Kliknutím zvětšíteJana Blažejová, rozená Horská, se narodila 26. července 1937 v Horní Sloupnici nedaleko Litomyšle. Poklidné dětství trvalo do pouhých pěti let. Její tatínek architekt dostal místo v Bratislavě, a tak se celá rodina přestěhovala na Slovensko. Maminka Miroslava Horská, rozená Prušková, si však myslela, že na rodinném venkovském statku by jí s malou dcerou bylo během probíhající druhé světové války lépe. Proto se tam s ní na jaro a léto vydala.
Jak paní Jana vzpomíná, dědeček Josef Prušek měl ve Sloupnici hospodářství a provozoval také knihařství. Vázal prý knihy také Aloisi Jiráskovi, který nějakou dobu žil a tvořil v nedaleké Litomyšli. Jenže do poklidných rodinných dějin zasáhly velké dějiny válečného Československa. Dědeček tou dobou na svém statku schovával studenta Josefa Kuželu, protinacistického odbojáře. „Maminka se prostě ocitla ve špatný čas na špatném místě. Její touha strávit válku raději na rodném venkově se jí stala osudnou,“ vypráví paní Jana.
Český udavač vše oznámil a Němci na statek 2. května 1942 vtrhli. Zmlátili maminku, dědečka i dva strýce, Otakara a Josefa, ani jeden studenta neprozradil. Odvezli je na gestapo do Pardubic, kde pokračoval brutální výslech, opět bez přiznání. Jana v den, kdy na sloupnický statek vtrhli Němci, naštěstí byla s babičkou na návštěvě u příbuzných v Praze. Až když Němci pohrozili, že začnou vyvražďovat lidi ve Sloupnici, zlomili jejich mlčení.
Strýce Otakara odvezli zpátky do Sloupnice, on zapískal smluvený signál a Josef Kužela vylezl ze svého úkrytu. Němci ho okamžitě zatkli a odvezli rovněž do sklepení pardubického Zámečku, kde mělo gestapo výslechové místnosti. „Babička měla jet k výslechu na Zámeček. Vzala mě s sebou, protože myslela, že mi ukážou máti. Místo ní nám ale ukázali dědu, který by tak zmlácený, že mu tekla krev z nosu i uší,“ vypráví. Ten pohled ji tak šokoval, že na několik měsíců oněměla.
Památník Zámeček. Místo bývalého nacistického popraviště:
Zámeček se proměnil v popraviště
Dne 27. května 1942 spáchali Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha a Němci zuřili. O pár dnů později, 3. června 1942, začali s hromadnými popravami na pardubickém Zámečku. Vůbec první jejich obětí se stala Janina maminka, tehdy čtyřiadvacetiletá Miroslava Horská, po ní následovali devatenáctiletý strýc Otakar Prušek a třiapadesátiletý dědeček Josef Prušek. Strýce Jožku poslali do koncentračního tábora.
Němci ten den popravili ještě další dva sousedy, kteří se schováváním odbojáře pomáhali. „Jmenované osoby poskytly uprchlému emigrantu úkryt, ač věděly o jeho nepřátelské činnosti proti Říši a napomáhaly mu při útěku. Rozsudek byl ihned proveden. Jejich majetek zabaven,“ píše se v dokumentu Stanného soudu v Praze. Jana tak v pěti letech přišla o maminku a vychovávala ji babička, tatínek zůstal na Slovensku.
Po válce se vrátil Janin strýc Jožka z koncentračního tábora. Na statek přivedl ještě sedm dalších lidí, kteří s ním byli v táboře zavření a neměli se kam vrátit. „Babička je všechny přijmula a starala se o ně. Postupně jich většina odešla do Prahy a do Ostravy. Nejdéle u nás zůstala polská holčička Fela, která ani nevěděla, jak se přesně jmenuje, nebo kolik jí je let. Museli jí vyrobit nové doklady,“ vypráví dnes šestaosmdesátiletá paní.
Bůh by to nedopustil
Strýc Josef se stal jejím poručníkem a žila s ním ve Svitavách, pak opět chvíli ve Sloupnici. Pak se o ni nějaký čas starala teta, tak pro změnu chodila do školy v Praze. „Babička byla rebelka a jezdila na motorkách, to by vám možná neřekla,“ vstupuje do vyprávění její vnučka Iveta Zemanová. „No jo, to je pravda, já závodila na takových těch terénních motorkách. On Jožka, můj poručník, mi chtěl dopřát vše, co jsem chtěla, tak mi to dovolil,“ přikyvuje Jana Blažejová, která dnes žije v Litomyšli, vzdálené jen šest kilometrů od osudové Horní Sloupnice.
Dnes všechno konstatuje klidně a vyrovnaně. „Babička se se vším smířila. I když vzpomíná na bolestné zážitky, tak klidně a bez emocí. Ale zlomila se v ní víra v Boha. Říká, že kdyby Pán Bůh existoval, nedopustil by, aby Němci zabili její matku,“ vysvětluje vnučka.
Jana Blažejová pak mlčky otevře knížku věnovanou obětem popraveným nacisty na Zámečku a ukáže na báseň, kterou na počest její maminky složil básník Jaroslav Zatloukal: „Kol čela máj a krve diadém, odchází matka k Pánu, a jak ji líbá horce česká zem, v náručí cítí Janu. Vlast žehná jí a sbírá na pomník té paní ze Sloupnice, za všechnu statečnost jí ryje dík: Čest tobě, mučednice!“ píše se v ní také.
9
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
