Předchozí
1 z 3
Další

Bydlí v domku v malé obci v tradičním regionu Horňácko, ale pro něj osobně je to v životě jeden z důležitých okamžiků. Věrný čtenář Deníku Jan Pawlus z Javorníku se setká s prezidentem republiky Milošem Zemanem. S tím, kterému dal v první přímé volbě svůj hlas. „Říká věci tak, jak jsou, a nebojí se vyjádřit svůj názor. Tím si mě získal,“ prohlašuje automatizační technik a dobrovolný hasič.

Na setkání, kterým zároveň začínáme druhý den prezidentské návštěvy v jihomoravské metropoli, čekáme v brněnském hotelu International. Že ani pro personál to není jen běžná směna, je patrné už z pohledu na zaparkovanou černou skvadru superbů i přísné pohledy ochranky. Pod prosklenými dveřmi salonku vidíme pohupující se nablýskanou polobotku. Prezident právě dokončuje natáčení pro televizi. „Za moment se s vámi setká. Musíme ale rychle, spěcháme,“ přináší informace zástupce hradního protokolu.

Slyšíme kroky a klepání hůlky o zem. Výraz ve tváři toho prozrazuje hodně. „Jsem nervózní. Doufám, že naše setkání pro něj není jen takové nutné zlo,“ svěřuje se. S hlavou státu se ale záhy setkává v uvolněné atmosféře v salonku.

„Pane prezidente, kde se vám na Moravě nejvíce líbí?“ pronáší nakonec klidným hlasem čtenář. „Projel jsem celou Moravu a vždycky se mi nejvíce líbí v horách. To znamená, když jsem na Moravě, tak určitě Beskydy a Jeseníky,“ odpovídá Zeman, načež se téma debaty přesune do oblasti Bílých Karpat, kde právě Javorník leží. „Tam jsem také byl a mnohokrát,“ dodává hlava státu.

Zdroj: Deník/Dalibor Krutiš

Tak, a už jen fotku. Na víc není čas. „Já mám povolenou ještě jednu cigaretu, takže chvilku zůstávám. Mějte se moc hezky,“ usmívá se prezident. Za pár minut startujeme. Ucelená formace okřídlených šípů z Mladé Boleslavi se ztrácí v šedobílé mlze. Hustě sněží. Brno ale projíždíme s policejní asistencí a modrých majáků za ani ne čtyři minuty. Směr: Strážnice.

Jsou i makové koláčky?

Tam už Miloše Zemana, který do Strážnice v roli čelného představitele republiky přijíždí poprvé, čekají plody pohostinného Slovácka. „Mmm, koláčky… Jsou tam i makové?“ zamýšlí se nad pohoštěním na stolku. Venku se mezitím tísní Strážničtí. Je zima, mokro, padá sníh. Přesto přišli. Mezi nimi jasně rozpoznatelné protikladné emoce.

Nad hlavami hloučku lidí vzadu vlají velké červené trenýrky. Fanoušků je ale určitě víc. „Líbí se mi, že je sečtělý, zná historii, hospodářství i politiku. Mrzí mě, že ho pořád někdo osočuje, že nemůže chodit a že je nemocný. Každému z nich vzkazuju, že prezident Roosevelt byl na vozíčku deset nebo patnáct roků a řídil Spojené státy americké jak po hospodářské, tak po válečné stránce,“ prohlašuje například Jiří Mrenka.

A hned se také chlubí, že to není první setkání s prezidentem. Jakožto poslední žijící zakládající člen legendární Cimbálové muziky Slávka Volavého získal cenu Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru. „V květnu jsme spolu večeřeli, povykládali jsme si, protože on je Kolíňák a já jsem v Kolíně čtyři roky pobýval. Máme společné známé objekty,“ přidává.

Miloš ZemanZdroj: ČTKKdo jeMiloš Zeman
* Narodil se 28.  9.  1944 v Kolíně, matka byla učitelka, otec poštovní úředník.

* V roce 1969 absolvoval  Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze.

* Během pražského jara vstoupil do KSČ, v roce 1970 byl vyloučen.

* Poprvé se oženil v roce 1971 a z tohoto manželství má syna Davida. Druhý sňatek uzavřel v červenci 1993 se svou někdejší asistentkou Ivanou, v lednu 1994 se jim narodila dcera Kateřina.

