1/3

Je to právě on, kdo pro ČSSD v roce 2006 získal nejlepší volební výsledek 32,32 procenta. O tom, jak se dnes dívá na svoji vrcholnou éru i na současnou situaci a postavení sociální demokracie, hovořil Deník s Jiřím Paroubkem v rámci seriálu Expremiéři, který přináší v roce 25. výročí vzniku České republiky.

Během své kariéry jste zažil nejednu vypjatou chvíli, připomeňme třeba Kubiceho zprávu, v níž vás podsvětí křivě obviňovalo z pedofilie, nebo házení vajec při kampani před eurovolbami. Jak takové okamžiky politik prožívá?

Je to samozřejmě velice stresující a zátěžové. Soupeři i zákulisní zájmové skupiny vás chtějí vyvést z míry, donutit vás udělat chyby a tím získat politické body pro politickou konkurenci.

Lze se na to nějak připravit, natrénovat si reakce?

Spíš jde o spontánní reakce, které se odvíjejí od osobnostní výbavy politiků. Právě proto by do pozice premiéra neměl přicházet člověk, který o tom nic neví a ani netuší, že se takové věci mohou stát. Měl by si nastudovat, jak probíhá politický boj ve vyspělých demokraciích, zejména v USA, Německu, Francii či Británii, kde je ten boj nejintenzivnější. V menších evropských zemích, jako je Rakousko, to má přece jen nějaká pravidla, lidé se v určitých směrech, například ve vztahu k ženám, navzájem respektují. V Rakousku tak neexistují útoky na manželky politiků, s čímž se u nás lidé jako Langer nebo Bakala vůbec nemazali.

Ptám se na to i v souvislosti s debatou před hlasováním o důvěře Babišově vládě, z níž si většina lidí zapamatovala jen to, že Andrej Babiš neuhlídal nervy a začal Miroslavu Kalouskovi spílat do zlodějů a symbolů korupce. Bylo to už za hranou?

To je trvalý jev české politiky. Bohužel ani za mého působení média a političtí soupeři neměli příliš zájem, aby se debatovalo o věcných problémech země. Spíš se všechno vinulo v osobní úrovni, což je špatně. V situaci, na níž se ptáte, Andrej Babiš evidentně ztratil nervy, ale moc se mu nelze divit. Miroslav Kalousek ho provokuje dlouhodobě, uráží ho naprosto plánovitě slovy jako estébák, podvodník. Je velice obtížné to ustát, a kdyby Andrej Babiš za sebou neměl vlastní média, jeho situace by byla povážlivá.

V roce 2005 jste přebíral sociální demokracii po Grossově aféře. Kdy a v čem nastal zlom, že jste stranu dokázal vytáhnout z deseti na 32 procent?

Jednoduše řečeno jsem to uměl, vytáhl jsem ji k vítězství ve volbách a kdybych to uměl lépe, byla by ještě výš. Nejpodstatnější bylo přesvědčit lidi, že to, co říkám, myslím vážně, a že jim chci prospět. To se během jednoho roku podařilo. Lidé viděli, že se programové postuláty ČSSD převádějí do zákonů a prosazují v praxi. Viděli, že jsem ze so-ciální demokracie vyhodil lidi, kteří byli spojováni s korupcí a obviněni policií, byť se třeba později jejich vina neprokázala. Postupoval jsem velmi nesmlouvavě, takže voliči viděli, že svoje slova a sliby myslím seriózně. To byl velký rozdíl proti Bohuslavu Sobotkovi, který nebral vážně vůbec nic, ani ty nejpodstatnější programové věci, s nimiž so-ciální demokracie přicházela.

Co máte na mysli?

Například církevní restituce, na které se Sobotka úplně vykašlal.

Jak mohl dělat něco jiného, když byl v koalici s lidovci, kteří to vetovali?

Mohl přijít s myšlenkou dodatečného zdanění.

loading
arrow_left Předchozí
1/3
Další arrow_right