Jak dlouho pracujete s uprchlíky?
Bude to už dvanáct let. Mám s nimi velké zkušenosti.
Jak jste se k tomuto povolání dostal?
Baví mě pracovat s lidmi. Mám zájem o to, co je mnoha jiným lhostejné. Dřív jsem například roky pracoval v brněnských věznicích jako vychovatel. Měl jsem na starost program i třeba zprostředkování lékařské péče.
Odkud většinou pocházejí uprchlíci ve vašem zařízení?
Nejvíc jich je z Ukrajiny, Kuby, hodně taky ze Sýrie. Ale občas tady máme někoho z Číny, Ruska i z Afghánistánu. Utíkají pryč ze své země. Často kvůli válce nebo pronásledování.
Jel jste se někdy do těchto zemí podívat?
Byl jsem například na Ukrajině či v Rusku, ale vyhledával jsem pouze oblasti, kde to je bezpečné. Cestoval jsem tam spíš jako turista.
Vláda nedávno schválila, že Česká republika přijme patnáct set uprchlíků. Co na to říkáte?
Budeme se s tím muset jako organizace vyrovnat. Je nezbytné, aby vznikla nějaká další zařízení pro uprchlíky. Zastávka je jediné přijímací zařízení v České republice. V minulosti bylo přijímacích i pobytových deset. Teď jsou včetně pobytových jen čtyři, mezi ně se řadí například i pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. Tam lidé až rok čekají na to, zda jim odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra vyřídí žádost o azyl.
Proč je těchto zařízení méně?
Počet žadatelů o azyl se v posledních sedmi letech snížil.
Kolik máte momentálně žadatelů o azyl v Zastávce?
Nyní je jich tady zhruba osmdesát. Jsme schopní ubytovat až 262 zájemců.
Stoupá v poslední době výrazně počet uprchlíků?
Dlouhodobě je to mezi třiceti až šedesáti lidmi za měsíc. Nijak výrazně se to nemění. Výkyv přišel na přelomu let 2003 a 2004 za války v Čečně.
Jaký je úkol přijímacího zařízení?
Jsou u nás lidé, kteří čekají na vstupní kontroly, třeba zdravotní. Zajistíme jim psychologické i právnické poradenství. Právník k nám dochází dvakrát týdně a pomáhá jim například s řízením kvůli udělení azylu.
close
zoom_in
Jezdí do přijímacího střediska spíš rodiny s dětmi nebo jednotlivci?
Oboje. V případě jednotlivců jde většinou o muže. Ženy samy přijíždějí opravdu výjimečně. Vyčlenili jsme jim speciální patro, kam se dostanou pouze přes čip, který mají u sebe. Máme tady nyní i muže na vozíčku z Ukrajiny. Je na jednom ze čtyř pokojů přizpůsobeném pro postižené uprchlíky.
Jsou s cizinci v Zastávce nějaké problémy?
Bydlí tu pouze tři týdny. Většinou než se rozkoukají, tak už jdou zase pryč. Tak na to není ani čas. Ale občas se stane, že muži nepozorovaně přeskočí vysoký plot a utečou. Naproti je bytový dům, jehož obyvatel nás upozornil, že někdo prchá.
Kam vlastně utíkají?
Na pivo, ale potom se zase vrátí zpátky. Jednou utekla celá rodina a už se nevrátila. Asi si to rozmysleli. Nikomu nebráníme, aby odešel. Všichni jsou tady dobrovolně.
Stěžují si místní na uprchlíky?
Výjimečně. Většinou s nimi nejsou žádné problémy.
Vzpomenete si přesto na nějaký případ?
Nedávno šla po chodbě zahalená muslimka a kolem ní proběhl muž jen v trenkách. Její manžel to s ním chtěl hned řešit, protože takové chování je v jejich zemi nepřijatelné. Skončilo to jen výměnou názorů.
Z čeho vlastně cizinci žijí?
Většinou k nám přijdou úplně bez peněz. Denně jim dáváme kapesné třicet korun. Po dobu svého pobytu zde nesmějí vyjít mimo areál. Proto tady máme automaty na sladkosti, pití i cigarety. Dřív si mohli nakoupit i v kantýně, ale provozovateli se nevyplatila, proto ji zrušil. Taky pro zájemce jednou týdně nakupujeme. Za peníze, které si našetří z kapesného.
Koupíte jim všechno, o co si napíšou?
Ne, alkohol a návykové látky v žádném případě. Stejně tak jídlo, které se může snadno zkazit.
Alkohol je u vás tedy zakázaný?
Ano. Pokud přijdeme na to, že někdo utekl na pivo, je to porušení našich pravidel. A odbor migrační politiky ho za to může potrestat pokutou až pět set korun.
Přijdou do zařízení někteří lidé s penězi?
Ano, v takovém případě musí platit náklady na ubytování a stravu. Je to 130 korun na den. Stává se, že peníze zatají. Pokud máme podezření, můžeme je s cizineckou policií podrobit prohlídce v pokoji. Když peníze najdeme, musejí zaplatit denní náklady.
Jak se dorozumíváte s obyvateli exotických zemí?
S uprchlíky mluvíme většinou rusky. Máme domluvených i několik tlumočníků, kteří buď přijedou sem, nebo problém vyřeší přes telefon.
Stalo se někdy, že uprchlík mluvil jazykem, kterému nikdo nerozumí?
