K penzijní reformě má výhrady většina prezidentských kandidátů

Podporujete zavedení druhého důchodového pilíře formou nepovinného spoření v soukromých penzijních fondech?

Odpověď kandidáta číslo 1 
Odchodem části pojištěnců do soukromých fondů přijde průběžný systém o příjmy od těch nejlukrativnějších pojištěnců. Systému se neuleví, ale naopak přitíží. Když soukromá banka umí vydělat správou penzijních fondů, musí to umět i státní důchodový fond.

Odpověď kandidáta číslo 2 
Nepodporuji ani druhý pilíř, ani reformu, která je postavena na vyvedení veřejných peněz do soukromých penzijních společností. Jsem zastáncem průběžného financování důchodového systému založeného na mezigenerační solidaritě.

Odpověď kandidáta číslo 3 
Zavedení druhého pilíře odmítám! Je to jen parazitování neschopných politiků na občanech a kšeft pro spřátelené firmy. Lidem nic nepřinese. Zachovejme průběžné financování penzí a možnost individuální připojištění se stáním příspěvkem jako doposud.

Odpověď kandidáta číslo 4 
Ano, podporuji. O důchodové reformě se mluví a slibuje se ve volebních programech víc než deset let. Nyní jsme se svědky evropské dluhové krize. Jedním z jejích příčin je také neřešení nárůstu státních výdajů na penze. Důchodový systém nemůže ve stávající podobě přežít. Je nutné zdůraznit, že současných důchodců a lidí před důchodem se reforma nedotkne. Je pro mladší ročníky. Útoky na důchodovou reformu nejsou věcné, jsou jen politickým bojem, populismem, který je vůči naší budoucnosti bezohledný a nefér.

Odpověď kandidáta číslo 5
V kontextu hrozivého demografického vývoje jde reforma správným směrem, a proto vytvoření druhého pilíře podporuji. Pokud by jeho zavedení znamenalo vyšší nároky na rozpočet, místo zvyšování DPH bych volil koncepční schválení a odložení od 1-2 roky.

Odpověď kandidáta číslo 6 
Na rozdíl od Jana Fischera, který dokonce navrhuje, aby druhý důchodový pilíř byl povinný, já jsem dlouhou dobu zásadním odpůrcem druhého důchodového pilíře, protože se obávám, že je to pouze nový způsob, jak vytunelovat úspory na stáří, a někteří, kteří už se na tento pilíř připravovali, těmto úsporám říkají „poslední neohlodaná kost".

Odpověď kandidáta číslo 7 
V zemi chybí širší dohoda o definitivní podobě nezbytné důchodové reformy. Vládní návrh je jen jednou z možných cest, a navíc mu chybí minimalizace rizik druhého pilíře, který je sice možný, ale chybí mu pojistky, např. proti jeho případnému znárodnění.

Odpověď kandidáta číslo 8 
Podporuji, byť to pro mě osobně není aktuální.

Odpověď kandidáta číslo 9 
Ne, nepodporuji. Považuji to za dar soukromým penzijním fondům. Navíc to oslabí hlavní pilíř a to je dalším účelem této „reformy." Soukromé fondy také mohou špatně investovat. Na západě se už stalo, že lidé v takových fondech přišli o celoživotní úspory.

Odpověď kandidáta číslo 10 
Současný návrh nepokládám za dobrý, neboť neřeší strukturální problém našeho penzijního systému. Jako největší problém současné penzijní reformy vidím to, že byl schválen bez konsenzu mezi vládními stranami a opozicí. U tak zásadní změny to pokládám za nezbytné. To samozřejmě vyžaduje ochotu k diskuzi a sdílenou odpovědnost k budoucnosti naší země na obou stranách.

Odpověď kandidáta číslo 11
Mám pochybnosti o spolehlivém fungování něčeho, co nemá širokou politickou a obávám se, že ani občanskou podporu, kterou považuji u tak zásadního systému, jakým je řešení dlouhodobého financování důchodů, za zcela nezbytnou.

