Trojice autorů Jakub Dobeš, Petr Pálenský a Jana Kubištová dala dohromady knihu ilustrovaných textů brněnské crossoverové a hardcoreové kapely Insania, nazvanou Kacířův kancionál. Kapela uspořádala u příležitosti jejího vydání přednáškový večer o moderním kacířství.

"Kacíř je člověk, který díky odvaze jít proti proudu otevírá jiným novou cestu. Tím, že myslí jinak, může inspirovat druhé. Kacířství může být v tomto smyslu inspirující hybná síla," uvedl na večeru frontman skupiny Insania Petr Pálenský.

Zpěvník, jemuž nic není svaté

Kacířův kancionál označil za zpěvník písní, kterým není nic svaté ani nedotknutelné. "Ještě na přelomu let 1988 a 1989 nám brněnská StB zakázala činnost, protože jsme hráli satanistické texty. Byl v tom roztomilý paradox, že silně protinábožensky založenému režimu vadily texty zaměřené proti církvi, ale jemu vadilo úplně všechno, co neměl pod kontrolou," tvrdil Pálenský.

"Při vymýšlení kravin s hořícími kříži jsme se skvěle bavili, ale přešlo nás to, když jsme se dostali do kontaktu s lidmi, pro něž byl satanismus smrtelně vážná věc. Pro nás ne, my takoví nebyli. Vnímám rozdíl mezi metalem, který se bere hrozně vážně, a punkem nebo hardcorem, který má nadhled. My jsme od začátku vycházeli z myšlenky pozitivního šílenství a chtěli jsme si uchovat humor. To je zbraň, která odzbrojuje."

V knize podle něj komentují provokativní texty historické postavy od antických i moderních filozofů a duchovních revolucionářů přes mediální ikony, vrahy a nechvalně známé dobové figury. Tištěnou podobu knihy provází virtuální obsah, který lze zobrazit pomocí aplikace pro chytré telefony, konkrétně klipy, foto a video koláže, gify, minikomiksy a anekdoty.

"Do Kancionálu se ale otiskl i Jaroslav Foglar a jeho příběhy, protože mezi duchovní liturgií a Foglarovými romány je silná paralela. Jeho klukovské party připomínají mnišské řády jdoucí urputně za svým cílem a existující bez ženského prvku, jeho popisy klubovních schůzek mají obřadní řád - hodně viditelné je to třeba na zasedání vontské rady, jejíž účastníci se vítají obřadně pronášenou formulí: ´Buďme svorni. Žlutá je barva naše. Nevyzraďme nic, co víme. Mlčenlivost chrání nás,´ což připomíná nějaké tajné bratrstvo," zmínil Pálenský.

Do textů se podle něj promítly i paralely se současným kulturně-politickým klimatem a mediálním světem. "Svého času nám začaly hodně vadit fake news, tak si z nich utahujeme v klipu, do kterého jsme vložili i výňatky z příspěvků v diskusích, které nám pod tuhle písničku lidi psali. Některé jsou opravdu výživné," zmínil Pálenský.

"Dozvěděli jsme se, že jsme užiteční idioti a vítači placení Sörösem a podobně. Ale v tom je to kacířství - vystoupit ze stáda a myslet jinak," dodal Pálenský.

Rehabilitace hereze

Básník a terapeut Adam Borzič, který působí také jaké šéfredaktor obtýdeníku živé literatury Tvar, zase představil na večeru své vlastní pojetí heterodoxní spirituality a podle svých slov se pokusil rehabilitovat herezi. 

"Ruský křesťanský autor Nikolaj Berďajev jednou řekl, že hereze není slovo z jeho slovníku. Protože označíte-li něco jako herezi, musíte něco označit také jako pravořečí. A toto pravořečí bývá velice často spojeno se sankcemi, pokud se mu zpronevěříte. Jenže já nechci jít cestou, která si něco vynucuje. Ježíš byl oběť násilí, násilím pravdu nezískáte. To mi otevřelo oči: není to tak, že Bůh nás ovládá a trestá za přestupky. To Bůh je rebel a my jsme ti ovládající," uvedl Borzič.

Zmínil také příklad katolického kněze, který navštívil Indii a po vzoru hinduistů podstoupil rituální koupel v Ganze. "Řekl: Kdybych to neudělal, exkomunikoval by se z lidské rodiny. Vrátil jsem se do Říma jako hinduista a budhista, aniž bych se tím z lidské rodiny vyloučil," prohlásil Borzič. "Budeme se muset víc a víc propojovat a je pro nás důležité být s jinými náboženstvími alespoň v kontaktu," dodal.

Proč podstoupit vyloučení

Český religionista a vysokoškolský pedagog Ivan O. Štampach pak mluvil o vlastní zkušenosti s obviněním z hereze a s tím, jak jeho život ovlivnila reálná exkomunikace, tedy vyloučení z církve.

"Proběhlo to bez středověkého patetického jazyka, byla to strohá řeč paragrafů. Také mi nehrozila hranice, jen to, že kdybych na to nemyslel předem a neuložil si peníze, neměl bych kde spát," řekl Štampach, který jako bývalý člen dominikánského řádu požádal v červnu o přijetí mezi duchovní starokatolické církve a po schválení své žádosti starokatolickou církví začal od července působit jako duchovní v její pražské farnosti.

Z hlediska římskokatolické církve tím upadl do exkomunikace, byl propuštěn z dominikánského řádu a ztratil pravomoci plynoucí z jeho kněžského svěcení. "Kdybych to neudělal, styděl bych se ráno při holení pohledu do zrcadla," řekl Štampach.

Hereze je podle něj poražené vyznání, které kontrastuje s ortodoxií coby vítěznou naukou. "Historická zkušenost ukazuje často násilné vítězství doktríny, která se tak stala pravověrnou. Hereze může být alternativní, menšinové, protestní úsilí a jako takové může být ostrůvkem vitality ve skomírajícím duchovním systému. Analogie náboženské hereze může existovat i ve filozofii, v umění, ba i v politice," dodal Štampach, jenž se pokusil definovat také rozdíl mezi člověkem žijícím v omylu a člověkem žijícím ve lži.

"Omyl je rozpor mezi slovem a skutečností, ale lež je rozpor mezi slovem a myšlenkou," uvedl Štampach.

Kacířův kancionál vyšel u vydavatelství Yinachi a je možné ho pořídit v knihkupectvích Kosmas. Kromě přednáškového večera navazuje na jeho vydání také geocachingová hra Praha kacířská, při níž se lze vydat po stopách "nejslavnějšího českého kacíře", tedy Jana Husa.