Kliknutím zvětšíteMístopředseda sněmovny Jan Skopeček z ODS nedávno řekl, že váš požadavek na zvýšení platů státních zaměstnanců o inflaci je neuvěřitelná drzost, kterou jste odstartoval prezidentskou kampaň. Má pravdu?
Co je, nebo není neuvěřitelná drzost, nechám na úvaze pana Skopečka. Troufám si ale tvrdit, že zmínění zaměstnanci si o tom myslí něco úplně jiného.
A to?
Pohybuji se neustále v terénu a reakce lidí na přezíravou vládní politiku jsou naprosto jasné. Hodnocení toho, jak se vláda chová k lidem v zaměstnaneckém poměru, důchodcům, rodinám s dětmi, ale také menším podnikatelům, je velmi příkré. Rady typu, ať si vezmou druhé zaměstnání, nekouří, nepijí, sníží si teplotu v bytě a obléknou si dva svetry, si může nechat a jít s nimi někam jinam, ne za lidmi.
Premiér Petr Fiala by nepochybně namítl, že pro penzisty, rodiče malých dětí a samoživitele dělá vláda dost, jak ukazuje její Deštník proti drahotě. To vám nestačí?
V lijáku vám pomůže jen deštník, který nemá díry. Vláda ale nabízí takovou ochranu, že ani nepoznáte, že nějakou máte. A při velkém krupobití vám vládní paraple nepomůže vůbec. Valorizace penzí je automatická ze zákona, na tom nemají ministři žádnou zásluhu. Když vezmu matky či otce na rodičovské, tak místo aby přídavek automaticky rostl podle inflace, vláda jenom zrychlila jeho vyplácení.
V programovém prohlášení se můžete dočíst, že vláda chce rodičovský přídavek i další dávky postupně valorizovat. To ale nejde udělat hned a nikdo nemohl předpokládat, že Putin rozpoutá válku na Ukrajině.
Co má s inflací 11,1 procenta společného válka na Ukrajině? Této hranice bylo dosaženo v únoru a šlo o jednu z největších inflací v Evropě. Vláda proti tomu nic neudělala. Mezitím uplynuly tři měsíce a žádná opatření dosud přijata nebyla. Možná bych vládě doporučil, aby si přečetla svoje vlastní programové prohlášení a začala ho uskutečňovat.
Nemůžete ale škrtnout fakta. Například to, že sem přišlo 360 tisíc ukrajinských uprchlíků a vláda musela přijímat opatření na jejich registraci a ubytování…
Neobhajujete vládu, že ne?
Ne, jen dávám na stůl fakta a argumenty.
A fakt je ten, že inflace v průběhu války vzrostla o 3,1 procenta, zbylých 11,1 procenta tu bylo před jejím zahájením.
Jan Skopeček tvrdí, že jádrová inflace v Česku je jednou ze tří nejvyšších v Unii a způsobila ji rozhazovačná politika vlády Andreje Babiše. A zbytek má na svědomí Putinova agrese.
Počkejte, počkejte. V tom výčtu ze strany ODS něco chybí, a to přiznání, že se podílela na jednom z nejhorších průšvihů, a to na zrušení superhrubé mzdy včetně snížení daně z příjmu fyzických osob, což z rozpočtu vytáhlo 110 miliard korun.
Z hlediska pravicové vlády to není průšvih, protože nechali lidem v peněženkách víc peněz, tudíž s nimi mohou nakládat podle svého uvážení, třeba je využít na platby za dražší energie.
Pokud bude vítězit ideologie nad rozumnými návrhy, tak máme ještě větší problém, než je celá inflace.
Jaká ideologie? Zůstalo to lidem v peněženkách, nebo ne?
Ano, ale bylo to na dluh, který se musí splácet. To všechno už je pryč, přišlo to vniveč, nic jim kvůli inflaci nezůstalo.
Což by neplatilo, kdyby nebyla válka, která dramaticky zvýšila cenu energií a pohonných hmot.