Ne. Ale momentálně tady máme muže z Číny, který hovoří dialektem, kterému rozumí jen jeden tlumočník v naší zemi. I on říkal, že mu občas všechno nerozuměl. Ale nikdy se nestalo, že bychom nenašli tlumočníka. Už nám tady přeložili i nejrůznější nářečí z Afriky. Často s překladem pomáhají i děti.
Jak to?
Chodí totiž na výuku českého jazyka. A jazyk se naučí rychleji než dospělí. Za několik dní ovládají základní slova. Potom tlumočí svým rodičům, co po nich chceme. Chodí také společně s rodiči do kurzů, kde je učíme, jak si v češtině vyřídit věci na poště nebo jak si nakoupit v obchodě.
Jak často jste s uprchlíky v kontaktu?
Denně, často mě žádají o pohovor. Nechtějí se o něčem bavit s našimi zaměstnanci, a proto přijdou přímo za mnou. Já pro ně mám dveře vždy otevřené. Někdy mi pomáhá tlumočník, ale často to zvládám sám. Když člověk chce, domluví se rukama i nohama.
Co například řešíte?
Například se chtějí ženit či vdávat a ptají se, jestli je to v České republice možné a za jakých podmínek. Taky se stává, že tady pozná muž ženu a chtějí spolu bydlet na pokoji. To jim vždy umožníme. Už se i stalo, že se tady dvojice dala dohromady a odešli poté ze zařízení spolu.
Žádají vás také o něco dalšího?
Ano, chtějí zařadit nějaké speciální jídlo do jídelníčku. Ne vždy jim můžeme vyhovět, ale snažíme se. Mají na výběr z víc jídelníčků, vždycky chci i ve stravování reagovat na to, jaké národnosti tady zrovna máme. Nabízíme vegetariánská jídla a pokrmy bez vepřového masa. Hodně vaříme ryby, protože je všichni mají rádi. Máme tady kuchařku z Běloruska, která ví, jak mají různé zahraniční pokrmy chutnat. Například umí připravit pravý boršč.
Mají u vás uprchlíci kuchyňku?
Ano, je tam i vařič, ale spíš na ohřívání jídla. Kuchyňku v tomto období využívají hodně muslimové, kterých tu je zhruba dvacet a mají zrovna ramadán. Končí jim zhruba v polovině července. Vždycky si jídlo ze snídaně, z oběda a večer vezmou na pokoj a sní si ho až po setmění. Večeře jim ukládáme do půjčených jídlonosičů a oni si je na vařiči pak ohřejí.
Čím se uprchlíci ve volném čase baví?
Mají tady promítací místnost, knihovnu i výtvarnou dílnu. Tvoří výrobky z hlíny. Pořádáme výstavy, kde si zájemci mohou prohlédnout jejich výtvory. Někteří žadatelé o azyl si je odnesou, ale většinou nám v zařízení zdobí stoly i okenní parapety. Před lety jsme také měli výstavu obrazů na Špilberku. Byly to obrázky malované na skle, krásně podsvícené.
Můžou u vás žadatelé o azyl také sportovat?
Máme tady posilovnu, stůl pro stolní tenis i basketbalový koš s hřištěm. Jednou jsem procházel kolem pingpongového stolu a tam hrály dvě slečny. Jedna z Kuby a jedna z Ukrajiny. A jen jsem zaslechl, jak se jedna z nich raduje a křičí, že Kuba vyhrává nad Ukrajinou. Často pořádají mezinárodní turnaj.
Jak se bavíte ve volném čase vy?
Rád sportuji, hraji nohejbal. Taky miluji cestování a fotografování. Už jsem navštívil Anglii, Skotsko, Finsko i Rusko. Taky mi to občas nedá a vylezu na nějaký útes či skálu. Týden jsem také putoval Saharou.
close
zoom_in
Jezdí do Zastávky exkurze?
Ano, přijede tak pět škol ročně. Pár studentů už to tak nadchlo, že u nás chtěli pracovat. Někteří uprchlíci jim vykládají o životě ve vlasti. Vysvětlují, proč se rozhodli odejít do České republiky. Taky jim někteří ukazují pokoje. Máme tady však i takové, kterým to není příjemné. V takovém případě respektujeme jejich soukromí. Studenti to chápou a také nás někdy příjemně překvapí.
Čím?
Jednou tady byli na exkurzi a těsně před Vánocemi nám poslali vybrané hračky pro děti. Někteří uprchlíci po příjezdu neměli téměř nic. Proto jsou vždy rádi za takové pozornosti. Malé děti si potom při odchodu od nás odnesou různé hračky, třeba autíčka.
Přijímáte peníze od dárců?
To nesmíme. Jsme totiž placení ze státních peněz. Dárci k nám ale nosí oblečení. Máme tady i sklad charity. Uprchlíci si mohou vybrat, co chtějí a zaplatí symbolický poplatek pět korun. Když zařízení opouštějí, věci si odnesou.
Setkáváte se s obyvateli zařízení i po jejich odchodu ze Zastávky?
Ano, díky tomu, že dřív tady bylo pobytové zařízení a lidé zde bydleli několik let. Občas se náhodně potkáme ve městě. Vykládají, co je nového. Mnoho z nich vystudovalo vysoké školy.
Vzpomenete si na někoho konkrétního?
Na dívku z Ruska. Jako jediná v ročníku měla na státních závěrečných zkouškách samé jedničky. Vzpomínám si i na ženu, které se za dobu v pobytovém středisku narodilo dítě. Přišlo to nečekaně, v noci dostala velké porodní bolesti a ráno už bylo v zařízení o jednoho člena víc.
