Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel IV. mistrně zvládal situace, které dnes dělají PR agentury

Neimprovizoval, vše dělal promyšleně, říká historik JAROSLAV ČECHURA.

14.5.2016 16
SDÍLEJ:

Historik Jaroslav Čechura.Foto: Deník/Martin Divíšek

Politik, stavitel, zakladatel a spisovatel. To je Karel IV. Osobnost českého krále a římského císaře, který se narodil přesně před 700 lety, je nyní rozebírána do detailů ze všech úhlů. Přidáváme pohled historika Jaroslava Čechury, který je například autorem knihy Karel IV.: Na dvojím trůně.

Vrcholí oslavy narození Václava Lucemburského, pozdějšího Karla IV. V podstatě není možné se tomuto výročí vyhnout. Je v 21. století přirozené, že si až poněkud monstrózně připomínáme středověkého vladaře?

To je správná otázka. Myslím, že vůči Karlu IV. to adekvátní je, ale na druhou stranu jsem poněkud zaskočen tím, jaký to má rozměr, mám na mysli počet výstav, televizních pořadů, akcí. Podle mě je toho až příliš. Znám Čechy a vím, že když se věci přeženou, je to spíš kontraproduktivní.

Která z těch výstav, konferencí, filmových zkratek je podle vás nejzajímavější, nejvíc objevná?

Česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016, kterou připravuje Národní galerie. Její ředitel
a můj dávný kamarád Jiří Fajt jistě ví, co dělá, aby to mělo nejvyšší kvalitu. Tu bych proto určitě doporučil.

„Karel žil ve velmi šťastné době. Jeho otec Jan byl vnímán poměrně negativně a jeho syn Václav dvojnásob záporně. Karel byl výjimečný vladař, ale zároveň mu byly nakloněny okolnosti. Součet těchto dvou faktorů dává něco, co se v této éře málokomu podařilo. Vzor ideálního vladaře, který tu byl od vrcholného středověku, Karel IV. naplňoval reálnými kroky."

Právě na ní bude po 667 letech k vidění koruna, jíž byl Karel IV. korunován v Cáchách římským králem. Proč je u nás vystavena až po tak dlouhé době?

Koruna je spojena s titulem římského krále, později císaře. Když se na to podíváme 
z této perspektivy, shledáme, že římským císařem byli po Karlovi jeho synové Václav 
a Zikmund, ale po nich už následovali jen samí Habsburkové. Proto třeba za první republiky nebyl zrovna 
o tento klenot až takový zájem.

Tím jsme se dostali k mezinárodnímu renomé Karla IV. Pokud bychom se na něj dívali prizmatem 14. století, jak se projevoval coby reálný vládce tehdejšího západního světa?

Myslím, že byl monumentální figurou. Uvedu to na jednom detailu. Karel uměl číst a psát, což rozhodně nebylo běžné. Osobně byl literárně činný, napsal svůj životopis Vita Caroli nebo Legendu o svaté Kateřině. To samo o sobě byla záležitost poměrně jedinečná. Navíc Karel žil ve velmi šťastné době. Jeho otec Jan byl vnímán poměrně negativně a jeho syn Václav dvojnásob záporně. Karel byl tedy výjimečný vladař, ale zároveň mu byly nakloněny okolnosti. Součet těchto dvou faktorů dává něco, co se ve středověku málokomu podařilo.

Historik Jaroslav Čechura.

Ono to skoro vypadá, že v letech Karlovy vrcholné vlády 
v Evropě ani nikdo jiný nepanoval. Najdeme v té době někoho, kdo by se mu vyrovnal, nebo alespoň významově přiblížil?

Ani ne. I to mu dalo křídla, díky nimž mohl letět tak vysoko. Jeho sokem byl Ludvík Bavorský, který byl skoro třicet let římským císařem. 
V roce 1347 odjel na lov medvědů a srazil si vaz. To byla souhra náhod, za niž pochopitelně Karel nemohl, větev Bavorovi určitě v lese nenarafičil.