Rozhodně nepřistoupím na variantu, podle níž je válka jediný důvod vysokých cen ropy a plynu. To není pravda. Bylo by dobře, kdyby se všichni, kdo komentují vývoj cen, podívali na historii. V roce 2018 upozornil Energetický regulační úřad vládu Andreje Babiše, že má řešit problém energetické chudoby dřív, než nastane. O rok později na podzim Evropská unie za souhlasu českého premiéra schválila dokument s názvem Green Deal. V lednu 2020 jsem požádal na jednání tripartity vládu, aby řešila otázku předpokládaného růstu cen energií. Ke konci loňského roku se emisní povolenky obchodovaly místo původních deseti za téměř sto eur, a to žádná válka nebyla. A pak přišel pád Bohemia Energy. To se nutně muselo propsat do cen energií. Vláda Andreje Babiše a následně Petra Fialy neudělaly zase vůbec nic.
Petr Fiala to ovšem před volbami velmi zdatně kritizoval.
Aby ale mohl v roli premiéra něco udělat, potřeboval by peníze. A ty nemá, protože deficit veřejných rozpočtů se zvýšil o sto miliard korun kvůli společnému hlasování poslanců ANO a ODS o zrušení superhrubé mzdy. Mohlo jít o finančně neutrální opatření, ale to by se musely některým skupinám obyvatelstva zvýšit daně, což se nestalo. Kdyby se v covidové krizi neudělaly tyto operace, neměli bychom schodek 280 miliard, ale pouze sto. My jsme na to poukazovali a varovali Babišovu vládu, že je to špatný krok.
Fialova vláda připravila jednorázovou dávku ve výši pět tisíc korun za každé dítě rodinám s hrubým příjmem do milionu korun. Byť kolem ní byly dost zmatky, toto v podstatě plošné opatření přivítala i opozice. Je to správný krok?
Je zvláštní, že to hodnotíme jako pozitivní zprávu. Vláda v podstatě neví, co si do programového prohlášení napsala. V něm říká, že sníží byrokracii, tak jak to, že teď přichází s novou dávkou, která je vždy extrémně náročná na administrativu? Odhadem se bude týkat 800 tisíc až jednoho milionu rodin s dětmi do 18 let. Vláda původně ani nevěděla, zda hranice milionového příjmu ročně bude v hrubém, nebo čistém. Ten příjem se ale bude muset dokládat a jediný, kdo to může spravovat, jsou úřady práce. Takže místo posílení stávajících dávek a jejich valorizace vláda přišla s novým prvkem do přetíženého systému.
Vy byste šel cestou zvýšení současných dávek, například rodičovského přídavku nebo slevy na dítě?
Byl bych pro automatickou valorizaci současných nárokových dávek. A otázka je i to, zda stanovená hranice pro čerpání bonusu ve výši pěti tisíc korun není přestřelená. Beru to jako nově stanovený limit, čili kdo na milion hrubého nedosáhne, potřebuje podporu. To by byli všichni, kteří jsou na průměrné mzdě a níže. Vláda navíc vůbec nezohlednila rodiny se zdravotně handicapovanými dětmi. To považuji za nepřijatelné. Pokud se pracuje tak, že odpoledne se sejde pětikoaliční vedení, v noci se návrh předělá a druhý den se schvaluje na vládě, tak se chyby nutně musejí dělat. Proč se tyto věci nediskutují?
Na tripartitě jste to neprobírali? Přece je nabíledni, že v krizi je nutné přijít s pomocí co nejdříve a co nejjednodušší cestou.
My jsme jim to říkali už před několika měsíci. Náš návrh se opíral o valorizaci, protože to je nejrychlejší, změní se jen jedna hodnota u dané dávky. Systém to přenastaví, ale jinak vše běží podle stávajících pravidel. Bez byrokracie, automaticky. Jakmile se začne vymýšlet cokoliv nového, je pravděpodobné, že tam budou nedorazy, prodlení, že to nebude fungovat. Ačkoli vláda pořád mluví o adresné pomoci, teď přistoupila na vrtulníkové peníze se vším všudy.