* V letech 1990 – 1993 byl zaměstnancem Prognostického ústavu ČSAV, 1990 až 1992 poslancem Federálního shromáždění za OF.

* Mezi lety 1993 a 2001 působil jako předseda ČSSD, v letech 1996–1998 byl předsedou Poslanecké sněmovny.

* Od roku 1998 do roku 2002 byl premiérem menšinové vlády.

* V roce 2003 kandidoval na prezidenta, zvolen ale nebyl.

* Vrátil se v čele nové strany SPOZ a v roce 2013 se stal  prvním přímo voleným prezidentem ČR.

* Mezi jeho zájmy patří pěšía lyžařská turistika, četba a šachy.

Po nezbytných formalitách přichází řada na dotazy publika. Po podpisu do pamětní knihy se prezident připravuje dekorovat stuhou strážnický prapor. Když vstává, mírně zavrávorá. „To by bylo fotografií, kdybych upadl, že? Ale já budu dál stát pevně na svých vlastních nohou,“ vtipkuje s širokým úsměvem na adresu fotografů s prsty připravenými na spouštích.

Sníh se mění na déšť a je čas pozdního oběda. Ten už voní v originálním prostředí Vinných sklepů Skalák v asi dvacet kilometrů vzdálené Skalce. I tady jde o premiérovou prezidentskou návštěvu. „Panu prezidentovi jsme připravili slepičí vývar s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky, daňčí steak s liškovým tartarem a mandlovými kroketami. Jako zákusek máme žloutkový věneček,“ přibližuje vedoucí provozu Lukáš Pilát. Žádné speciální menu to ale není. „Vaříme je běžně. Může si je tady objednat každý,“ podotýká.

Umířít? Až v devadesáti

Jenže. Ve Skaláku totiž mají právě zabijačku a všechno je jinak. Není žádným tajemstvím, že k tradičním vepřovým pochoutkám Miloš Zeman tíhne. Vždyť na Slováckém statku u Hodonína u kamaráda Jana Fencla pravidelně pořádá výjezdní zasedání své bývalé vlády, kde si všichni pochutnávají na čerstvé zabijačce. „Dal si polévku prdelačku, jitrničky, jelítka, škvarky, tlačenku a k tomu hořčici s křenem. A pochutnal si,“ upozorňuje vedoucí.

„Jezevec do lesa, ne na Hrad,“ hlásá transparent v Bučovicích, kde je třetí a poslední zastávka dnešního dne. Zemanův odpůrce to ale nemá jednoduché, je v obležení. Za svůj postoj schytá pár dobře mířených jedovatých plivanců od procházejícího muže. „To je ostuda,“ zaznívá zpovzdálí. „Nelíbí se mi to. Jednou je to prezident, měli by ho respektovat. Kdyby volby dopadly jinak, také tady nebudeme protestovat,“ říká jeden z místních, Ivan Pištěk. 

Tak jako ve Strážnici, i v Bučovicích se řeší otázka předčasných voleb, důchodů ale také obhajoba prezidentského mandátu. „Budete znovu kandidovat?“ přistává dotaz z publika. „Vidím, že nečtete noviny, díky tomu jste si uchoval duševní zdraví. Blahopřeji vám,“ reaguje s úsměvem prezident. S podobným gestem se vyjadřuje k tématu svého chatrného zdraví. „Tyto zprávy jsou poněkud přehnané, chystám se umřít až v devadesáti letech,“ směje se.

Další otázka se ztrácí v šumění davu. Není slyšet. „Blíž. Blíž k ústům a kolmo. Já jsem se to také musel učit,“ radí prezident a po žertovném gestu s propiskou, které patří už k běžnému představení prezidentských návštěv, uzavírá dnešní výjezd dekorováním bučovického praporu.

A je to. Končíme tam, kde jsme začali. Než si stačím posbírat věci z kufru, prezident s doprovodem odkráčí to tepla hotelu.

ČTENÁŘI DENÍKU SE PTAJÍ

Prezident Miloš Zeman prosazuje, aby lithiumv Krušnohoří těžila státní firma. O svých cestách na Východ říká: „Dnešní Rusko a Čína nejsou přesnou kopií normalizačního Sovětského svazu.“

PREZIDENTSKÁ KAMPAŇ

Existuje jeden bláznivý úředník, jmenuje se Outlý. Ten tvrdí, že v rámci svých návštěv dělám volební kampaň. Přitom jsem ve svém vystoupení neřekl o kandidatuře ani slovo. A tak budu činit i nadále. Sliby se mají dodržovat. A proto se mé šance na znovuzvolení se stoprocentní jistotou pohybují v intervalu nula až sto procent.

