„Mě a bráchu zmlátil náš nevlastní táta. Mámu taky. Když odešel do práce, zůstalo doma hrozně negativní energie,“ vypráví Jarek. „Všichni jsme cítili úlevu, že je pryč. Máma si na kazeťáku pustila na plné pecky Madonnu. Najednou byla v úplně jiném světě, veselá a šťastná. Přišlo mi hrozně hezké, že konečně vidím mámu usměvavou, tak jsem s ní tancoval taky,“ pokračuje.

Tanec se pro něj stal životní nutností, měl hojivé účinky. Aspoň na duši určitě. „Emoce jsem předával svému tělu a ukazoval světu, jak se cítím,“ líčí.

Příběhy dívek a chlapců, kteří opustili dětský domov a takzvaně se postavili na vlastní nohy, mapuje nový seriál Deníku:

Z nefunkční rodiny putoval se starším bratrem do dětského domova ve Vizovicích na Zlínsku. „Zde si mých tanečních sklonů všimly tety. Byl jsem neřízená střela. Pustil jsem si kazeťák a trsal jsem, přidaly se ke mně další děti,“ usmívá se Jarek.

Dětský domov mu umožnil věnovat se své vášni závodně. Dojížděl na soutěže, vyhrával. V patnácti letech se dostal na Taneční konzervatoř v Praze. Po jejím úspěšném absolvování udělal přijímačky na katedru tance a choreografie na pražské HAMU. I tuto školu zdárně dokončil. S dalšími spolužáky získal v roce 2019 studentskou Cenu Thálie.

„Domov mi poskytl zázemí a prostředky, abych měl šanci vybudovat sám sebe. A taky jsem se podíval k moři, to by se mi s rodinou nikdy nestalo,“ konstatuje spokojeně.

Úspěšná kariéra

Své nezávislé umělecké projekty představil v New Yorku nebo v Japonsku. Vystupuje také v Divadle U Hasičů nebo s uměleckou skupinou Techtle Mechtle s prvky travesty show. „Je trochu paradox, že člověk má HAMU a pak si musí takto přivydělávat, ale kluci to mají kvalitně udělané, tak proč ne,“ komentuje své angažmá.

Klára Návratová si v dětství prošla peklem. „Děcák“ byl podle ní to nejlepší, co zažila:

Klade si na sebe velké nároky, aby jeho život byl určitě lepší než ten doma. „Bojím se, že selžu, že udělám chybný krok, neuživím se a budu muset dělat něco, co mě nebaví. Chybí mi podpora rodiny, nesu si tak mnohem větší tíhu,“ vysvětluje. S biologickou maminkou je v kontaktu, s otcem ne.

Odchodu z dětského domova a osamostatnění se hodně obával. Krok do neznáma se ale vydařil a dnes už na něj hledí pozitivně: „Dokázal jsem si, že zvládnu spolehnout se sám na sebe. Člověk aspoň zjistí, jak hodně je silný,“ uzavírá.

Z děcáku do života

V Česku žije zhruba 5600 lidí ve věku 18 až 26 let, kteří absolvují přechod z dětského domova do samostatného života. Nezvládne ho zhruba čtvrtina dětí. Podle odhadů ekonoma Aleše Roda z Centra ekonomických a tržních analýz to stát stojí kolem 380 milionů korun ročně. Na náročné výzvy zůstávají sami, nemají rodinné zázemí, které by je podrželo. Jak to zvládají? Jejich příběhy začíná mapovat Deník.cz ve spolupráci s projektem Neviditelní ve svém novém seriálu.