Málokterý rozpad rodiny v uplynulých 30 letech se přetřásal v médiích víc než někdejší manželství dvou vynikajících českých sportovců, mnohonásobné olympijské vítězky a mistryně světa i Evropy ve sportovní gymnastice Věry Čáslavské a držitele stříbrné olympijské medaile v běhu a mnohonásobného atletického mistra republiky Josefa Odložila.

Rodinnou krizi, na jejímž konci byla osudová rána, kterou Odložilovi zasadil jeho vlastní syn, detailně, ale zaujatě popsaly i dvě obsáhlé knihy, napsané z protilehlých úhlů pohledu.

Tichý protest Věry Čáslavské proti sovětské okupaci: 

Zdroj: Youtube

Za Josefa Odložila se postavila jeho sestra Miloslava Ševčíková, jíž v roce 2003 vyšla kniha Prostě, zabil jsem svého otce. Pohled Věry Čáslavské zprostředkoval čtenářům v roce 2012 Pavel Kosatík, autor jejího autorizovaného životopisu Život na Olympu. Ve světle obou těchto publikací lze konstatovat, že za dávnou tragédií stála zejména neschopnost a neochota překonat afekt, který vznikl v důsledku rozpadu rodiny.

Manželství a politika

Základní obrysy celého příběhu jsou dobře známy. Josef Odložil a Věra Čáslavská se vzali jako dva vynikající a oceňovaní sportovci při XIX. letních olympijských hrách, které se konaly v Mexiku v říjnu roku 1968. Mezinárodně proslulou se přitom nestala jen jejich svatba, ale také legendární tichý protest Věry Čáslavské proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, kdy při hraní sovětské hymny otočila hlavu od své sovětské soupeřky směrem do země.

V tomto občanském postoji vytrvala také po návratu do Československa, kdy své zlaté medaile věnovala politikům, v nichž spatřovala symboly Pražského jara: Alexandru Dubčekovi, Ludvíku Svobodovi, Josefu Smrkovskému a Oldřichu Černíkovi. Nikdy také neodvolala svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov, který sovětské politbyro prezentovalo jako hlavní „kontrarevoluční dokument“.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968
Okupace Československa 1968: Západ reagoval vlažně, naopak Čína překvapila

Po nástupu husákovské normalizace jí nové vedení státu a Československého svazu tělesné výchovy její chování neprominulo a postupně začala být odstavována. „Když jí v únoru 1971 přišlo psaní z jejího mateřského oddílu TH Rudá hvězda Strašnice, myslela nejdřív, že ji předvolávají, aby konečně vyřešili, co předtím tak dlouho odkládali – totiž její budoucnost jako trenérky gymnastiky… Když se v danou hodinu dostavila na schůzi, zjistila, že ji pozvali jen proto, aby ji z Rudé hvězdy vyloučili. Trvalo to jen chvíli a už byla zas venku, na dlažbě,“ uvádí v knize Život na Olympu Pavel Kosatík.

V té době už byla Věra Čáslavská matkou, dcera Radka se jí a Josefu Odložilovi narodila v roce 1969 (syn Martin následoval v roce 1974).

Ani její mateřství však nebránilo „normalizátorům“, včetně příslušníků Státní bezpečnosti, aby na ni vyvíjeli nátlak. Vedlo to k tomu, že na své medaile, jimiž kdysi chtěla zavázat k odpovědnosti politiky Pražského jara, vlastně zanevřela. Neviděla před sebou perspektivu.

Cílová fotografie finále v běhu na 1500 m na LOH v Tokiu. V čele Peter Snell z Nového Zélandu, Josef Odložil zcela vlevoCílová fotografie finále v běhu na 1500 m na LOH v Tokiu. V čele Peter Snell z Nového Zélandu, Josef Odložil zcela vlevoZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Miloslava Ševčíková - Prostě, zabil jsem svého otce, CC BY-SA 4.0

Josef Odložil úplně rezignovat nechtěl. I když v roce 1970 odešel z československé armády, v níž do té doby coby důstojník působil, dost možná i na protest proti postupující normalizaci, snažil se dál působit jako trenér, zatímco jeho ženě se nabízela jen práce uklízečky.

Svízelnou rodinnou situaci rozťala koncem 70. let nabídka mexického prezidenta Portilla a tamního Národního sportovního institutu, aby celá rodina vyjela do Mexika, kde by mohli jak Věra Čáslavská, tak Josef Odložil působit jako trenéři. Československá strana v tomto případě neměla námitek a rodina skutečně strávila léta 1979 až 1981 v Mexiku.