PŘIJETÍ EURA

Jsem zastáncem přijetí eura. Bylo by pro nás ovšem výhodné za předpokladu, že Řecko opustí eurozónu. Řecko je zadlužená země a dosavadní systém, říká se mu Evropský stabilizační mechanismus, obsahuje riziko, že čeští daňoví poplatníci budou platit řecké dluhy. To samozřejmě žádný prezident nemůže akceptovat. Kdyby Řecko vypadlo, pak výhody zavedení eura, kterých je hodně, převáží nad nevýhodami.

TERORISMUS

S teroristy se nevyjednává, s nimi se bojuje. Jsem rád že máme vojáky v Afghánistánu, i když mně to mnozí vyčítají a říkají, proč jsou tak daleko od domova. Říkám jim, že tam bojují s teroristy. A s touto formou nenávisti je potřeba bojovat.

VODNÍ SPOJENÍ

Jsem dlouhodobý zastánce vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Jeho historie začala už za Karla IV. To je už hodně dávno. Karel byl první, kdo snil o propojení Dunaje a Odry. Jenže zůstalo jen u snění. Ale v roce 1901 a rakousko-uherský parlament přijal takzvaný vodocestný zákon, jako jeden z paragrafů tohoto zákona byl zamýšelný kanál. Přišla první světová válka, zákon upadl do zapomnění.

Pak Napsal Jan Antonín Baťa krásnou knihu, která se jmenuje Budujeme stát pro čtyřicet milionů lidí. I tam je opět myšlenka kanálu. A já jsem čtvrtý. To je nádherná sestava. V lednu má být konečně hotová studie proveditelnosti, tak doufejme, že se to pohne a že místo slibů užitečná stavba konečně naváže na Baťův kanál.

VYŠŠÍ DŮCHODY

Před volbami jsem vyjádřil názor, který rozčílil řadu důchodců. Dát stovku hospitalizačního poplatku za pobyt v nemocnici nikoho nezabije. Je vidět, že já rád lidi rozčiluji. Možná právě proto, mě někteří nenávidějí. Jsem rád, že jsem mohl podepsat zákon, který říká, že zatímco dříve se důchody valorizovaly o jednu třetinu růstu průměrné mzdy, tak teď se budou valorizovat o jednu polovinu. To je dobrá změna.

Protože průměrná mzda vzrostla o tisíc korun, znamená to, že důchody se zvýší o pět stovek. Pořád ale dochází k tomu, že když se důchody valorizují, nepřidává se každému stejně, jak by se podle mého názoru mělo, ale přidává se procentem. Ten, kdo má vyšší důchod, dostane víc přidáno. To není spravedlivé. Princip zásluhovosti má platit v produktivním věku, ale v důchodovém věku jsme si všichni rovni.

PERSONÁLNÍ SITUACE U POLICIE

Ryba smrdí nebo voní od hlavy. Situace se může změnit pouze s novým ministrem vnitra. Má to být člověk, který svého času úspěšně vyšetřoval vítkovický incident s popálenou Natálkou.

TĚŽBA LITHIA

Prognózy o množství zásob se při průzkumných pracích ukázaly jako klamné. Můj názor je takový, že ložiska nerostů pod zemí jsou státním vlastnictvím. Jako takové by je měl těžit státní podnik. V daném případě Diamo, který je k tomu přímo určený a v minulosti těžil například uran v Dolní Rožínce.

VÝSTUPY V MÉDIÍCH PROTI VÝCHODU

Současné moderátory do jisté míry chápu, protože měli zkušenost s dvaceti lety normalizace. Jsou to většinou mladí lidé, takže pražské jaro zažili maximálně jako děti. Pak žili v době, kdy se příliš nemohlo cestovat, kdy existovala silná cenzura. Přenesli si tuto zkušenost i na Rusko a Čínu. V Rusku jsem zjistil, že je tam normální soutěž politických stran, což na normalizace nebylo, a že jsou tam relativně svobodné volby.