Ekonomka Markéta Šichtařová komentuje odpovědi prezidenstkých kandidátů: "V inteligenci veřejnosti nevěří ani jeden"

Ale to se podívejme… jak se nám to společenské klima změnilo! Když jsem se s Vladimírem Pikorou na jaře 2011 veřejně postavila proti tehdy aktuálnímu návrhu důchodové reformy (který byl, mimochodem, ještě děsuplnější než ten současný), vzbudilo to všeobecný úžas spojený s rozhořením: „Jak si ti dva vejlupci mohli troufnout říci křivé slovo o důchodové reformě?" Neutekly ani dva roky. Směšně krátká doba z pohledu lidského života. A hned sedm prezidentských kandidátů z jedenácti důchodovou reformu buď zcela odmítá, anebo se k její podobě alespoň staví rezervovaně. Tomu říkám celospolečenský obrat o 180 stupňů.

No jo, ale vstup do penzijního fondu má být svazkem na celý život. Jednou vstoupíte – a není cesty ven. Dokonce ani dosažením důchodového věku, jak si řada lidí nesprávně myslí. Cesta ven má vést jen nebeskou bránou. Jestliže se během necelých dvou let od jara 2011 dokázalo společenské klima tak zásadně změnit, jak se asi mohou názory na důchodové zabezpečení změnit ve společnosti během dalších třiceti nebo čtyřiceti let, během nichž má být člověk ve druhém pilíři uvězněn, pokud se pro něj rozhodnul? Posuzováno jak podle příkladu Slovenska, Maďarska, či Polska, tak i podle vyjádření dnešní opozice, budeme rádi, když po svém zavedení vydrží druhý pilíř do příštích voleb.

Důležitá stabilita

Jenomže na tom záleží. Záleží na tom, jak je nově zavedený důchodový systém stabilní, protože pokud stabilní není, pokud se má během několika dalších let či dokonce měsíců zrušit, může do něj dobrovolně vstoupit jen šílenec, který rád hraje se svými penězi ruletu. Ovšem zdá se, že minimálně tři prezidentští kandidáti – ti, kteří se mi skrývají pod čísly 4, 5 a 8 - usnuli někdy na počátku roku 2011 a dosud se neprobrali. Jen tak si mohli nevšimnout, že penzijní reforma není zrovínka výkvětem stability. A že tedy participace v ní je pro potenciální klienty poněkud riskantnější záležitostí.

Jsem opravdu upřímně zvědavá, kdopak se nám vyklube pod číslem 4. V této krátké odpovědi, která by směle mohla figurovat v placené reklamě na penzijní fondy, najdeme hned několik perliček. Tak třeba tvrzení: „Je nutné zdůraznit, že současných důchodců a lidí před důchodem se reforma nedotkne." Vážně? Tak si to trochu ujasněme: Pokud budou (teoreticky) do penzijních fondů nahnané masy, část peněz, která by normálně putovala do tzv. průběžného systému, poputuje v rámci takzvaného opt-outu do fondů. Čím víc peněz ve fondech, tím méně peněz v průběžném systému. Vlastně to má i název; tomuto výpadku peněz v průběžném systému se říká transformační náklady. Vzpomínáte, jak nám vláda tvrdila, že je třeba právě kvůli nim změnit DPH? Tedy že je nutné zdražit kupříkladu potraviny? A myslíte, že stávající důchodci potraviny nekupují…? (Ale nic ve zlém, pokud si je někdo schopen platit prezidentskou kampaň, chápu, že si zdražení potravin ani nevšimne.)

Ale odpověď číslo 4 nabere ty správné grády až v poslední větě: „Útoky na důchodovou reformu nejsou věcné, jsou jen politickým bojem, populismem, který je vůči naší budoucnosti bezohledný a nefér." Jestliže tedy kritika důchodové reformy není podle respondenta číslo 4 věcná, pak by mne docela zajímalo, co konkrétně není věcného na mých následujících několika tvrzeních:

Zaprvé, pokud se člověk rozhodne, že si bude na důchod spořit skrze 2. pilíř, může čekat, že jeho peníze bude penzijní fond v případě dnešního třicátníka investovat na finančním trhu po dalších zhruba 35-40 let, což je doba, po kterou v uplynulých 100 letech nevydržel žádný jednotlivý český nebo československý ekonomický systém bez výrazné změny.

