„Přítel Germanicus mi poslal následující mail: Přítel mi poslal aktuální verše od Jarka Nohavici. Nevím odkud to má, na internetu jsem nic nenašel. Ale je to dobrý!!! Měl, jako vždycky – pravdu:“ objevila se ve čtvrtek krátká zpráva na webu Vlkovobloguje, zveřejňujícím často nepodložené spekulace bez jakéhokoli ověření a bez uvedení jakýchkoli zdrojů.

Tato úvodní slova provázela veršovánka nazvaná Pro lásku boží a připisovaná právě Nohavicovi. Její text očividně reagoval na aktuální situaci související s Ukrajinou: „Je zvláštní doba – což je prostě znát: Do války velet se dnes jaksi nosí, a kdo by mír chtěl, je hned ‚dezolát‘, jenž neklaní se před symbolem kosy,“ píše se například v jejích úvodních slovech.

Autorem rýmů ale není Nohavica. „Ta báseň není moje a ani jsem se pod ni nikde nepodepisoval. Jde to úplně mimo mne. Autorovi jsem psal, ať to napraví. Pokud vím, už ji dokonce namluvil a načetl,“ sdělil Deníku e-mailem Jaromír Nohavica.

K autorství zmíněných veršů se mezitím i pro Deník přihlásil textař Marek Řezanka (jeho autorství dodatečně zmínil i web Vlkovobloguje).

Jak šel čas

Řezankovy rýmy se od čtvrtka 1. prosince začaly hodně šířit také po sociálních sítích, jak přes individuální profily, tak v různých skupinách, většinou v kontextu, že jde o další Nohavicovo dílo.

Ten na sebe upoutal pozornost jen před pár dny, když pro youtube kanál Jany Bobošíkové Aby bylo jasno nazpíval tzv. virtuálku nazvanou Počkáme, co řekne. V ní si, paradoxně v souvislosti s ruskou okupací Ukrajiny, utahuje z amerického prezidenta - a vytváří dojem, který odpovídá tomu, jak se Českou republiku a současnou českou vládu snaží ukazovat ruská propaganda a její zesilovače u nás: tedy v podstatě jako sluhu, který čeká na to, co řekne USA. 

Civilisté ve válkou zničených ulicích Mariupolu
Dezinformátoři nepolevují: Za invazi si může Ukrajina sama. Tak tomu ale není

Nohavicův popěvek vyvolal řadu kritických komentářů v médiích. Věnovaly se mu například tituly Forum24 a DeníkN. Právě v tomto kontextu se objevily nové Řezankovy verše. „Ano, jsem autorem básně ‚Pro lásku boží‘. Byla napsána jako reakce na slovní, z mého pohledu krajně nechutné, dehonestující a fanatické útoky na Jarka Nohavicu, zejména na Foru24. Jak již to na internetu bývá, v překladu (sdíleních) se cosi málo popletlo – a z básně na podporu J. Nohavici se stal Nohavicův text. To se stane,“ uvedl pro Deník Řezanka.

V této souvislosti lze uvést, že texty v internetových denících Forum24 a DeníkN zmiňovaly v souvislosti s Nohavicovým novým popěvkem jednak reálný kontext ruské okupace Ukrajiny, v němž sám Nohavica nijak nerozlišuje, kdo je napadený a kdo útočník, jednak kriticky připomínaly předchozí zpěvákovy postoje: například jeho někdejší spolupráci s StB nebo jeho přijetí tzv. Puškinovy medaile, kterou Nohavica převzal z rukou ruského vůdce Vladimira Putina v době, kdy ruští vojáci už okupovali Krym a útočili v Doněcké oblasti.

Nohavicova písnička z ní nebude

Řezanka podle svého vyjádření pro Deník kontaktoval písemně i Nohavicu, jemuž navrhoval, ať báseň zhudební. To ale zpěvák odmítl. „Odpověděl mi: ‚Marku, je to krásná báseň. Přihlaste se k ní. Opravdu se Vám podařila. Krásný sonet. Zhudebněním by to ztratilo kouzlo. To se musí recitovat. Zarecitujte ji a dejte na internet,‘“ sdělil Deníku Marek Řezanka.

A jak Řezanka reagoval na to, že lidé začali jeho práci připisovat někomu jinému? „To, že někteří uvěřili, že jde o Nohavicův text, mě svým způsobem těší, neboť si jeho tvorby velmi cením – a je to pro mě svého druhu pocta. Za druhé mám radost, že se dotyčný text rozšířil mnohem více, než kdyby putoval pod mým jménem. Tak to zkrátka je. A já nepatřím k těm, pro něž je první jejich jméno, ale to, že se obsah dostane k co nejvíce lidem. Na druhé straně se k autorství dané básně hlásím,“ uvedl Řezanka.

Kráter po výbuchu v blízkosti převráceného auta v polské vesnici Przewodów.
Dopad rakety do Polska? Lidé spekulují, o nové Gliwice ale nejde. Věc se šetří

Také s Řezankovými verši by se dalo jistě polemizovat: například označení dezolát lze jen těžko vztáhnout na lidi, kteří by chtěli mír; ten si asi přejí všichni lidé v České republice. K rozdílnosti názorů dochází teprve při diskusi o tom, jak má být daného míru dosaženo. Část české veřejnosti totiž dává veřejně najevo svůj obdiv k jednání Vladimira Putina a jako cestu k míru vidí naplnění jeho požadavků – přičemž nijak nezohledňuje protiprávnost vojenské okupace suverénního mezinárodně uznávaného státu.

Deník proti fake news.Deník proti fake news.Zdroj: DeníkTito lidé se mohou v prostředí internetových sítí opravdu setkávat s tím, že jsou označováni za dezoláty, ale těžko je lze charakterizovat jako lidi, kteří chtějí mír: ustupování agresorovi obvykle nevede k míru, ale naopak ke stupňující se agresi, v níž si útočník klade další a další požadavky.

Řezanka ale o svých verších nepochybuje: „Její apel je zřejmý – abychom v souladu se slovy papeže Františka hledali cestu k míru, jakkoli složitou a nesnadnou bude, než abychom velice snadno podporovali eskalaci krvavého konfliktu, jehož oběti se množí geometrickou řadou.“