Bude to u sociálního energetického tarifu stejné?
To nevím, protože s odbory o tom nikdo nejednal. Jen upozorňuji, že vláda sice stále trvá na nutnosti snižovat deficit veřejných rozpočtů, ale dělá opatření, která jdou proti tomu. Konkrétně jde o minus 40 až 50 miliard korun. Vůbec nechápu, jak chce vláda bilanci zvládnout.
Třeba tak, že nechá zmrazené platy státních zaměstnanců?
Beze všeho. V tom případě si lidé přijdou říct o zohlednění inflace přímo k nim.
Nezvyšujete takovými větami sociální napětí?
Sociální napětí už je tak velké, že se dá těžko kočírovat. Ne kvůli odborům, ale vládní politice. Je užitečné se podívat, jak na inflaci reagovaly evropské vlády. Česká republika má třetí nejvyšší inflaci s tendencí růstu k patnácti procentům. Naproti tomu Francie má inflaci 5,4 procenta. Přesto zachování kupní síly bylo největším tématem kampaně před prezidentskými volbami. Navíc tamní exekutiva přijala mnoho opatření na ochranu svých občanů i podnikatelů. Inspiraci tedy můžeme hledat u nich. Odbory už v únoru vládě řekly, že má využít zákon o cenách z roku 1990, aby hledala možnosti zasáhnout do cenotvorby, protože došlo k narušení tržního prostředí. A mohla také využít různé regulační úřady, které v Česku působí.
Není trochu legrační navrhovat to pravicové vládě, když podobný podnět tehdejšího šéfa KSČM Vojtěcha Filipa neprošel ani u středolevého kabinetu ANO a ČSSD?
Myslíte, že ve Francii je komunistická vláda, když k regulaci cen elektřiny přistoupila?
Ne, ale vím, proč David Černý ve své Entropě charakterizoval Francii slovem La grève, tedy stávka. V zemi žlutých vest si žádná vláda nemůže dovolit nereagovat na skokové zdražování.
Ale to přece není o stávkování, ale o tom, jestli si politici uvědomují, v jaké situaci se jejich občané nacházejí. Česká vláda jen posílá signály, ale z těch se nic levněji pořídit nedá.
Jenže Francouz při pětiprocentní inflaci bere do ruky prapor a jde do ulic, Čech to podle mě neudělá ani při patnáctiprocentním zdražení. Není logické, že vláda na to hřeší?
Takové přesvědčení obsahuje riziko, že se to může vymknout kontrole. Přezírání lidí může vést k tomu, že také Čech vezme prapor a vyrazí na náměstí. Navíc u nás to může mít i jinou podobu. Například hlasování při volbách do zastupitelstev velkých měst a Senátu na podzim.
A také v prezidentských volbách. Proto se ptám, jestli jde dohromady funkce šéfa největší odborové centrály a kandidáta na prezidenta České republiky?
Co by v tom mělo vadit?
Střet zájmů. Odborový předák může vyzývat k nepokojům a stávkám, ale prezident by měl situaci naopak uklidňovat.
Takže všichni kandidáti do jakýchkoli voleb by měli být nezaměstnaní? Jaký je rozdíl mezi zvoleným odborovým předákem a senátorem nebo předsedou hnutí?
Velký. Nezaznamenala jsem, že by senátoři či poslanci zvažující kandidaturu vyzývali k sociálním nepokojům a stávkám.
Šéf opozičního hnutí, které oblepilo zemi billboardy, že za někoho bylo líp, to klidně udělat může. Obhajuje zájmy svých voličů. Předseda odborů zastupuje zaměstnance. Je to moje občanské povolání a jeho náplní je hájit jejich potřeby.
Vám opravdu přijde normální, že 5. září při velké odborářské akci budete stát na tribuně a plamenně hovořit proti vládě, abyste o měsíc později v prezidentské kampani mluvil o potřebě dialogu a sociálního smíru?