Už tedy víme, že Karel žil ve šťastné době a díky výchově na dvoře francouzského krále Karla IV. Sličného uměl číst 
a psát. Za tyto okolnosti nemohl, jaké schopnosti či dovednosti ale byly výsledkem jeho vlastního úsilí?

Karel byl zakladatel a sběratel. Sbíral například ostatky svatých, tato vášeň hraničila až s fanatismem. Jako fundátor vytvořil obraz, který se blížil ideálnímu středověkému vladaři. Vzor, který tu byl od vrcholného středověku, naplňoval reálnými kroky. Nebyla v tom improvizace, vše dělal promyšleně.

Dá se o něm mluvit jako o renesanční osobnosti, i když datově to nesedí?

Myslím, že ano. Koneckonců někdy se uvádí, že protohumanismus je spojen právě s obdobím vlády Karla IV. Přátelil se s některými italskými humanisty. Je otázka, proč to dělal. Možná pro svoji image, byl totiž mistrem ve zvládání situací, které dnes dělají PR agentury.

Kdo ví, jestli tuto roli neplnil někdo z jeho okolí. Hovoří se často o jeho přátelství s arcibiskupy, nejprve Arnoštem 
z Pardubic a poté Janem Očkem z Vlašimi. Dával císař Karel na jejich doporučení?

Skutečně se radil s předními duchovními, ale je třeba připomenout, že právě tyto dva první arcibiskupy si Karel sám vybral. To bylo velmi důležité zvláště v porovnání 
s Václavem IV. a jeho konfliktním vztahem s Janem z Jenštejna, jehož si ovšem nevyhlédl. V té době byla souhra s vrcholnými představiteli katolické církve podstatná. Navíc Karel si byl vědom, jak je cenné mít kolem sebe dvorské kronikáře, kteří pod jeho dozorem zaznamenávali královy velké činy. Málokterý panovník postupoval podobně chytrým a prozíravým způsobem.

Dalo se tehdejšímu králi 
z boží vůle vůbec nějak oponovat?

V soukromí ano, ale na veřejnost se to nedostalo. 
I proto měl své kronikáře 
v čele s Benešem Krabice 
z Veitmile, kteří mu dávali texty ke korekci, a co tam Karel mít nechtěl, to tam nebylo. Jeho umění spočívalo tudíž i v tom, že o nějakých rozporech či hádkách prostě nevíme. Jak probíhaly debaty s předními duchovními, se tak můžeme jen domýšlet 
a hlavně vidíme, k jakým vedly výsledkům.

To mě ponouká k dotazu, který v těchto dnech získal prvek aktuální pikantnosti. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) totiž navrhla, aby byl celý areál Pražského hradu zestátněn, respektive vyvlastněn ve státním zájmu. Církev to označila za konfiskační předlohu. Místopředseda lidovců Marian Jurečka dokonce uvedl, že „větší blbost už dlouho neslyšel". Jak to fungovalo v Karlově době, vnímal katedrálu sv. Víta coby majetek králův, nebo církve?

Historik Jaroslav Čechura.Představa, že by to fungovalo buď podle kanonického, nebo zemského práva, je mylná. Tehdy šlo o neoddělitelné prolnutí, jakýsi modus vivendi, který byl nastolen mezi králem a předními duchovními. Nezapomínejme, že v areálu Hradu byla svatovítská kapitula, kanovníci tam bydleli. Mimochodem, málokdo si uvědomuje, že tehdy byl Pražský hrad jedno velké staveniště. V poslední dekádě Karlovy vlády, kdy se budovala katedrála, bylo na Hradě minimálně 200 pomocných dělníků a kolem stovky kvalifikovaných řemeslníků. Musel tam být neobyčejný ruch. Hrad byl ovšem z dnešního pohledu poloprázdný, byl tam starý palác, Karlův palác, kostel Všech svatých, chrám sv. Jiří, z druhé strany kanovnické domy a to je všechno. Mám oblíbenou teorii, že za Karla na Pražském hradě žily slepice.