V Číně jsem se setkal s blogery, kteří prohlašovali, že  se jejich blogy čtou v milionových nákladech. Tyto blogy se přimlouvaly za liberalizaci čínského režimu. Takže odpor vůči Východu je prostě otázka neznalosti. Tito mladí moderátoři se domnívají, že dnešní Rusko a Čína jsou přesnou kopií normalizačního Sovětského svazu. Není to pravda.

ODCHOD DO DŮCHODU

Mohli bychom odcházet do důchodu v pětapadesáti letech a mohli bychom mít čtyřdenní pracovní týden, ale jedli bychom suchý chleba a jezdili na kole. To je prostě logický důsledek, protože země ztratí ekonomickou výkonnost. Už teď se v některých podnicích začínají zavádět méně razantní opatření. To je sedmapůlhodinový pracovní den. Je to v pořádku. Tento proces by měl pokračovat.

Od roku 1968 naše produktivita práce sice vzrostla, ale stejně tak, ne-li více, vzrostla v západních zemích. Mezera mezi nimi a námi se zvětšila. Chceme-li je dohnat, není dobré příliš zkracovat pracovní dobu. Pro naše děti a vnuky už možná ano, ale já, penzista, v třiasedmdesáti třech letech stále pracuji.

Dva příběhy lidí z okolí Miloše Zemana

JIŘÍ OVČÁČEK

S Milošem Zemanem jsem poprvé hovořil ještě jako novinář. Mám z té doby ještě schovaný lístek s telefonním číslem na jeho chalupu v Novém Veselí na Vysočině. Čas plynul a četnější kontakty se z iniciativy Miloše Zemana přerodily v roce 2009 v tykání. Zlom přišel v roce 2013. Pan prezident mi nabídl, zda bych se nestal jeho tiskovým mluvčím. Neváhal jsem a stanul v první linii, kde se střílí ostrými. A jsem tam rád. Za čtyři roky jsem zažil řadu bitev i frontálních útoků. Další budou následovat. Mám ale výhodu – skvělého prezidenta, za kterého je pro mne ctí bojovat. Jsem na něj hrdý.

VRATISLAV MYNÁŘ

S Milošem Zemanem se znám už pěknou řádku let. Poznali jsme se ještě v dobách, kdy byl důchodcem z Vysočiny a prezidentská volba byla hodně vzdálenou metou. Stali jsme se přáteli, čehož si nesmírně vážím. Velkou školou pro mne byla volební kampaň před přímou volbou prezidenta v roce 2013. Byl to takový křest ohněm. A prožít okamžik vítězství společně s Milošem Zemanem je nezapomenutelný životní zážitek a radost. Ze své současné pozice kancléře mohu pouze poznamenat, že mám skvělého šéfa, který odvádí obrovský kus práce pro naše občany.

Jiří Kosík (šéfredaktor Hodonínského deníku): Jak ho vidím
Prezidenta Miloše Zemana jsem naposledy viděl v Hodoníně na setkání se zaměstnanci armaturky. V té době jsem si říkal, že zdravotně nevypadá moc dobře. Nyní mě překvapil. Jeho tvář působila vitálněji.

Hýřil vtipem a myšlenkami a náročnou jízdu druhého dne oficiální návštěvy prošel od rána až do večera relativně energicky. Může se to zdát jako hračka. Pobyt v luxusu, rychlé přesuny se zastavenou dopravou a zástup asistentů. Není to tak úplně pravda. Dodržování rozvrhu, oficiality, nepravidelné jídlo. Program je vyčerpávající.

Ano, pohotový doprovod zůstává. Že prezidentovi dělá chůze problémy, nelze zastírat. To vidí každý. Někdo to považuje za zásadní problém, druhý může namítnout, že podstatné je, co má představitel státu v hlavě. Přirovnání a pohotové reakce každopádně u publika bodují, na druhé straně nemusí být přílišná přímočarost pro reprezentanta národa vždy přijatelná.

Miloš Zeman se ale nebojí říct to, co si myslí. Ví, že vyvolá rozporuplné reakce. Zvláště mě překvapilo tvrzení: „Kdyby se politik měl řídit tím, s čím občané souhlasí a s čím ne, byl by jen třtinou větrem se klátící. Musí mít odvahu svůj názor bránit i proti mínění většiny.“ Bude to na obhajobu stačit?

Každou sobotu do konce roku najdete v Deníku rozhovor a reportáž s jedním z kandidátů na Hrad.

JIŽ VYŠLO