Předchozí
1 z 2
Další

Není to však jeho první počítačová hra, která okouzlila hráče na celé planetě. Dan Vávra (1975) stál i za populární Mafií. Jaké byly jeho začátky v herním průmyslu či jak chtěl novinkou Kingdom Come: Deliverance „vyučovat“ svět českou historii? O tom se Dan Vávra svěřil Deníku.

Pamatujete si na svůj první počítač?
Začalo to propašovanými západoněmeckými katalogy, kde jsme si počítače a hry prohlíželi jen na obrázku. Už tehdy jsem si řekl, že bych tohle chtěl jednou dělat. Můj první počítač pak byl na přelomu devadesátých let ZX Spectrum. V tu dobu jsem se také dostal do komunity, která se také o počítače zajímala. A z této komunity posléze vzešla podstatná část dnešních herních firem. Prostě generace odkojena osmdesátými a devadesátými léty.

A vzpomenete si na vaši první hru, kterou jste udělal?
Nejsem programátor, ale dělám grafiku. Takže jsme už tehdy dělali nějaké demo programy. Taky jsme dělali různé studentské hry, které však nikdy nevyšly.

Ovšem kromě lásky k počítačům vás provází i láska k historii. Ostatně se to projevilo už na vaší první úspěšné hře Mafia. Jak ta přišla na svět?
Když Petr Vochozka založil společnost Illusion Softworks, tak nás někdy v roce 1998 oslovil společně s mým spolužákem Romanem Hladíkem, zda mu nechceme pomoci vyvinout hru. A tak jsem navrhl Mafii.

Mafie byl tedy váš nápad?
Byl. Ten žánr se mi líbil a do té doby nikdo nic podobného u nás nedělal. Také to byla i dobrá obchodní příležitost. Něco podobného, jako jsem teď udělali u Kingdom Come: Deliverance.

Letos je to 20 let, co Mafia vznikla. Jak na ni s odstupem času vzpomínáte?
Bylo to strašný. Byli jsme parta náhodně sebraných lidí, která prakticky nic neuměla a ze začátku, tedy kromě mě, tomu projektu nikdo moc nevěřil. Když si na to teď vzpomenu, tak to bylo opravdu psycho. Byl to takový pokus omyl. Byla jsme parta lidí, která sice měla svůj záměr, ale žádné zkušenosti. Ale nakonec se stal zázrak.

Tento zázrak vám asi hodně pomohl dostat se do povědomí počítačového světa…
To každopádně. Mafie byla zkrátka na tu dobu něco neuvěřitelného. S Kingdom Come má Mafie jedno společné. Obě hry hrají je lidi, které ve skutečnosti hry nebaví. Mafii hráli otcové mých kamarádů, kteří v životě jiné hry nehráli. A dnes mi taky lidi říkají, že si u nich hasiči do hasičárny kupují počítače, aby si zahráli Kingdom.

Přišla ještě Mafia II. Pak jste měl docela dlouhou pauzu.
To ano. Mezitím jsem dělal ještě na několika projektech, které však nakonec nespatřily světlo světa. Takže jsem ztratil mnoho let života tím, že jsem dělal něco, co nakonec nevedlo k ničemu. To je však v počítačovém průmyslu docela běžný jev.

V roce 2011 jste založil společnost Warhorse Studios. Už tehdy ve vás zrála myšlenka na Kingdom Come?
Společnost Warhorse Studios byla vlastně založena s tím, že tuto hru budeme dělat.

Hra Kingdom Come se odehrává v roce 1403, tedy v době vlády Václava IV. Bylo od začátku vaším záměrem, aby měla i edukační přesah?
Určitě ten záměr tu byl. A to primárně z toho pohledu, aby se hráč podíval i na to, jak to v té době vypadalo a jak lidé žili. Součástí hry je také 150 stránková encyklopedie s vysvětlujícími pojmy a historickými souvislostmi.

Z čeho jste čerpal, abyste kromě herního zážitku dal hráčům i ten vzdělávací doplněk?
Na toto jsem se připravoval velmi pečlivě. Pročetl jsem mnoho historických pramenů, kde jsem se inspiroval. Hlavním zdrojem informací byl pro mě Zikmund Wintr a jeho knihy Kulturní obraz českých měst. Další inspirací byla Husitská epopej od Vlastimila Vondrušky.

