Soudce Roman Podlešák jednání odročil, aby z vlastní iniciativy mohl doplnit důkazy, jejichž provedení v jednací síni vyplynulo z dosavadního průběhu jednání. Byť to nenavrhovali ani žalobce Michal Muravský, ani obhájce Tomáš Sokol.
Odkud dokument unikl?
Podle obžaloby Lessy počátkem září 2011 pověřil svoji mluvčí Pavlu Kopeckou, aby novináři Radimu Vaculíkovi, se kterým již v minulosti spolupracovala, předala anonymní dopis obsahující závažná obvinění vůči náměstkovi ředitele zlínské policie Jaroslavu Vaňkovi – a následně on sám tomuto žurnalistovi poskytl rozhovor, v němž některé z uváděných skutečností potvrdil. Podle slov Vaňkovy manželky i jejich syna zveřejnění informací významně poznamenalo jejich život; žena dokonce uvedla do protokolu, že to vypadalo na rozpad rodiny. A o věci se měl dovědět i příbuzný, který žije až v Kambodži!
Setkání s žurnalistou Lessy nepopírá, ale trvá na tom, že k němu došlo z iniciativy novináře. Ne naopak. A rozhodně odmítá, že mluvčí Kopeckou pověřil, aby v této věci cokoli zprostředkovávala – byť ona tvrdí opak. „Ode mě žádný pokyn nedostala," trvá obžalovaný na svém. Lessy nicméně připouští, že kopii anonymního udání mohla mít mluvčí k dispozici jako účastnice „štábů" – tedy pravidelných porad.
Porovnání dokumentu z archivu Lessyho písemností s výtiskem anonymu, který vyšetřovatelům poskytl novinář, navíc v pátek naznačilo, že jeho dokument zřejmě nebyl na kopírce pořízen z výtisku, který měl k dispozici Lessy (a který zůstal mezi věcmi z jeho stolu, které mu policejní prezidium poslalo asi tři týdny po propuštění ze služebního poměru; padáka dostal právě v souvislosti s projednávanou kauzou). I soudce Podlešák se v pátek pozastavil nad tím, že znalecký posudek z oboru písmoznalectví nezmiňuje několik rozdílů, které jsou podle něj do očí bijící. „Novinářská verze", kterou se sice kdosi snažil retušovat, ale postupoval při tom nedbale a nedokonale, obsahuje navíc nakopírovanou poznámku, která zjevně není psána Lessyho rukou. Podle soudce, na jehož argumenty přikývli žalobce i obhájce, byla verze poskytnutá novináři kopírována nikoli z písemnosti, kterou měl k dispozici Lessy, ale z dokumentu zařazeného do podstatně obsáhlejšího spisu. Prozrazuje to prohnutí kopírovaných listů – zatímco Lessy měl k dispozici jen pár secvaknutých papírů.
Doplnění dokazování
Bez opětovného výslechu novináře Vaculíka se samosoudce Roman Podlešák podle vlastních slov dále neposune. „Nikdo jsme se ho nezeptali, zda si nedělal vlastní kopii," vysvětlil soudce, na kterou otázku by chtěl slyšet odpověď. Soud se také bude blíže zajímat o režim nakládání se spisy na policejním prezidiu. Zmocněnec poškozeného Michal Mazel dále požaduje nový výslech náměstka Vaňka, který by se měl vyjádřit k obviněním a nařčením, jež v jednací síni zaznívají na jeho adresu a která on v minulosti označil za nesmysly a výmysly, a rovněž aby mohl reagovat na nahrávku s jeho hlasem, která má u soudu rovněž zaznít. „To ještě zvážím," opáčil soudce, „on se tady nemusí obhajovat – a jestli z nahrávky vyplývá nátlak, to posoudíme sami."
Naznačil také, že ani po třech dnech dokazování spojeného s výslechem řady svědků ještě nemá na kauzu jasný názor. „Mým cílem bylo věc skončit a byl jsem přesvědčen, že po obědě vyhlašujeme rozsudek – potřebuji ale zjistit, jak to mohl vnímat obžalovaný," řekl soudce s dodatkem, že se nemohl spokojit se svědky obžaloby a s důkazy předloženými policií. Právě proto si mimo jiné chce poslechnout pasáže z nahrávek pořízených svědkem Bronislavem Šabršulou z vedení územního odporu policie v Uherském Hradišti, jenž ve čtvrtek v jednací síni hovořil o šokujícím nátlaku právě ze strany náměstka Vaňka.
Šabršula zmiňoval například psychické vydírání, kdy poté, co se šéfům znelíbil, dostal na výběr: buď dobrovolně odejde s dobrým služebním hodnocením, které mu umožní ucházet se o místo jinde, nebo bude hodnocen hůř (což si nakonec vybral). A mluvil také po požadavku na podepsání nedatované žádosti o odchod do civilu, která se měla stát pojistkou v rukou nadřízených pro případ, že by „zlobil", či o nuceném vyslání na takzvaný studijní pobyt spojený se zákazem kontaktu s kolegy a s plněním tak ponižujících úkolů jako je prolézání policejních cel s metrem v ruce. Tři nahrávky v trvání od dvou do šesti hodin si soud vyžádal i s poskytnutím informací, na kterých místech hledat pasáže, které jsou z pohledu svědka klíčové.
„Ano, má smysl si to poslechnout," míní Lessy. „Od začátku do konce je tam zřejmý nátlak, který se postupně stupňuje." Ten také v pátek prohlásil, že kdyby měl v době, kdy stál v čele policie, takové důkazy, s jakými se seznámil během soudního jednání, okamžitě by se zlínským policejním náměstkem zahájil kázeňské řízení. Stejně by prý postupoval i v případě mluvčí vynášející z prezidia informace, které nejsou určeny ke zveřejnění – podnět k jeho zahájení by v tomto případě směřoval na ředitele kanceláře.
Kauza je složitější
Na pokračování v Lessyho kauze si soud vyhradil dva dny. Jednání Podlešák odročil na 16. a 17. květen – byť se netají očekáváním, že hotovo by mohl být ve čtvrtek a s pátkem počítá spíš jako s rezervou; možná pro případ vynesení rozsudku. „Raději si ale vyhraďte oba dny," obrátil se k obžalobě i k obhajobě.
S odstupem se tak kauza jeví podstatně složitěji, než se zdálo před čtvrt rokem. Loni v prosinci soud Lessymu vyměřil trestním příkazem osmiměsíční trest s podmínečným odkladem na 18 měsíců. Někdejší policejní prezident ale proti tomu podal odpor. Soud proto musel nařídit veřejné hlavní líčení spojené s dokazováním.
„Kdo si smočil prsty v naftě, nemá u policie co dělat"Jestliže to ve čtvrtek při výslechu svědků vypadalo v jednací síni Obvodního soudu pro Prahu 7 jako v prádelně špinavého prádla brněnské a zlínské policie, v podobném duchu se nesly i první desítky minut pátečního jednání. Svědčit přišel někdejší pracovník brněnské expozitury Inspekce ministra vnitra (a předtím velitel pořádkové policie v Brně) Josef Němec. Sám o činnosti původně brněnského a později zlínského policejního náměstka Jaroslava Vaňka nemá žádné konkrétní poznatky – hodně ale ví z doslechu. A zná někdejšího kolegu Rudolfa Setváka, na kterého mediální vyjádření Petra Lessyho vrhlo stín podezření, že v roli šéfa policejní inspekce v Brně mohl přispět k zakrývání případných Vaňkových nepravostí. „Myslím, že ten citát má k reálnosti daleko blíž než k nepravdě," představil se svědek spíše v roli diplomata nežli policajta. „Konkrétní podezření ale nemám," připustil Novák. „Těm výrokům věřím, ale nemám pro ně důkazy," připustil později.
Z jeho vyjádření ale vyplynulo, že by rozhodně neprotestoval proti názoru, že Setvák kryl na inspekci Vaňkovy činy – a za to později dostal „trafiku" v podobě postu šéfa odboru pro zbraně a střelivo. „A myslím si, že mohu souhlasit i s tím, že nad náměstkem doktorem Vaňkem držel ochrannou ruku ředitel plukovník (Bedřich) Koutný," prohlásil u soudu v Praze Novák – jenž si neodpustil poznámku, že se řediteli vcelku divil. Zvlášť po problémech, o kterých se v souvislosti s Vaňkem doslechl. Měly se týkat „přesunů lidí" a „nekoncepčních a trochu zvláštních vztahů". Třebaže sám prý s Vaňkem neměl problémy, když jasně naznačil, že sebou nenechá cloumat, jak se komu zachce, soukromě si myslí, že „člověk, který si smočil prsty s naftou, který byl stíhaný, nemá u policie co dělat". Narážel tím na zvěsti o údajné krádeži pohonných hmot, k níž mělo dojít, když byl Vaněk na vojně…
O tom, že Setvák s Vaňkem měli nadstandardní vztahy, za nimiž se mohlo skrývat ledacos, je Novák víc než přesvědčen. V době, kdy pozdějšímu šéfovi brněné inspekce šéfoval on jakožto vedoucí 11. oddělení, prý Setvákovi nadstandardní kontakty vytýkal. „Setkávat se může, s kým chce – musí ale přinést úřední záznam: setkal jsem se s tím a tím, řešili jsme toto a toto – a směřuje to k tomu a tomu," shrnul své představy a požadavky. To se prý nestalo – a místo toto přišlo lhaní. To mělo být v roce 2007, kdy ministerská inspekce zasahovala ve Vyškově a na místě se střídali jednotliví policejní radové. Setvák prý požádal o předčasné střídání z rodinných důvodů; s tím, že musí odvézt dceru k lékaři. Když ale Novák vezl Setváka zpět do Brna, vše se provalilo. Nešlo o dceru, ale Vaňka. Ten totiž Setvákovi zavolal, aby se ujistil, že smluvená schůzka platí – a mobil byl prý hlasitý natolik, že ani v jedoucím autě nešlo přeslechnout jediné slovo. A také s rozpoznáním hlasu nebyly problémy. „Vzhledem k tomu, že oba pány znám, myslím, že tenhle kontakt byl vzájemně účelový," shrnul svědek Novák své dojmy. Ovšem s důrazem na tom, že jde opravdu o dojmy. „Důkaz nemám," zopakoval.
Jen z doslechu prý ví i o náměstkově psychickém nátlaku na řadové policisty. Ti prý měli donášet na nadřízené, aby si vysloužili odměny. A nebylo údajně výjimkou, že policista, který ráno v sedm nastoupl do služby, byl předvolán na 14. hodinu – a na přijetí musel čekat třeba do půl desáté večer, i když už měl mít dávno volno. Zůstalo ale jen u stýskání. „Já jim říkal, ať se rozhodnou, co chtějí. Ať se dají dohromady, to jednání si nahrají a přijdou s tím na inspekci. Nepřišel nikdo," poznamenal svědek dodatkem, že strach zřejmě přetrvává i dnes.
Novák rovněž naznačil, že někdo může mít pocit, že se zde hraje vysoká hra. „Slyšel jsem od pěti deseti policistů o vazbách na Langera, na nynějšího předsedu vlády," zmínil u soudu významné osobnosti Občanské demokratické strany. Nic bližšího nicméně neupřesnil: „Já nevím, ale když slyším, že někdo byl komusi na svatbě… Já na té svatbě nebyl."
Soudce Roman Podlešák nicméně po výslechu svědka, v řadě policistů a bývalých policistů kritizujících poměry na jihu Moravy už několikátého, zdůraznil, že věc nelze vidět černobíle. „Vyslechli jsme kritiky – určitě by ale mohli přijít i svědci, kteří si náměstka Vaňka oblíbili," konstatoval.