Zadruhé, během této mimořádně dlouhé doby bude penzijní fond konfrontován se současnými bezprecedentními turbulencemi na finančních trzích (v krajním případě až rozpad eurozóny), které ať již záměrně nebo nešťastnou shodou náhod mohou nahromadit v portfoliu fondu značný objem tzv. toxických aktiv.

Zatřetí, ani jediná země ve střední Evropě, která důchodovou reformu už provedla, s ní nevydržela do dnešního dne beze změny.

Začtvrté, na nám nejbližším Slovensku fondy všech společností svým klientům peníze nevydělávají, ale naopak prodělávají. V průměru totiž za šest let své existence penzijní fondy nepokryly ani inflaci, která prozatím v roce 2012 není na Slovensku nikterak závratná. Ano, čtete dobře: Po Maďarsku je Slovensko ve střední Evropě už druhou zemí, kde fondy v průměru lidem svěření peníze nezhodnocují, ale znehodnocují. Reálně po šesti letech je ve fondech méně, než do nich klienti fondů na počátku povinně vložili. Kdyby bývali Slováci vložili své úspory na termínový vklad místo do penzijního fondu, měli by dnes víc. A to je prosím termínový vklad jeden z nejhorších nápadů, jak si vydělat.

Snaha o zpolitizování tématu

Pořád jsem málo „věcná"…? Je snad mé varování potenciálním klientům druhého pilíře „bezohledné a nefér"?
Odpověď číslo 4 je vskutku „podařená" – zaráží mě na ní zejména nepochopitelná snaha zpolitizovat v podstatě technické a finanční téma. Proč respondent číslo 4 používá emotivní výrazy jako „politický boj" u věci, kam patří chladná finanční kalkulace? Co jenom respondent nachází „politicky bojovného" třeba na konstatování, že v letech 2002 - 2011, tedy za poslední desetiletí, dosáhnul průměrný reálný výnos českých penzijních fondů 1,0 %? Neboli většina běžných lidí zvládne spořit s výnosem vyšším. Proč by tedy měl v této konkurenci někdo do fondu chtít vstoupit?

Ale nechme už nebohou odpověď číslo 4 stranou (jenom se nesmím zapomenout podívat, kdo se pod ní skrýval, abych věděla, koho nevolit), a posviťme si na odpovědi další. Je tu ještě pár těch, které stojí za zmínku. Tak třeba odpověď číslo 5. Ta nám říká, že „v kontextu hrozivého demografického vývoje jde reforma správným směrem".
Ano, tomuto tvrzení věří většina společnosti. Právě tento „argument" je nejčastěji používán na doložení toho, proč je „nutné" zavést druhý pilíř. Studie to prý jasně spočítaly.

Faktem je, že studie (z níž vycházeli na počátku tvůrci penzijní reformy) tvrdila toto: V současné době připadá na jednoho důchodce 1,8 plátce pojistného na sociální pojištění a tento poměr se dál zhoršuje. Při návrhu penzijní reformy se pracovalo s horizontem zhruba 95 let. Tedy jako bychom v roce 1917 odhadovali, co bude v roce 2012, a podle toho šili, dejme tomu, zákony pro postarší rodiče odcházející do výměnku. V té době asi ještě celkem logicky většina vzdělanějších obyvatel čekala, že během krátké doby dojde k ukončení první světové války a vytvoření samostatného sátu. Ale dál? Kdo čekal druhou světovou válku? Kdo čekal komunistický převrat? Kdo naprognózoval měnovou reformu? Kdo naprognózoval rozklad ekonomiky v centrálně plánovaném hospodářství? Kdo naprognózoval přetavení sovětských satelitů v kapitalistické země v roce 1989? Kdo čekal vstup do jakési Evropské unie? Kdo čekal, že tehdejší časté vystěhovalectví za prací do Rakouska a Německa bude dnes nahrazeno daleko častějším přistěhovalectvím Ukrajinců, Mongolů či Vietnamců k nám? Měly by tehdejší demografické prognózy smysl?

Zkrátka a dobře odpověď číslo 5 nám podsouvá, že domněnky jsou fakta. Tváří se, že demografická prognóza je „popis budoucnosti". V realitě jde ale jen o poměrně vachrlatou hypotézu. Proto si troufám říct, že odpověď číslo 5 je neopodstatněně „fundamentalistická".

