Velké zlaté kruhy v uších, barevné šátky s třásněmi, ohniště, rybí kosti, popel z netopýra… to a mnohé další čarodějnické propriety si představím, když se řekne „kartářka“. Snad proto vcházím do esoterického Studia eS s lehkým mrazením v zádech. Jakmile ale uvidím pokojík vymalovaný světlými barvami a vyzdobený stovkami andělů v nejrůznějších formách a podobách, je jasné, jak vzdálený realitě můj odhad byl.

Ani kartářka Barbora Vaníčková neodpovídá typickým předsudkům, namísto ztrhané ženy s dlouhými drápy mě vítá příjemná pětadvacetiletá blondýnka ve svetru a džínech.

Barbořino spojení se světem, o němž většina z nás nemá ani ponětí, dokládá snad jedině přívěsek anděla zavěšený na řetízku. Právě andělé jí prý zjevují veškeré věštby, ona je podle vlastních slov jen jejich prostředníkem.

Po kom jste schopnosti zdědila?

Moje prababička v sobě tohle nadání pěstovala asi čtyřicet let, byla ochrnutá na nohy, takže lidé chodili za ní domů. Nepoužívala karty nebo jiné věštecké pomůcky, člověk prostě přišel, posadil se na židličku a ona mu všechno řekla. Já se o karty opírám, myslím si, že by se lidé lekli, kdybych jim vše sdělovala jen tak spatra.

Je to tedy tak, že vy už dané informace o člověku víte a karty fungují jen jako kosmetická pomůcka?

Karty fungují jako magické zrcadlo, vy přijímáte informace a ony vám dokreslují, co je kde nejasné. Lidé díky nim mohou informaci snáze přijmout. Ale zrovna tak je mohu přesvědčit tím, že se podívám do jejich minulosti a povím jim o věcech, jež se staly před mnoha lety a o nichž nikdo nic vědět nemůže.

Vždycky jsem si myslela, že je to přesně opačně, že vykládáte na základě toho, co vidíte v kartách.

To dělají kartáři, kteří nemají dar, ale naučí se, co která karta znamená.

Jaký dar máte vy?

Existuje jasnoslyšení, to zamená, že slyšíte, ale není to hlas, jen vibrace, jako když slyšíte zvoneček, ta vibrace vám přijde do ucha a myšlenka ji přeloží na to, co říct. Pak je jasnozřivost, kdy informaci vidíte – například nějakou konkrétní situaci, používá se na ni třetí oko, šestá čakra.
Pak je jasnocítění a ta je nejhorší, dodneška nejsem ráda, že ji mám. Je to ten pocit, kdy je vám člověk tak nepříjemný, že je vám z něj při doteku téměř na zvracení. To jsou základní tři schopnosti, které denně používám.

Kdy jste zjistila, že podobný dar máte?

Poprvé se mi to stalo v patnácti, kdy jsem naposledy jela na oblíbený letní tábor. Hráli jsme bojovku, při níž na vás ve tmě svítí světla a vy se nesmíte ukázat. Nebavilo mě to, tak jsem se nechala vyhodit a šla zpátky do tábora. Když vedoucí počítali děti, zjistili, že jedno chybí. Něco mě vzbudilo a dalo mi to jasný příkaz obléknout se. Tak jsem to udělala a šla.
Nevím, co to bylo, ale něco mi přesně říkalo, kudy mám jít, pak jsem dostala příkaz zahnout doleva. Tam byl takový příkůpek, kde se ten klučina schoval za břízou a usnul. Samozřejmě jsem místo poděkování dostala mazec, že jsem se mohla ztratit.
Zpětně jsem zjistila, že ten den umřela moje prababička. Když jsem se vrátila, začaly se mi zdát sny, chodili za mnou mrtví vyřizovat vzkazy a začali mi volat lidi.

Kolik přibližně máte klientů?

Většinou si denně dávám maximálně šest klientů. Nejsem tu od toho, abych tu měla budíček a stopovala jim čas, takže si na každého vyčleňuji
dvě hodiny, a když je někdo rychlejší, mám potom čas na sebe. Pracuji pět dní v týdnu, takže si to snadno může­te spočítat.

A stálí klienti?

Bude jich asi třicet až čtyřicet. Už mě znají a vědí, že když zavolají, tak se ke mně dostanou. Jsou lidé, které musím vzít hned, protože jinak se dostanou do prekérní situace, a pak jsou takoví, kteří klidně počkají dva týdny, než odbavím ty akutní případy.

Co je akutní případ?

Například když někomu někdo zemře. Pak je pochopitelné, že nebude čekat tři týdny, než se na něj dostane řada. Stejně mají přednost lidé, kteří trpí vážnou nemocí. Není to tak jednoduché, jak si lidi myslí, že zavolají kartářce, která tu denně sedí, a tak se k ní vždycky dostanou. Musíte vědět, kdo tu energii, kterou lidi dobíjíte, potřebuje rychleji. Proto mnoho lidí zvolí raději kartářku než psychologa, protože oni o problémech nechtějí mluvit, jen chtějí slyšet řešení.

Čím může výklad člověku pomoci?

Hodně to záleží na způsobu myšlení konkrétních lidí, každý potřebuje něco jiného, někomu stačí varianta A a B, jiný zase potřebuje sepsat body od jedničky do devítky. Stejně jako víte, že nemůžete člověka nechat čekat tři týdny, víte i, kdo potřebuje dvě varianty a komu musíte napsat návod jak k mikrovlnce.

Chodí za vámi častěji lidé s konkrétními problémy nebo ti, kteří chtějí celkovou analýzu?

