Každodenní styk s občany a putování s manželkou po vlastech českých obrousily jeho akademičnost do příjemné polohy člověka, jehož zajímají úplně obyčejné lidské starosti. Třeba to, že truhlář, který jim kdysi vyráběl kuchyň, má na rok a půl zaplněný diář zakázkami, ale žádného učně k ruce.

A také jsme se během povídání zasmáli, kupříkladu tomu, jak se mu lidé svěřují, že na jeho vítězství vsadili ještě při kurzu 1:7,a on jim na to říká: „Věřte mi, že vám moc přeji, abyste vyhráli.“

Jako šéf akademie věd jste činil rozhodnutí, která měla konkrétní dopad na práci tisíců lidí, na český výzkum. Funkce prezidenta republiky je spíš ceremoniální, reprezentativní. Proč vás láká ucházet se o Pražský hrad?
Prezident republiky má celou řadu pravomocí, některé dokonce výlučné a velmi důležité, například jmenování členů Bankovní rady ČNB, Senátu zase navrhuje ke schválení ústavní soudce. Už jenz tohoto pohledu plyne, že prezidentská funkce zdaleka není jen ceremoniální. Zmíněné instituce totiž mohou do značné míry ovlivnit život v našem státě.

To si ale lidé až tak neuvědomují, protože v České národní bance i Ústavním soudu zasedají kvalifikovaní profesionálové, neboť žádný prezident by si nedovolil tam jmenovat nýmandy.
Souhlasím. Zatím se všem dařilo vybrat do těchto institucí lidi s kreditem, přesto prezidentova zodpovědnost je velká. Kdyby třeba do ČNB najmenoval nějaké výstřední křídlo, mohlo by to mít na českou ekonomiku neblahý dopad. Je ale pravda, že nemáme prezidentský systém a role hlavy státu je u nás jiná než třeba v USA nebo ve Francii. Z kontaktních debat s občany nebo jejich dopisů ovšem silně cítím, že si přejí mít prezidenta, který bude kultivovat politickou scénu, moderovat diskusi ve státě, dohlížet na zachování ústavy a zákonů.

Takže kdyby za vašeho prezidentského období premiér podal demisi, nenapadlo by vás zpochybnit, že jde automaticky o demisi celé vlády?
Určitě ne, o tom bych vůbec nepřemýšlel. Demise samozřejmě není jednoduchý akt a chápu, že prezident chce před jejím přijetím mluvit s premiérem, stejně jako s ministrem, jehož předseda vlády navrhuje odvolat. Prezident má právo přemýšlet, poslouchat argumenty a pak se rozhodnout. Já bych se rozhodoval vždy podle ústavy a jejího ducha. I tento příklad ukazuje, že český prezident není jen kladeč věnců, svoji autoritou má možnost ovlivňovat politické dění v zemi a kultivovat ho.

Když jste se zmínil o duchu ústavy, napadá mě, že právě kvůli jejím různým výkladům a občasným snahám ji ohnout vzrostla role ústavních právníků. Byli by ve vašem prezidentském týmu zastoupeni i oni?
Nepochybně. Znám osobně profesory Kyselu a Gerlocha a řadu dalších kvalitních právníků. Víte, povahou stále zůstávám vědcem a člověkem, který ví, že sám nemůže zvládnout a obsáhnout všechno. Proto bych měl kolem sebe expertní tým kvalifikovaných lidí, s nimiž bych se radil.

Druhou stranou téže mince je masarykovská a havlovská tradice obklopovat se respektovanými umělci, spisovateli, dramatiky, architekty. Hrad  tak býval místem myšlenkového kvasu, kde se rodí něco nového, pokrokového. Šel byste i tímto směrem?
Jsem vzděláním technik, ale mám blízko k hudbě a umění vůbec. Když jsem jako student přišel do Prahy, propadl jsem kouzlu tohoto města, což mi vydrželo dodnes. Začínal jsem u knih Emanuela Pocheho a dostal se až k rozhovorům s architektkou Evou Jiřičnou. Považuji za důležité, aby se tato debata na Pražském hradě odehrávala, protože i to spadá pod kultivaci veřejného prostoru.

Uvedl jste, že v případě svého zvolení byste Hrad zbavil vstupních rámů, otevřel ho občanské i umělecké veřejnosti. To by byla poměrně zásadní změna oproti období Miloše Zemana, kdy se tam kromě narozeninových oslav hradních úředníků a poradců…
… neděje nic. Přitom je tam řada objektů, které zaslouží zpřístupnění. I to jsem konzultoval s odborníky ze svého širšího týmu. Nemám Pražský hrad prochozený do poslední místnosti, ale samozřejmě mě uráží, když v Letohrádku královny Anny probíhají soukromé narozeninové oslavy a hradní objekty jsou pronajímány k těmto účelům – místo aby sloužily veřejnosti. Otevření Hradu při nezbytném zabezpečení nejužšího sídla prezidenta republiky je věc, k níž bych určitě přistoupil.

