Jako člen protikomunistické odbojové skautské skupiny pod pražským střediskem Ostříž se účastnil roznášení protirežimních letáků a sabotážních akcí. V 50. letech byl několikrát zatčen a souzen, nakonec ho odsoudili za velezradu. V nechvalně proslulých jáchymovských lágrech Svornost, Rovnost či Nikolaj si v uranových dolech odpracoval šest let. O kruté etapě svého života dokáže dnes Jiří Lukšíček žertovat. „Za svou dlouhověkost vlastně vděčím komunistům. Tolik let jsem dělal s radioaktivním uranem, až se ze mě stal atomový dědek,“ usmívá se.

Když se s ním člověk baví, zaujme ho jeho životní optimismus, humor a neustále usměvavá tvář, navíc zcela bez vrásek. „Co bych dělal s vráskama? Přezdívku Rys mi skauti dali, protože jsem rychle běhal, daleko skákal a pořád někde lezl po stromech. Vrásky si nemůžu dovolit,“ konstatuje.

Jaroslav Punčochář z Kelčic na Prostějovsku ve svých 94 letech nachodí denně desítky kilometrů
Na kole či pěšky. Muž z Prostějovska nezná slovo stáří, sportuje i v 94 letech

Junák - český skaut mu v roce 2014 udělil nejvyšší možné ocenění, Řád stříbrného vlka, jenž se uděluje za mimořádný celoživotní přínos skautingu. Nerozlučně je spjat s pražským střediskem Ostříž, které pomáhal obnovovat v roce 1968 a znovu v roce 1989. „Začali jsme fungovat hned v prosinci, ani ne měsíc po revoluci,“ vzpomíná.

Nechce sedět doma na gauči

Prošel si dělnickými profesemi v ČKD, učil na tamějším učilišti, pracoval na stavbě metra, vystudoval strojní průmyslovku. Nyní už dvacet let pracuje v Ústavu struktury a mechaniky hornin. Stále tu má pracovní úvazek a dochází sem na čtyři dny v týdnu. Věnuje se tu strojařině: rekonstruuje nebo předělává starší zařízení, kterých jsou stovky. „On je to tam jinak samý geolog nebo chemik a někdo ty stroje opravit musí,“ vysvětluje, proč stále pracuje, i když brzy oslaví 91. narozeniny. „A navíc, mám doma sedět na gauči a koukat na bednu? To jdu radši do práce,“ dodává.

Vedle něj se shovívavě usmívá jeho manželka Helena. Znají se od jejích tří let, brala si ho, když jí bylo 18 roků. Jsou spolu už 62 let. Deníku vypráví, jak ústav nedávno zakoupil velký nový stroj a pak zjistil, že má moc velké podložky. „Takže nedávno Jiřík brousil 860 podložek, aby jim to fungovalo,“ říká Lukšíčková.

Jiří Lukšíček, Taťána Kuchařová a Helena Lukšíčková.Jiří Lukšíček, Taťána Kuchařová a Helena Lukšíčková.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Na dotaz, zda mu už chození do zaměstnání nechce rozmluvit, jí muž skočí do řeči, že to by říkala ta pravá. Ukáže se, že i ona v osmdesáti letech ještě stále pracuje. Dělá účetní pro jejich společenství vlastníků jednotek. „Ona je neskutečný počítač. Pamatuje si u všech 120 partají, kdo zaplatil, kdo kolik dluží,“ oceňuje ji choť.

Helena Lukšíčková nicméně konstatuje, že s jeho pracovním úvazkem někdy vznikají zajímavé situace. Jako třeba loni, když mu otekla noha a musel k doktorce. „Když mu předepsala antibiotika, řekl, že by ale ještě potřeboval neschopenku. No a vysvětlujte lékařce, proč v devadesáti potřebujete napsat neschopenku,“ směje se.

Aktivní turista

Na dotaz Deníku, kdy byl naposledy na nějaké skautské výpravě, Jiří Lukšíček chvilku přemýšlí. Člověka napadne, že počítá, kolik je to let, načež odvětí: „Jo, tak to bylo teď v sobotu. To jsme byli na Křivoklátu a šli jsme čtrnáctikilometrový okruh.“ Jeho manželka mu tyto túry nerozmlouvá, protože je chodí s ním. „On mě navíc musí poponášet, protože mám špatná kolena,“ doplní.

Důchodci v domově pro seniory v Litomyšli.
Vaříme, hrajeme fotbal, zajdeme i na pivo, líčí důchodci z domova v Litomyšli

Senior absolvuje i náročnější výpravy s oddílem Oldskautů 34. střediska Ostříž Praha. „Třeba každý leden děláme tradiční přechod Brd, to je asi 24 kilometrů,“ popisuje. V létě pravidelně navštěvuje skautské tábory pořádané oddíly na Praze 4, kde působí. Loni jich prý zvládl 17. „Akorát jak už mám zelený zákal, tak jsem už nemohl řídit auto a musí mě vozit,“ posmutní na chviličku.

Zvážnět dokáže ještě ve chvíli, když vysvětluje, co ho mrzí na současné české společnosti. „Lidi pořád čekají, co od koho dostanou, jak se jim zvedne plat nebo důchod. Ale houby, o tom přece život není. Ten by měl být o vztazích mezi lidmi a o tom, co člověk pro někoho udělá. Peníze samozřejmě k životu potřebujeme, ale nejde je dávat na první místo,“ vysvětluje. Vadí mu také, jak politici rozdělují společnost. „Ti by ji měli naopak spojovat, ne poštvávat lidi proti sobě. To přece není v zájmu země,“ povzdechne si.

Cena pro tvůrčí seniory

V roce 2021 mu byla udělena Cena Paměti národa. Od roku 2023 je čestným občanem hlavního města. Nyní Jiří Lukšíček obdržel na Staroměstské radnici ocenění pro aktivní seniory Beauty of Help Award od nadace Krása pomoci, kterou založila topmodelka a Miss World Taťána Kuchařová.

Spolu s ním byli oceněni i zakladatelka hospicové péče v Česku Marie Svatošová, hudebník a divadelník Jiří Suchý nebo astronom Jiří Grygar. Cenu mu předávali předseda Senátu Miloš Vystrčil nebo ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.