Jsou dny v měsíci, kdy se sejdou lidé, kteří chtějí celkový výklad, co bylo, jak to je a kam se bude situace vyvíjet. A pak jsou dny, kdy chodí lidé, kteří mají seznam typu – za prvé syn, za druhé práce. Nakonec jsou stálí klienti, kteří už chodí s jednou konkrétní situací, protože všechno, na co se chtěli zeptat, už vědí z dřívějška. V poslední době přichází hodně lidí právě s konkrétními dotazy, protože už nemají čas cokoliv řešit, mají konkrétní dotazy, jsou zmatení a chtějí vědět, jak to dopadne.

Co myslíte tím v poslední době?

Půl roku. Za posledního půl roku převládá, že si lidé opravdu píší konkrétní situace a chtějí vědět, proč se to stalo, co jim to má dát a kam je to má posunout? Předtím to tak opravdu nebylo, teď chodí a ptají se: „Co mi to má dát, co mám dělat?“ Až mě to někdy děsí a říkám si, že přece ty své problémy musí nějak aktivně řešit. My tu nejsme od toho, abychom je za ně vyřešili, ale abychom jim poradili jak.

Proč si myslíte, že to tak je?

Četla jste někdy něco o roce dva tisíce dvanáct? Ta transformace běží od roku 2009, v první polovině roku 2010 se všechno mění, lidé opouštějí partnery, mění se práce… Ve druhé polovině roku si začínají budovat nové jistoty, ale nejsou si jistí, jestli to, co přetransformovali, je pro ně opravdu dobré. Jsou zmatení, vidí systém, který nefunguje, a jsou z toho celkově nesví. To, co byli zvyklí do konce roku 2009 mít, se jim na začátku roku 2010 přetransformovalo na něco jiného a oni to neumějí, nevědí, jak nové okolnosti používat.

Proč se ale všechno mění?

Protože na začátku roku 2011 se bude tříbit, co se v tomto roce přetransformovalo, a lidé budou zjišťovat, jestli se to do jejich života hodí.
Rok 2011 bude ještě těžší než rok 2010, protože lidé si už život nějak nastavili, a pokud to není v souladu, budou přetransformovávat znovu. Změna je pro ně ještě těžší, protože mají v životě něco, na co nejsou zvyklí, mají to tam krátkou dobu a najednou zjišťují, že se jim to nehodí. Vše je potřeba znovu přebudovat, znovu budou muset začínat od začátku.

Lidé musí za dva roky přetransformovat celé své myšlení a celý svůj život. A to pro ně není vůbec jednoduché. Oni nevědí, proč se ty změny dějí, proč je po patnácti letech vyhodili z práce, proč si už nerozumí s manželem? Jsou na to zvyklí patnáct dvacet let, je to pro ně hrozný zásah a nedovedou si odpovědět, proč to tak je.

Kdy má tento proces skončit?

V polovině roku se situace zklidní, protože se přiblíží rok 2012 a v tom už mají být nastavené nové parametry a pravidla. Všichni mají začít žít úplně jiným způsobem života s novými žebříčky hodnot. Vůbec není pravda, že rok 2012 bude katastrofa a že přijdou mimozemšťani. Jen se má dostat do rovnováhy materiální a duchovní společnost. Dnes tolik převládá materiální svět, že je duchovní společnost úplně ušlápnutá. Rok 2012 to má pouze vrátit do rovnováhy.

To je teorie pro západní společnost nebo má obsáhnout celý svět? Jak zasáhne například africké státy, které jsou na tom, co se materiálna týče, hůř?

To je strašně jednoduché, k nim by právě ty naše přebytky měly přejít. A měla by být nastolena rovnováha. Ale to lidi nevidí. Oni jen vidí, jak se jim bortí jejich svět.

Myslíte si, že člověk, kterému to dojde, bude změny přijímat lépe?

Na sto procent, protože bude vědět, že to má smysl, že se to neděje jen pro tu negativní situaci, ale že přijde nějaká odměna.

Jak se tedy mají lidé na transformaci připravit, aby ji lépe zvládli?

Každý by se měl zaměřit na to, jak chce postupovat do budoucna. Když se teď rozhoduje, jestli by měl zůstat s partnerem, měl by se kouknout dopředu, jestli ten partner bude dalších deset let pro něj vhodný, jestli si dovede přestavit, že s ním prožije dalších deset let, jestli intuitivně cítí, že je to správně.
Totéž s prací, když vidím, že jsem byla patnáct let spokojená a potom přijdou vyhazovy a snižování platů, musím se zeptat, chci tam zůstat, nebo chci změnit svůj život? Třeba se mi nechce, ale musím, protože vidím, že to nevydržím. Takže bych určitě všem poradila, aby si pokládali otázky, protože těmi si hledají novou cestu. Ne když budou sedět a plakat, že se to stalo. Potom je bude transformace víc bolet. Měli by brát špatné zkušenosti jako dobré, protože každá špatná zkušenost vede k dobrému cíli.

Kdy má člověk navštívit kartáře?

Každý musí intuitivně cítit, že chce něco slyšet nebo že si potřebuje něco ujasnit. Ale to musí vědět ten člověk. Když lidi intuitivně cítí, že potřebují s něčím poradit, tak ať kartáře navštíví, ale když si žijí spokojeně svůj život, tak si myslím, že by jim nic zásadního nesdělil.
Takže ti, kterých se to netýká, klidně tenhle článek vyhoďte do odpadkového koše. Pokud jste se zamysleli, je asi nějaká informace, kterou byste chtěli vědět.