Spor o výchovu dětí

Někdy v té době se zřejmě začaly v rodině vyhrocovat spory týkající se výchovy dětí. Podle Odložilovy interpretace, kterou zmiňuje jeho sestra Miloslava Ševčíková v knize Prostě, zabil jsem svého otce, brala Věra Čáslavská dětem motivaci vyniknout, protože byla ochotna omlouvat jejich lajdáctví a případně i krýt falešnými omluvenkami záškoláctví. To Odložil, jenž sám věřil v tvrdou disciplínu, vnímal jako špatnou cestu.

Jeden z konfliktů, který se dostal i do zmíněné knihy, se měl odehrát v roce 1981. „Dcera za prohlášení, že se učit nebude, že bude milionářka a na všechno bude mít služky, dostala ode mě pohlavek. Kdo by jí facku za to nedal?“ uvedl Odložil v dopise, který poslal v roce 1987 – už jako součást rozvodového řízení - Obvodnímu soudu v Praze 6.

Právě tuto citaci používala po vydání Ševčíkové knihy v roce 2003 často i sama Věra Čáslavská, která v rozhovorech zdůrazňovala, že její zemřelý muž „zvlášť Radku strašně mlátil“.

Leonid Iljič Brežněv se po vystoupení z vlaku v Čierné nad Tisou v červenci 1968 zdraví s Alexandrem Dubčekem. Rozhovory se vedly přímo ve vagonech, proto získaly označení vagonová jednání
Hovory, z nichž léta mrazí. Podvol se, nebo přijdeme, pohrozil Brežněv Dubčekovi

Současně Odložila vinila z toho, že pil a byl útočnější pod vlivem alkoholu. Druhá žena Josefa Odložila, s níž se oženil po rozvodu s Věrou Čáslavskou a měl s ní také dvě děti, tuto její interpretaci ale vždy jednoznačně a kategoricky odmítala: „Nevzala jsem si agresivního alkoholika, ale člověka, s nímž byla radost pobýt,“ uvedla v reakci na jeden z rozhovorů s Věrou Čáslavskou, který v novém tisíciletí zveřejnil časopis Reflex. 

Podle knihy Pavla Kosatíka řekl Josef Odložil Věře Čáslavské už v Mexiku, že po návratu do Prahy podá žádost o rozvod, což také skutečně udělal. Soud ale v prosinci 1982 řízení přerušil.

„Stalo se tehdy, že jednoho dne za ní manžel přišel s kyticí růží a řekl: Pojďme to dát dohromady, kvůli dětem. Souhlasila, taky kvůli dětem. Další tři roky pak dál žili občas i spolu, s dětmi jezdívali na chalupu v Bělé pod Pradědem, kterou koupili už v 70. letech, a stýkali se tam se společnými známými; těm však většinou neuniklo, že ti dva, ačkoli navenek partneři, už žili ve skutečnosti každý sám,“ píše Kosatík.

Věra Čáslavská při cvičení na bradlech: 

Zdroj: Youtube

Rozpory v rodině pokračovaly. Podle Čáslavské potřeboval mít Odložil navrch za všech okolností a vinil ji za hmotně zpackaný život, zatímco ona jeho za to, že si hledá alternativy jinde než u rodiny. Podle Odložilových pozdějších vyjádření zasílaných rozvodovému soudu se však prý spory týkaly hlavně výchovy dětí. Svou ženu vinil z přílišné benevolence k jejich lajdačení a vyhýbání se školním povinnostem, jež měla podle něj důsledky ve zhoršujícím se prospěchu i chování obou dětí.

Otevřený masový hrob v táboře smrti Treblinka. Německá fotografie z roku 1943
To je za mou ženu a dítě! Při vzpouře v Treblince vedl palbu Čech Rudolf Masárek

S novým návrhem, aby se manželé rozvedli, pak přišly podle Kosatíkovy knihy samy děti. Ať podá žádost o rozvod, navrhly matce v roce 1986. Věra Čáslavská to v lednu 1987 opravdu udělala. Rozvod byl očividně ošklivý a plný obviňování z obou stran. Děti v něm pevně stály na straně matky a vinily otce z útoků (i fyzických) proti ní i proti sobě. Znalecký posudek však podle soudu vyzněl tak, že otec sice dětem vytýká nedostatky, které jsou běžné, ale jeho chování vůči nim nepřekračuje únosnou míru. Soud, který manželství v roce 1988 rozvedl, proto doporučil, ať se s otcem dál stýkají.

Osudná noc

Toto doporučení zůstalo nevyslyšeno. Podle Kosatíkovy knihy Odložil o kontakt s dcerou už nestál a syn naopak odmítl komunikovat s ním. Tak to šlo až do osudného srpnového večera roku 1993, kdy se otec a syn střetli na večerní zábavě v Bělé pod Pradědem.