Prosím?

Slepice jsou můj velký objev, který vědci verifikovali. Když byly při antropologickém výzkumu odkryty knížecí hrobky v ochozu chrámu sv. Víta, našly se v hrobce jednoho přemyslovského knížete vedle lidských i slepičí kosti. To je fakt, to si Čechura nevymyslel.

Jistě to tam vypadalo jinak než nyní. Na druhou stranu um tehdejších řemeslníků si s jejich dnešními pokračovateli jistě nezadal. Pozoruhodná výstava Civitas Carolina v Národním technickém muzeu ukazuje, jak si dokázali poradit se záludnostmi tesařského nebo zednického řemesla. Karel jako zakladatel Nového Města pražského šikovné dělníky potřeboval. Jaký měl k prostým lidem vztah?

Paternalistický. Nebyl jen monarcha, který z odstupu shlížel na své poddané, to by neodpovídalo křesťanským hodnotám jeho doby. Vládce byl zároveň ochránce a otec poddaných. Když pro svého dobrodružného otce Jana budoval signorii v severní Itálii, pozoroval, jak byla města budována. Do té éry spadá boom městských italských komun. Viděl tedy zedníky 
a řemeslníky, jak je stavějí, 
a podle mě je od té doby respektoval. Je to pravděpodobně jeden z důvodů, proč se Karlovým Čechám vyhnuly sociální bouře, které byly tehdy v Evropě poměrně běžné.

Měl Karel i obchodní talent?

Myslím, že měl. Pochopitelně potřeboval hodně peněz, ale na druhou stranu se zasloužil o vylepšení infrastruktury českého státu. Řadu dálkových cest, které do té doby jeho území obcházely, totiž nasměroval dovnitř království. To bylo značně prozíravé.

Zakladatel, stavitel, podnikatel a také diplomat. Právě s touto poslední misí se váže mnoho historek o Karlově sňatkové politice, koneckonců měl jedenáct dětí. Hrály vdavky a ženitby skutečně tak důležitou roli?

Určitě. Vladařské dynastické vazby, díky nimž vznikaly strategické aliance, dominovaly středověké diplomacii.

Jaká spojenectví byla pro Karla jako českého krále a římského císaře klíčová?

Směrem do říše to byly vazby s arcibiskupy. Mezi nimi měl zásadního spojence 
v osobě prastrýce Balduina, který byl trevírským arcibiskupem víc než 45 let.

„Velká část výnosů ze stříbrných dolů patřila ze zákona panovníkovi, jeho příjmy tudíž byly obrovské. Nemusel krást jako dneska brazilská prezidentka."

Byl jedním ze sedmi kurfiřtů – volitelů římského císaře.

Přesně tak. Trevírský, mohučský a kolínský arcibiskup byli klíčové figury tehdejší mocenské politiky. Karel 
s nimi dokázal dobře vycházet. Samozřejmě měl rodinnou vazbu na Francii a připomínám, že hlava katolické církve tehdy sídlila v Avignonu, šlo o tzv. avignonské vyhnání papežů. Blízko měl 
k Rudolfovi IV. Habsburskému, který si vzal jeho dceru Kateřinu. To byl velmi schopný člověk, který se Karlem v mnohém inspiroval. Když Karel založil univerzitu, Rudolf ji do dvaceti let otevřel ve Vídni také, zemřel ale mladý, ve 30 letech. V Uhrách vládli Anjouovci, takže s nimi také udržoval těsné vztahy. Ludvík I. Veliký se stal zároveň polským králem, takže i tímto směrem se ubíral Karlův zájem.

Tím jsme odhalili, že Karel IV. byl původcem myšlenky visegrádské čtyřky.

Vidíte, to asi nikoho nenapadlo, že Karel IV. byl nejen Otcem vlasti, ale i V4.