Fondy dávají ruce pryč

Z odpovědi číslo 8 se toho moc nedozvíme, škoda. Víme jen, že respondent má celkem jasný názor a druhý pilíř podporuje. Nu, takovou sebejistotu mu vskutku přeji, protože ta je dneska v souvislosti s penzijní reformou vzácná. Ony totiž takovou jistotou, že by se měl 2. pilíř podporovat, neoplývají dokonce ani samy penzijní fondy, kterým byla reforma šita div ne na míru. Jak jinak interpretovat skutečnost, že penzijní fond finanční skupiny ING, který byl spojen se jménem dlouholetého propagátora penzijní reformy Jiřího Rusnoka, tento týden od reformy odstoupil? Prohlásil totiž, že účast ve druhém pilíři je spojena s přílišnými riziky jak pro penzijní fond, tak pro jeho klienty.

Silné rozpaky ve mně ale vzbuzuje i odpověď číslo 1. Totiž její druhá část: „Když soukromá banka umí vydělat správou penzijních fondů, musí to umět i státní důchodový fond." Respondent se silně vymezuje vůči druhému pilíři a zdá se, že nabízí i své řešení – asi má jít o jakýsi jeden centrální důchodový fond spravovaný státem. Nevím, jak přesně tomu mám rozumět: Že by si respondent myslel, že stát umí fungovat stejně efektivně jako soukromý sektor? Pak je ale vlastně podle něj soukromý sektor v podstatě nepotřebný. Můžeme ho zrušit. A vrátit se k centrálně plánované ekonomice… Opravdu to tak respondent číslo 1 myslel? (Kdopak to asi je? Taky se nesmím zapomenout podívat.)

I když pomineme tento filozofický aspekt odpovědi číslo 1 a vezme to čistě technicky, jak asi by takový jeden státní fond mohl odstranit všechny ty neduhy, které jsou kritizovány na stávajících fondech druhého pilíře? Jak by si poradil s politickou nejistotou? S nízkým zhodnocením úspor či dokonce se ztrátou, kterou fondy svým klientům přinášejí?

Podobné odpovědi

Odpovědi číslo 2, 3, 6, 7, 9, 10 a 11 jsou v zásadě velmi podobné. A všechny se v podstatě dají podepsat. Abychom mezi nimi mohli více rozlišovat, museli by být respondenti poněkud sdílnější. Pokud bych měla výběr ještě zúžit, volila bych patrně odpovědi číslo 10 a 11. Obě totiž – alespoň se mi to zdá – mezi řádky upozorňují na riziko politické nestability, tedy na to, že zavedení druhého pilíře v tomto čase je velmi riskantní podnik.

Abychom si ale rozuměli: Už mnohokrát jsem se setkala s názorem, že chystanou penzijní reformu prý kritizuji „zleva". Myslím, že je to hluboké nedorozumění. Má kritika penzijní reformy nemá pranic společného s levicovým vnímáním světa. Ba právě naopak. U celé koncepce penzijní reformy mi totiž chybí něco velmi podstatného. Víra v inteligenci veřejnosti. Úcta ve svobodu. Proč nikdo z respondentů jednoduše neřekl: „Dejme lidem informace, jak se o sebe postarat, a dejme jim svobodu.

A dovolme jim, ať si s těmito informacemi svobodně naloží, jak oni sami uznají za vhodné. Stát jim v tom může pomoci vhodnou legislativní úpravou fondů. Ale nebude je do ničeho nutit."
Ale to jsem se u žádné odpovědi nedočetla.

ODHALENÍ: 

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ BY PODLE ANONYMNÍCH ODPOVĚDÍ VOLILA JANA FISCHERA ČI VLADIMÍRA FRANZE

Číslo 1 - Tomio Okamura*
Číslo 2 - Jiří Dientsbier
Číslo 3 - Jana Bobošíková
Číslo 4 - Přemysl Sobotka
Číslo 5 - Vladimír Dlouhý
Číslo 6 - Miloš Zeman
Číslo 7 - Zuzana Roithová
Číslo 8 - Karel Schwarzenberg
Číslo 9 - Táňa Fischerová
Číslo 10 - Jan Fischer
Číslo 11 - Vladimír Franz

*Čísla jsme kandidátům přidělili podle časového pořadí, v jakém je redakci poskytli.