. Zastávám názor, že vedení státu a ti, kteří činí krizová opatření, by měli lidi uklidňovat, ne děsit. Hranice rozhodně nebudou zavřené dva roky. Může se ale stát, že hraniční opatření budou odvolávána mezi posledními, protože když se nám podaří trend otočit, zatímco v sousedním státě bude epidemie dál řádit, musíme hranice dál udržet, abychom to sem znovu nezanesli. Neznamená to ale, že dva roky nepojedeme na dovolenou.
Platí ale, že letošní léto prožijeme spíš doma?
Buď doma, nebo v bezpečných destinacích.
Největší výzvy, které bude vláda řešit poté, budou v ekonomické oblasti. Možná to vyjde na 300 miliard.
To bude stát víc.
Tím spíš se musím zeptat, zda se bude i šetřit? Škrtnou se výdaje na armádní zakázky?
Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jestli je právě teď doba na nákup bojových vozidel pěchoty za desítky miliard. Ale i kdybychom hypoteticky zrušili armádu, což samozřejmě nikdo nechce, tak 80 miliard armádního rozpočtu současnou situaci nevyřeší. Určitě budeme hledat jednotlivé projekty, které se dají odložit, ale to jsou úspory v řádu desítek miliard. My jich budeme potřebovat stovky. Budeme muset připravit nějaký Marshallův plán nebo New Deal, který bude v těchto částkách.
Pracuje na něm někdo?
Pracuje se na tom v rámci vlády i jednotlivých politických stran. Jsem velmi rád, že ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s programem Antivirus, tedy kurzarbeitem. To je věc, která krátkodobě velmi pomůže, protože jejím cílem je udržet lidi v zaměstnaneckém poměru. Pokud fabriky budou muset omezit provoz, nebo dokonce dočasně zavřít, lidem zůstane aspoň část mzdy a jejich místa nezaniknou. Stát nepochybně bude muset jít cestou většího zadlužení. Výhoda je, že jsme kredibilní země, takže s půjčováním peněz nebude problém. Dále musíme rozjet programy na podporu podnikatelů a firem. Komplexní plán představíme během měsíce.
Drobní živnostníci, kteří jsou nouzovým stavem ohroženi nejvíc, si stěžují, že podpůrná opatření jsou zbytečně složitá. Proč stát generálně neodpustil všem OSVČ sociální a zdravotní odvody, zálohy na daně a zároveň nenabídl okamžité bezúročné půjčky bez jakékoliv administrativy, s jednou návštěvou banky?
Také jsem pro, aby to bylo co nejjednodušší. Řada věcí ovšem vyžaduje změnu zákonů a i v nouzovém režimu musí návrhy projít sněmovnou a Senátem. Jakkoli byla atmosféra ve sněmovně velmi důstojná a pracovní, probíhaly tam různé spory, například zda má stát hradit 60, nebo 80 procent mzdy. Jsme parlamentní demokracie, takže tímto musíme projít. Cílem vlády je, aby opatření byla co nejrychlejší a nejjednodušší.
Očekáváte, že se výroba vrátí do normálu stejně jako školáci, tedy koncem května?
Nikdy jsem neřekl, že se žáci vrátí do škol koncem května. S jakýmikoli termíny bych byl velmi opatrný. Teď to sice vypadá, že vidíme světlo na konci tunelu, ale zkušenost ze světa ukazuje, že koronavirus je zákeřný a umí překvapit. Byl bych rád, abychom udrželi všechna přijatá opatření. Naděje je důležitá, ale mluvit teď o květnovém návratu do škol a plném rozjezdu výroby bych se bál. Raději bych počkal.
Zdá se, že vláda teď skutečně funguje jako jeden tým, dělně působila i sněmovna. Šly skutečně politické spory stranou?
Tak vy na té vládě nesedíte… Řekl bych, že intenzita diskuse odpovídá závažnosti problému, ale ve finále se vždycky dohodneme.
Zpočátku tiskové konference po vládě vypadaly dost amatérsky, každý ministr dlouze hovořil, premiér odbíhal od tématu, odpovídal nesouvisle. Vy jste naopak působil rozhodně, soustředěně, věcně. Kde se to ve vás vzalo?
Jsem člověk, který nejlépe pracuje pod tlakem. Dospěl jsem k názoru, že lidé potřebují jasné a stručné sdělení, tak jsem se ho pokusil zformulovat. Odmalička se zajímám o vojenskou historii a ze všech knížek vím, že platí poučka: Pokud je někdo vrchní velitel, nemůže velet jednotlivému tanku nebo družstvu. Musí říct, co se má dělat a pak důvěřovat svým podřízeným. To je princip, který uplatňuji na ministerstvu vnitra a který funguje.
Co červená mikina? Náhoda, nebo rada zkušeného imagemakera?
Byla to úplná náhoda. V neděli se mi zoufale nechtělo do obleku. Když jsem šel na tiskovou konferenci, uvědomil jsem si, že jsem oblečen jinak než ostatní. Říkal jsem premiérovi, že se omlouvám za ten civil a že to snad nebude vadit. Možná to trochu pomohlo ke zlepšení atmosféry. A ve finále se z toho stal symbol.
Třeba to bude symbol i v podzimních krajských volbách. Myslíte na ně?
Fakt teď neřeším, co bude na podzim. Sedím v kanceláři, mám na stole hromady papírů, nákladové listy, plány letadel, máme na starosti obrovskou logistickou operaci. Naším velkým úspěchem by bylo už jenom to, že se krajské volby uskuteční v situaci, kdy to bude za námi a budeme se věnovat rekonstrukci země.