Proč bych nemohl mluvit o soudržnosti a sociálním smíru a zároveň říct, že je někdo narušuje takto fatálním způsobem?
Protože voliči z toho můžou vyvodit, že jako prezident byste házel vládě klacky pod nohy a byl s ní v neustálém sporu.
To znamená, že Středula jako občan a odborový předák nemůže vyjádřit svůj názor a nesmí využít svoje ústavní právo volit a být volen?
Toto právo zajisté má.
Tak ho nenarušujte ani vy. Jsme v demokracii, tudíž nechápu, proč by odborový předák nesměl kandidovat na prezidenta.
Může, ale neměl by se divit, pokud narazí na nezájem voličstva, jež si přeje na Hradě konsenzuální osobnost, která se domluví v zájmu země s každou vládou a bude zakopávat příkopy ve společnosti, ne je prohlubovat. Nezkomplikuje vám to kampaň?
Nebojte se, mně to nezkomplikuje vůbec nic.
Hezký optimismus. Co když si ale občan řekne, že když zvolí Josefa Středulu na Hrad, bude vládě vetovat každý zákon?
Mezi tím je rovnítko? Pozice prezidenta republiky je přece jiná než pozice poslance, senátora nebo odborového předáka. Teď jsem předsedou odborové centrály a nezabývám se tím, jestli mi to může u voličů uškodit. Nazývám věci pravým jménem a neberu ohled na to, zda se to establishmentu líbí, nebo ne.
Kdybyste byl zvolen prezidentem, budete dál hájit práva pracujících, nebo se snažit o hledání kompromisu s vládou?
Snažil bych se hledat kompromis, aby byl v zemi klid. To neznamená, že bych se automatiky přiklonil na stranu vlády. Mediátor má značné možnosti, může se ptát na argumenty, hodnocení situace a podílet se na hledání východiska. Ve firmách to děláme běžně. Když je spor mezi managementem a zaměstnanci, hledá se kompromis. Ten nedopadá 100 : 0, ale často 50 : 50. Teď jsem předseda odborů, nejsem prezident republiky.
Pochopila jsem správně, že byste v případě úspěchu byl velmi aktivní prezident, nikoliv kladeč věnců a předčítač projevů?
Rozhodně bych nebyl pouhým kladečem věnců. Něco podobného se od člověka, který je řadu let blízko politiky, nedá očekávat, a podle mě by to ani nebylo správné. Prezident se má aktivně účastnit života v zemi. Sděloval bych vládě i zákonodárcům svůj pohled na situaci a její vývoj.
Vaši kandidaturu podpořil prezident Miloš Zeman. Navázal byste na jeho pojetí funkce v tom smyslu, že šel až na hranu ústavy, třeba v případě nejmenování profesorů, ministrů nebo nově viceprezidentky Nejvyššího kontrolního úřadu?
Máme tři polistopadové prezidenty. Václav Havel udělal vynikající jméno České republice v zahraničí, v tom je třeba pokračovat. Na jeho odkaz ohledně lidských práv a humanismu je správné navázat. Václav Klaus vložil do svého prezidentství extrémně silný motiv podpory českých podnikatelů. Miloš Zeman zdůrazňoval setkávání s lidmi v České republice. To je velmi důležité. Spojit tyto tři základní atributy je něco, co by mohlo Česku pomoci. Kdyby se takové skloubení příští hlavě státu podařilo, byl by to úspěch.
Na klady jsem se neptala. Zajímá mě váš postoj k Zemanovým aktům na hraně ústavnosti, ale také jeho zesměšňování BIS a angažmá v kauzách novičok, Nikulin nebo Vrbětice.
Máte pocit, že Josef Středula představuje nějakou bezpečnostní hrozbu tohoto typu nebo že by si aktivisticky vykládal ústavu? Vy jste jmenovala prezidenta Zemana a jeho některé kroky, ale přece tu byl i Václav Klaus a jeho široká amnestie na konci mandátu. To byl také extrémně sporný bod. Propouštění vězňů je zajímavé téma. Principiálně si myslím, že při takovém aktu by měly být klíčem humanitární důvody. V každém případě by při amnestii nebo udílení milostí měla existovat velmi těsná spolupráce s ministerstvem spravedlnosti.