Proč Karel založil univerzitu?

Protože v Paříži pochopil význam vysokého učení. Ve 14. století řada absolventů univerzity v Bologni nebo Sorbonny přicházela do státní správy, byl to jeden z kořenů byrokratizace společnosti prostřednictvím laiků. 
Karel IV. to viděl na vlastní oči a chtěl to přenést do Prahy.

Jak fungovala správa království? Boje s odbojnými šlechtici jsou pro středověk typické, ale i ty se Karlovi vyhnuly. Proč?

Karel v poslední dekádě své vlády zřídil úřady krajských popravců, což byli úředníci, kteří měli na starosti bezpečnost v regionu. Byli to šlechticové, na jihu Čech například Rožmberkové. Přetrvalo to až do 18. století.

Konal král nějaké inspekční cesty po vlastech českých?

Ne. Než do regionů vyjížděl spíš do říše, do Budína apod. Země české objížděla přemyslovská knížata, ale ta to dělala kvůli potřebě uživit početnou družinu. Vydali se třeba do Litoměřic, a když tam všechno vyjedli, jeli dál. To byl typický raně středověký princip vládnutí. Šlechtické hrady fungovaly jako obranné pevnosti a zároveň zásobnice.

Jak tedy financoval svoji vládu a rozsáhlou stavební činnost Karel?

Za Přemysla Otakara II. kolem roku 1270 bylo objeveno kutnohorské stříbro. To je faktor, na který se dnes poněkud zapomíná. Když Lucemburkové vstupovali do Čech jako panovníci, polovina evropské těžby stříbra pocházela z Kutné Hory. Velká část výnosů ze stříbrných dolů patřila ze zákona panovníkovi, jeho příjmy tudíž byly obrovské. Nemusel krást jako dneska brazilská prezidentka.

Dá se říct, že kutnohorské stříbro financovalo rozvoj Prahy?

Nepochybně.

Historik Jaroslav Čechura.

Současná Evropa postrádá výrazné státníky, kteří by ji uměli převést z krizových dob do klidného období. Karel IV. měl určitě to, čemu se politickým žargonem říká leadership. V čem spočívala jeho síla?

Měl vůli k rozhodnutí. Dnes jsme svědky nekonečné řady kompromisů. Pochopitelně ve 14. století měly konflikty jinou podobu, šlo především o spory mezi vladaři.

Na voliče zkrátka nemuseli brát ohled.

To je pravda. Šlo o dynastické záležitosti, kdy volba probíhala v úzkém kruhu.

Kdybychom ahistoricky připustili, že by tehdejší lid volil, uspěl by Karel?

Ano – a víte proč? Neměl alternativu. Měl štěstí 
v tom, že jeho bratrem byl Jan Jindřich, markrabě moravský. Ten byl zpočátku nařčen, že je impotentní, 
i když to nebyla pravda. Nakonec měl několik manželek a spoustu dětí, dokonce vynikajících. Jeho syn Jošt Lucemburský se v roce 1410 stal římským králem. Jan Jindřich ale neměl vladařské ambice, takže Karel měl volnou cestu. V polovině 14. století se poměry ve střední Evropě uklidnily a upravily tak, že široko daleko nebyla žádná mocichtivá osobnost.

Zatím jsme mluvili o samých pozitivech, které Karlova éra přinesla. Je něco, v čem chyboval?

V některých ohledech byl hyperaktivní, týká se to především jeho synů. Považuji za nenormální, že při roku 1376, kdy byl Václav volen římským králem, patřil jeden hlas jeho nevlastnímu bratrovi Zikmundovi, jemuž bylo osm let. Mimochodem Zlatou bulu, která je považována za jakousi ústavu Svaté říše římské, porušil jako první 
její autor Karel IV. V ní je totiž explicitně napsáno, že za panovníkova života se nebude volit jeho nástupce. 
Karel ale proti papežově vůli prosadil na císařský trůn svého syna Václava. V tom 
se Karel projevil jako otec překypující nadbytečnou péčí a rozmazlující svého potomka.

