Myslí mu to ale stále brilantně, i když některá slova hledá obtížněji.

Při příležitosti 25 let od vzniku České republiky rozhovorem s touto mimořádnou osobností zahajuje Deník sérii pohledů na novodobou českou historii s bývalými předsedy vlád. 

V roce 2018 si připomínáme řadu významných výročí, vznikem republiky před sto lety počínaje a 25. narozeninami České republiky konče. Na jaký stupeň důležitosti byste v těchto souvislostech řadil listopad 1989?

Protože jsem člověk, který se velkou část svého života těšil, že se takového data dočká, mohu odpovědět jedinou větou: Dočkal jsem se a byl jsem šťastný, že přišel 17. listopad 1989. Jiná otázka je, zda to těch posledních 28 let děláme dobře.

Působil jste v bance, pracoval jste s ekonomickými daty. Byl jste přesvědčen, že převrat přijít musí, neboť byrokratický socialismus nemohl obstát?

Nechci ze sebe dělat někoho, komu to bylo dávno jasné. Bylo pravděpodobné, že to nevydrží, ale jestli krach přijde za rok, za dva či deset let, bych si netroufl předpovědět.

Účastnil jste se tehdy řady neoficiálních seminářů, kde se scházeli lidé, kteří rozebírali různé aspekty ekonomických reforem a změn. Setkával jste se na nich s budoucími prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem?

Ano, s Vaškem Klausem daleko víc, protože toho mi dali do kanceláře, takže jsme spolu seděli v jedné místnosti. S Milošem jsem se potkával na seminářích, které pořádala banka. Byl to takový diskusní seriál o ekonomii, každý pátek tři hodiny. Byla to aktivita velmi kvalitních bankovních úředníků té doby.

Jak je možné, že to bylo povoleno?

Tak úplně povoleno to nebylo, přeskočili jsme oficiální žádosti a také nám to na nějakou dobu zakázali. Když jsme to dělali potichu, nechali nás být, jakmile do toho Vašek Klaus vnesl politický rozměr, měli jsme utrum.

O čem jste si tam povídali?

Scházeli se tam hlavně odborníci na mikroekonomii, byli zvyklí psát, počítat a rozhodovat o tom, co se v této sféře bude dít. Pět dní v týdnu jsme to dělali v praxi a ten pátý den jsme bádali, co se udělalo dobře, co mohlo být lépe, co bylo špatně. Ti lidé dnes už většinou nežijí, byli starší než my, ale bez jejich rozhledu by to nešlo. Probíhalo to i proto, že se o ekonomii, na rozdíl od jiných věcí, tehdy mluvilo. A po roce 1989 to bylo poznat, protože my ekonomové jsme věděli, o co jde. Ostatní se teprve přizpůsobovali novým podmínkám.

Byly tam už tehdy nějaké odborné spory mezi Klausem a Zemanem jako pozdějšími představiteli protikladných politických směrů?

Určitě ne, neměli důvod se hádat. Myšlenka těch setkání byla postavena na snaze nevyvolávat spor, ale připravovat půdu, nastolovat témata lidmi, kteří bankovnictví rozuměli. Nepřeli jsme se o detaily, byla to poměrně uzavřená skupina, pevná základna ekonomických znalostí. Pak ovšem přišli ti otevřenější, Václav Klaus a Miloš Zeman.

PŘEDCHOZÍ
1/4
DALŠÍ