Bezpečnostní riziko nepředstavujete a nikdo vás ani nepodezírá z náklonnosti k Rusku nebo Číně. Šéfem vaší kampaně je však Miroslav Sklenář, který působil na Hradě za Miloše Zemana a pak v čínské státní společnosti CITIC. Proč jste si ho vybral?
Vnímal jsem ho dlouhodobě, aniž bych s ním měl jakýkoli kontakt, hlavně jako člověka, který deset let působil na Pražském hradě u Václava Havla. Mirek Sklenář má jedinečné znalosti a dovednosti v oblasti protokolu. Když jsem ho naposledy viděl při komentování úmrtí prince Philipa, uvědomil jsem si, že by byl problém najít většího odborníka na protokol. Má-li mít Kancelář prezidenta republiky patřičnou důstojnost, může toho dosáhnout jen s lidmi, kteří to zvládnou a jsou schopni vtisknout jí i tento ráz.
Nebude Miroslav Sklenář vnímán jako prodloužená ruka současného osazenstva Pražského hradu, především Martina Nejedlého a Vratislava Mynáře?
Mohu vás ujistit, že Miroslav Sklenář není ničí prodlouženou rukou. Ví moc dobře, že pokud by se jakýkoliv podobný stín objevil a já bych dospěl k závěru, že je to špatně, nezdráhal bych se přistoupit k radikálnímu kroku. Moje důvěra k panu Sklenářovi je extrémně vysoká. Mám-li šanci obklopit se takto zdatnými lidmi, může to být ku prospěchu všem.
Podílel by se i na vaší vizi Pražského hradu jako otevřeného společenského, kulturního a sociálního centra?
Kdo by s touto myšlenkou nesouhlasil, nemohl by v mém týmu být.
Značí to, že s Josefem Středulou by skončila éra Hradu jako nedobytné skleněné věže?
Pražský hrad má podle mého soudu být nejen evropským kulturním centrem, ale také sociologickým, filozofickým, vědeckým. Zároveň místem, kde se budou setkávat třeba dětské soubory, kde budou dveře otevřené zdravotně postiženým občanům. Pamatuji si na chvíle, kdy jsem v noci bez omezení procházel klidným Pražským hradem, zastavil se u Chrámu sv. Víta a pak sešel dolů na tramvaj. Moje představa civilního výkonu prezidentské funkce je i v tom, že návštěvníci Hradu by měli mít možnost se s prezidentem setkat. Ne při inauguraci, ale aby ho potkali při procházení druhým a třetím nádvořím nebo v hradních zahradách. Vím, že pro ochrannou službu to asi nebude ideální představa, ale to vše se dá zvládnout. Inspiroval mě rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Když jsem ho viděl, jak jel vídeňskou tramvají, řekl jsem si, že to je ono. V mých očích je představitel Pražského hradu tak trochu oním králem Miroslavem z pohádky, který se umí převléknout z nádherného roucha, opustit místnosti s gobelíny a jít dolů mezi lidi, naslouchat jim. To by mohl být nový způsob výkonu této funkce. Jiný, přesto důstojný a hledící do budoucnosti. Občané by měli cítit, že prezident republiky je tu pro ně a on je tady díky nim.
Kdo je Josef Středula
• Narodil se 12. listopadu 1967 v Opavě.
• Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou a poté pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati.
• Po listopadu 1989 se podílel na přeměně Revolučního odborového hnutí v tradiční odbory. Prošel různými odborářskými funkcemi, v letech 2005 až 2013 byl předsedou Odborového svazu KOVO.
• V dubnu 2014 byl zvolen šéfem Českomoravské konfederace odborových svazů, o čtyři roky později a znovu letos funkci obhájil.
• V květnu 2022 ohlásil prezidentskou kandidaturu.
4
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