Co vnímáte jako nejdůležitější Karlův odkaz dnešku?

Univerzitu. Uvědomme si, že po dvaceti letech fungování se stala jedním z předních evropských učení, kam přicházeli profesoři ze Sorbonny. Tehdejší angličtinou totiž byla latina, takže učenci se v Paříži dorozuměli bez problémů stejně jako v Praze nebo ve Vídni. Založení univerzity a příchod vzdělanců zásadně ovlivnil i husitství. Reformátoři se rekrutovali právě z univerzity.

Prof. Dr. Jaroslav Čechura, DrSc.
- Narodil se 22. prosince 1952 v Plzni. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie, politická ekonomie a dějiny umění.
- V letech 1977 – 1986 pracoval ve Státním ústavu památkové péče 
a ochrany přírody v Praze, dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea. Jeho současným působištěm je Katolická teologická fakulta UK. Přednáší i na Technické univerzitě 
v Liberci, dříve spolupracoval s Max-Planck-Institut für Geschichte. Je členem několika redakčních či vědeckých rad.
- Od počátku se profiloval jako medievalista a zabýval se hospodářskými
a sociálními dějinami Čech. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, jež nahlíží optikou každodennosti, poddanských vztahů, kriminality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova.
- Vzhledem k velkému rozsahu knižní tvorby, která cílí nejen na odborného, ale i laického konzumenta, náleží 
k nejvýznamnějším českým představitelům mikrohistorie.
- Je autorem několika stovek monografií, knih a odborných statí. Napsal například knihy Lexikon českých panovnických dynastií, Karel IV.: Na dvojím trůně, České země v letech 1310–1378: Lucemburkové na českém trůně I., Příbuzní českých králů.

Autor: Kateřina Perknerová

14.5.2016 VSTUP DO DISKUSE 16
SDÍLEJ:
Tunel dlouhý přibližně 1,2 kilometru by měl vést pod touto částí Bohumínské ulice. Ulevit má lokalitě od tranzitní dopravy a vrátit Slezské Ostravě historické centrum.
6

Ostrava chce předejít dopravnímu kolapsu. Postaví tunely

Poslanec Zdeněk Ondráček
4 10

KSČM se nevzdá nominace Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS

Při řetězové dopravní nehodě v Británii zahynulo šest lidí

Šest obětí na životech má na svědomí hrůzná řetězová havárie, k níž došlo v neděli na silnici Belgrave Middleway v britském Birminghamu. Při srážce šesti vozů zahynulo přímo na místě pět lidí (čtyři muži a jedna žena), šestý zemřel později v nemocnici. Jeden člověk je v kritickém stavu.

AKTUALIZOVÁNO

V pákistánském kostele došlo k sebevražednému útoku, neméně osm mrtvých

Osm mrtvých a 30 zraněných za sebou nechal sebevražedný teroristický útok na křesťanský kostel, k němuž došlo v neděli ráno v pákistánské provincii Balúčistánu. Dva útočníci jsou po smrti, jeden se odpálil, druhý zahynul v přestřelce s policisty.

VIDEO: Policie dopadla čtyři muže. Prodejem drog si přišli na miliony

V červnu letošního roku policisté dopadli skupinu čtyř dealerů, kteří prodávali heroin doslova po kilech a přišli si tak na několik milionů. Mužům hrozí až deset let vězení. O případu v neděli na svém webu informovali pražští policisté.

Vzpomínka na prezidenta Havla promluví i do současné kampaně

Šesté výročí úmrtí prvního porevolučního československého i českého prezidenta Václava Havla, který zesnul 18. prosince 2011, si jeho příznivci připomenou v pondělí v Černošicích na Praze-západ. Chystají akci nazvanou Zapálení svíčky za Václava Havla. Uskuteční se v pondělí 19 hodin u Lavičky Václava Havla v Centru Vráž.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT