Překvapilo vás poslední rozhodnutí norských úřadů?
Ano i ne. Máme už vysledované, jak norské orgány postupují a jak funguje tamní systém. Dávali jsme tomu proto jen minimální šanci, 
v Norsku je úspěšnost žalob tohoto typu prakticky nulová.
Komise se totiž řídí principem, že když je dítě u pěstounů, už ho tam nechává. Přesto jsme ji podali, jak nás žádal Zdeněk Kapitán (šéf Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí – pozn. red.).
Překvapilo nás ale rozhodnutí o adopci. Mimo jiné 
i proto, že jsme měli ujištění od norské velvyslankyně 
i norské ministryně pro rodinu, že v tomto případě adopce v podstatě nepřichází v úvahu.
Zaskočilo mě to i z taktického hlediska – očekával bych, že norské úřady udělají úkrok stranou a adopci schválí třeba až za rok. Překvapila mě ta paličatost a neochota k jakýmkoliv ústupkům.

Verdikt vynesla krajská komise Barnevernetu, po odvolání míří věc k soudu. Jak dlouho se takový proces může táhnout?
Je to 
v podstatě identické, jako když se paní Michaláková odvolávala proti odebrání dětí. Trvalo to zhruba rok 
a půl a nejvyšší soud se tím tehdy odmítl zabývat, protože mu kauza nepřišla dostatečně zajímavá. Norský právní systém to umožňuje, tamní nejvyšší soud si kauzy vybírá.

Jak často norské soudy rozhodnutí o adopci zvrátí?
Znám jen jediný případ. Norové to tehdy špatně odhadli a sáhli po indických dětech, jejichž otec byl známý indického diplomata.
Po velkém úsilí indické vlády se nakonec adopci podařilo zvrátit. Uhráli to tak, že úřady nerespektovaly indické zvyklosti. Norové ty děti odebrali především proto, že doma jedly rukama, Indové ale argumentovali tím, že jde o národní tradici.

Může v této chvíli česká strana něco dělat?
Český stát může dát tvrdě najevo Norsku, že to nehodlá akceptovat a udělat z toho mezistátní spor. Může podat žalobu na celý systém k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

Jak hodnotíte roli české vlády 
v tomto případu?
Rozdělil bych to na dvě roviny. Jedna věc je postoj české vlády, kde jsou lidé, kteří by třeba chtěli pomoci a třeba jen nevědí, co by mohli udělat. A pak jsou tu lidé jako paní Marksová, kteří vyloženě škodí. Nedávno například obvinila příbuzné paní Michalákové, že se neřídí pokyny české vlády, ale není to pravda.
To, že jsme podali žalobu, která byla nyní zamítnuta, byla v podstatě podmínka české vlády, aby vůbec něco začala intenzivněji dělat. Paní Marksová rodinu nařkla, že nepodala žádost o svěření do péče, i když to prokazatelně udělala už v roce 2012. Norové se tím odmítli zabývat 
s tím, že nesvěřují děti do péče v zahraničí. Řekli to několikrát i panu Kapitánovi, jeho nadřízená to ale stále opakuje, ačkoliv je to prokazatelná hloupost. (doh)

Čtyři a půl roku války o děti

Květen 2011 – Norská sociální služba Barnevernet odebrala manželům Evě a Josefovi Michalákovým syny Denise (narozen 2005) 
a Davida (narozen 2008) kvůli podezření ze zneužívání a zanedbávání. Manželé se později rozvedli.

Únor 2012 – Krajská komise pro sociálně-právní ochranu dětí rozhodla o svěření dětí do pěstounské péče, děti se dostaly každé do jiné rodiny. Matka získala právo na kontakt s nimi čtyřikrát ročně pod dohledem úřadu, otec právo nezískal.

Leden 2013 – Norská policie ukončila vyšetřování; zneužívání neprokázala, vyšetřování zastavila a obvinění nepadlo.

Březen 2013 – Odvolací soud přiznal matce právo kontaktu s dětmi dvakrát ročně po dvou hodinách.

Listopad 2013 – Eva Michaláková se obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten její stížnost nepřijal.

22. prosince 2014 – Ministerstvo zahraničí (MZV) předalo norskému velvyslanectví diplomatickou nótu ve prospěch chlapců. Stát v ní nabídl záruku, že v ČR na chlapce 
a jejich rodinu dohlédne. MZV později předalo Norům několik protestních nót, prezident Miloš Zeman napsal kvůli případu norskému králi Haraldovi V.

20. ledna 2015 – Podle norského velvyslanectví v Praze sociální služba neodebrala Michalákové syny bezdůvodně. Nařízení péče u pěstounů bylo podle ambasády „nutné a naléhavé" a matka českým úřadům o případu předala jen neúplné informace.

13. března 2015 – Eva Michaláková se v Norsku po roce setkala 
s mladším synem. Starší na schůzku nedorazil.

6. října 2015 – Norské úřady posílají mladšího syna českých rodičů Michalákových do adopce, matka ztrácí rodičovská práva k oběma svým dětem.