Když se člověk podívá na rozpočet hry Kingdom, tak se mu protočí panenky. Jen 300 tisíc liber jste vybrali na Kickstarteru. Kolik nakonec hra stála?
Celkový rozpočet byl několik milionů euro.

Je to hodně, nebo málo?
Ve srovnání s ostatními zahraničními firmami to bylo málo. Byl to tak poloviční rozpočet zavedené firmy.

Kingdom se pohybuje v českých luzích a hájích. Nebylo riziko jít do českých reálií?
Trošku jsme se toho ze začátku báli, ale podívejte se na to jinak - kdo do doby, než o něm natočil film Mel Gibson, znal jméno William Wallace (Statečné srdce). I díky němu teď svět trošku zná skotskou historii. O naši historii nikdy na západě žádný film nenatočil. Tak jsme se do toho šli. Ale rizika, kterých jsme se ze začátku báli, se vůbec nenaplnila.

A čeho jste se, kromě českých reálií, bál nejvíce?
Báli jsme se, že hráči nebudou akceptovat středověkou atmosféru či že s v ní moc nebojuje. A když už se bojuje, tak je to vlastně strašně těžký. Celá hra je vlastně úplně jiná, než mají všichni ostatní. A to byla asi ta největší obava všech, že nebude mít dostatečný komerční potenciál. A to se naprosto vůbec nenaplnilo. Stal se pravý opak a všichni kvitují, že je právě takto Kingdom koncipován. Naopak, s čím máme teď problém a někde nám to snižuje hodnocení, jsou jednak technické problémy. Ty jsou však časté i u jiných známějších titulů. Ale na druhou stranu musím říct, že to, co jsme udělali, je naprosto technologicky unikátní.

Ale objevila si i jedna výtka, která souvisí se současnou „politickou korektností“, avšak historicky je to naprostý nesmysl.
To máte pravdu. Některé herní servery a magazíny nám vyčítají, že ve hře nemáme žádné černochy. To je však, hlavně s ohledem na historii, naprosto bizarní výtka.

Po úspěchu Kingdome Come už máte vizi, co bude dál? Bude pokračování?
Mám v hlavě spoustu vizí a už asi tuším, co bude následovat, ale zatím to nechci prozrazovat. Avšak těch nápadů je víc, než kolik mám času. Rád bych také třeba ve virtuálním světě rekonstruoval památky, které už dávno zmizely v propadlišti dějin. Třeba v Kingdom Come se nám podařilo znovu vdechnout život sázavskému klášteru. Bylo by tak krásné třeba takto znovu oživit hrad Potštejn.

Takže se dál chcete zabývat českou historií?
Ano, je to jeden směr, kterým bych se opět chtěl vydat. Ale je spousta jiných věcí, který by se chtěl dál věnovat. Mým snem je také napsat dětskou knížku.

A co film?
To by taky nebylo špatné. Režii jsem si již vyzkoušel u Kingdomu, kde jsem pro něj za dva měsíce natočil čtyři hodiny animovaných scén.

Narodil jste se v Rychnově nad Kněžnou a dobyl jste svět. Máte pro mladé lidi, kteří třeba také vyrůstají na „maloměstě“, nějakou radu, jak se do „velkého“ světa dostat?
Mají stejnou šanci jako kluci a holky odkudkoliv jinudy. Tady v Čechách mi bohužel přijde, že zdejší lidi jsou přízemní a nevěří si. A promítají to i do ostatních. Nebaví mě tak ty věty typu: Na tebe tak někde čekají“, nebo „Jsme tak malá země, že nikoho nezajímáme.“ To je velmi demotivující a na nás je vidět, že to není vůbec pravda a že to jde. A že tyhle přízemní kecy, jsou k ničemu. Jeden můj děda byl zelinář a druhý soustružník. A já jsem na to pyšný. Člověk se nemusí narodit se zlatou lžičkou, aby něco dokázal.

Vy sám hrajete hry?
Sem tam si něco zahraju, ale už mě jen tak něco nezaujme.

A Kingdom Come jste dohrál do konce?
Ne.