Zejména kdysi, když ještě býval knězem v Rožmitále pod Třemšínem nebo na Šumavě, bylo snad jen možné zahlédnout ho na chvilku na Velikonoční pondělí s pomlázkou v ruce. O vrcholných okamžicích pašijového týdne katolický hodnostář v těchto dnech několikrát po sobě hovoří v promluvách při různých bohoslužbách, ale také o nich rád přemítá někde v ústraní. Půst je samozřejmostí.

"Snažím se pokud možno, zvláště na Zelený čtvrtek, ale i na Velký pátek, jít do katedrály, sednout si v klidu a tichu v kapli naproti kapli sv. Václava a tam se modlit, ponořit se do meditace těch událostí, které slavíme," řekl Miloslav Vlk. To je podle jeho slov druhá rovina svátků, ta "za kulisami", rovina vlastního života duchovního stranou od veřejnosti, před kterou jinak stojí každý den.

Také doma v Arcibiskupském paláci kardinál po večeři bere do ruky Písmo a znovu si prochází, co bible popisuje, že se o Velikonocích stalo. "Obyčejné práce v tomto 'svatém třídení' nechávám stranou, spíše se snažím meditovat a prožívat tyto věci živě, duchovně, ve svém srdci…," řekl.

Velikonoce podle něj prožívá jako největší svátky v roce každý křesťan. Velikonoční mše a liturgie, od Květné neděle přes Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu až po "neděli zmrtvýchvstání", přinášejí arcibiskupovi silné a hluboké zážitky. "Pro mě zvláště letos budou obřady posilou v nejrůznějších starostech a bolestech, které i já v životě mám. Budu z nich znovu a znovu, tak jako již v dřívějším životě, čerpat naději a jistotu, že po každých problémech a těžkostech přijde vítězství," přiznal.

Sváteční veselí, dobré jídlo a různé zvyky jsou věci, které z okolí do kardinálova soukromí příliš nezasahují. I ve věcech tak vzdálených liturgii, jako jsou třeba kopřivy ve velikonoční nádivce, kterou si řada lidí připravuje, je však ochoten vidět "nitky, které spojují různé zvyky s Velikonocemi". Miloslav Vlk také připouští, že nevidí nic špatného na zvycích spojených s Velikonočním pondělím. "Když lidé vyšli z kostela, tak přišli kluci s pomlázkami a vyšupali ženy a děvčata. Obvykle mi také dali do ruky nějaký proutek, a tak jsem se k nim připojil," přiznal při vzpomínce na své kněžské působení na venkově.