Mimochodem, jak byste se zachoval vůči aktérům trenýrkové aféry, byť nepředpokládám, že za vašeho působení by je napadlo měnit prezidentskou standartu za obří červené trenky?
Chápu, že mnoho lidí to vnímalo jako nedůstojnou aktivitu a odsoudili to coby nepatřičnost. Kdyby se to ale stalo mně, reagoval bych jinak. Jistě, ostraha je jedna věc, není možné nechat někoho šplhat na kteroukoli střechu na Hradě, ale zakazovat humor, byť je černý a možná na hraně, je hloupost. Jakékoli zákazy a cenzura nemohou dlouhodobě fungovat. Mohu jen spekulovat, ale domnívám se, že současné uzavření hradního areálu má svůj původ v trenýrkách nad Hradem.

Hodně teď jezdíte po českých, moravských a slezských městech, nasbíral jste už téměř 80 tisíc podpisů pro svou kandidaturu. S jakými tématy za vámi lidé přicházejí?
Při výjezdech do regionů se snažíme navštívit co nejvíc míst, ať už během veřejných besed nebo při setkáních v místních firmách. Mám na mysli sebe a manželku, která se rozhodla jít do kampaně po mém boku. Jsem jí za to velmi vděčný, protože jsem s ní jednak rád, jednak mi získává spoustu kladných bodů. Jsou to cenné zkušenosti, dovídáme se o problémech či naopak radostech podnikání v daném regionu, často také hovoříme se zaměstnanci podniků.

Co je zajímá?
Na všech besedách se opakují podobná témata – migrace, pozice a ukotvení České republiky v Evropské unii, její vztahy s Ruskem a Čínou. Permanentním námětem diskusí je kulturnost české politické  scény podle hesla ryba smrdí od hlavy. Lidem vadí hrubost, agresivita, ponižování. To od prezidenta nechtějí.

Slovně i finančně vás podporují významné osobnosti vědeckého a podnikatelského života, kupříkladu Martin Wichterle, Libor Winkler či Dalibor Dědek. Co od vás očekávají?
Podporují mě nejenom tito lidé, ale stovky dalších, kteří posílají od 500 korun výš, děkuji jim za to. Jinak jsem přesvědčen, že podnikatelé, o nichž jste mluvila, ode mě nic konkrétního neočekávají. Podporují mě, protože z nějakých důvodů chtějí, abych byl prezidentem. Navíc jsem několikrát řekl, že za důležitou součást prezidentské funkce považuji otevírání ekonomických bran českému byznysu. Prezident Zeman to v zásadě dělá, i když z mého pohledu musí být ekonomická diplomacie vždy v zájmu státu, nikoli konkrétních firem a jednotlivců.

Kdo je PROF. ING. JIŘÍ DRAHOŠ, DrSc.
* Narodil se 20. února 1949 v Jablunkově.
* Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor fyzikální chemie a roku 1973 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV, sedm let stál v jeho čele.
* V roce 1999 získal doktorát věd a o čtyři roky později byl jmenován univerzitním profesorem.
* Vydal na 70 prací v odborných mezinárodních časopisech a jako spoluautor je podepsán pod 10 českými a 10 mezinárodními patenty, na jeho práce je přes tisíc citačních ohlasů.
* V letech 2009 – 2017 vedl Akademii věd ČR.
* Letos v březnu oznámil prezidentskou kandidaturu, v srpnu měl 78 300 podpisů podporovatelů.
* S manželkou Evou má dvě dcery, nikdy nebyl členem žádné strany.

Česko čeká těžké období, protože Evropa se výrazně proměňuje, odchází Velká Británie, posílí se role Francie a hlavně Německa. Máme se snažit být v hlavním unijním proudu včetně přistoupení k euru?
Evropskou unii vnímám jako velmi úspěšný šedesátiletý projekt, byť momentálně prochází složitou etapou. Pokud chceme o něčem spolurozhodovat, musíme sedět u jednacího stolu. Byl bych velmi nerad, kdybychom v rámci debat o vícerychlostní Evropě sice zůstali v EU, ale o ničem nerozhodovali. To nesouvisí s naší velikostí, rozlohou podobné státy mají v EU velmi výrazné slovo díky tomu, že něco zásadního říkají, nastolují agendu. Naši politici vůči Bruselu často nevysílají dost silné signály, neříkají, co chceme a proč.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