Kniha Miloslavy Ševčíkové událost podává tak, že Josefem Odložilem otřásl fakt, že jeho syn neudělal v červnu maturitu a že se mu za každou cenu snažil nabídnout pomoc. A když se dozvěděl, že je na diskotéce v hostinci U Cimbury, zamířil za ním tam.

Tuto interpretaci Věra Čáslavská vždy rozhněvaně odmítala s tím, že něco takového „by nevymyslelo ani dítě“. Proč by někdo chodil takovou věc, jako je debata o studiu, řešit s potomkem večer na diskotéku? položila řečnickou otázku v jednom z rozhovorů, který poskytla před lety časopisu Reflex. Navíc Martin podle ní u maturity nepropadl, jen si jednu zkoušku přeložil na září.

Část posádky po příjezdu do Bavorska. Zleva Libuše Cloudová, manželka Václava Uhlíka, zřejmě Walter Hora a Václav Uhlík se svými dětmi. Foto z výstavy na západočeské rozhledně Havran
Láska hory přenáší. V podomácku sestaveném tanku vyzrála na železnou oponu

Ve skutečnosti je ale Odložilova noční pouť na diskotéku docela pochopitelná: už zkrátka neměl žádnou možnost se synem mluvit, přičemž v sobě očividně živil pocit, že kdyby tu možnost měl, všechno by mu vysvětlil. Je i možné, že si rozvod a to, co vnímal jako synův studijní neúspěch, sám vyčítal jako vlastní selhání a až křečovitě se je snažil napravit. Nedokázal čekat, jestli se mu syn jednou ozve sám. Tím ale situaci zhoršoval – protože syn musel v přetrvávajícím afektu něco takového nutně vnímat jako vnucování.

Večer na diskotéce se tak od začátku vyvíjel špatně. Martin musel být z Odložilova příchodu do restaurace, kde byl se svými přáteli, nepochybně v šoku, cítit stud a s ním i sílící pohrdání.

„Uvědomoval si, že se před všemi těmi lidmi začíná za svého otce stydět… Aby dal kamarádům najevo, co si o něm myslí, ale hlavně proto, že doufal, že tím otce dostane nějak z diskotéky pryč, dal mu zahrát Zelené mozky od Orlíku, dobový hit zesměšňující vojáky,“ píše Kosatík. 

Dobová fotografie hostince U Cimbury v Bělé pod Pradědem, kde došlo ke smrtelnému Odložilovu zraněníDobová fotografie hostince U Cimbury v Bělé pod Pradědem, kde došlo ke smrtelnému Odložilovu zraněníZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Miloslava Ševčíková - Prostě, zabil jsem svého otce, CC BY-SA 4.0

Poté vyběhl ven a poškrábal otci auto. Josef Odložil zřejmě odmítl tyto signály vnímat, nebo je bral jen jako okamžitý projev afektu, který pomine, a oba budou mít možnost si normálně promluvit. Aby zatím něco dělal, snažil se zapojit do tance, což se nemuselo místním mladíkům líbit. Nakonec to byl ale jeho syn, kdo mu kolem půl jedné v noci zasadil prudký úder do levé části obličeje poblíž spánku, po němž se Odložil zřítil toporným pádem bez jakýchkoli obranných reflexů na zem. Upadl do bezvědomí, z něhož se už nikdy neprobral.

Obě knihy, jež tuto událost popisují, zmiňují znalecký posudek profesora Lubomíra Neorala, podle nějž mohly Odložilův pád ovlivnit i cysty v mozku staršího data. Kniha Miloslavy Ševčíkové teorii ostře zpochybňuje poukazem na Odložilův pitevní protokol i na vyjádření lékařů, kteří bezvědomého sportovce operovali. Oba tyto dokumenty zmiňují čtyři souběžné oděrky se zhmožděním v levé části obličeje. 

Takto skončilo 1. září 1992 na 88. kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu vládní BMW, které převáželo tehdejšího předsedu Federálního shromáždění ČSFR Alexandera Dubčeka
Skrčte nohy, uslyšel Dubček. Jeho tragická autonehoda dodnes vyvolává dohady

Martin Odložil byl v soudním líčení odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti ke čtyřem letům nepodmíněně, trest ale nakonec nenastoupil. V lednu 1997 dostal milost od tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Věra Čáslavská propadla v důsledku tragédie depresím, s nimiž se i léčila v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Na veřejnosti začala znovu více vystupovat až v novém tisíciletí. Zemřela 30. srpna 2016.