Dívat zpět se příliš nechce, člověk by se podle něj měl zabývat zejména svým „perspektivním životem", tedy dívat se kupředu. „Nejsem člověk, který si dělá plány bodové a konkrétní. Mým jediným plánem je být a fungovat a fungovat v plném elánu a chuti, tak jako to dělám dodnes," řekl bývalý prezident.

Předpokládá, že i v dalším období bude pokračovat v současných aktivitách, které dělá v rámci Institutu Václava Klause. „To znamená psaní, přednášení, jezdění po světě," poznamenal s tím, že každý týden je v cizině „s nějakými zásadnějšími projevy". Podotkl, že protože na akcích většinou vystupuje jako hlavní řečník, musí si na ně pečlivě připravit proslov v různých jazycích. Vzpomněl si na cestu autem po Česku minulý týden, kdy během jízdy udělal korekturu projevu v němčině. „Dodělám to a sáhnu vedle, vezmu projev do Monte Carla v angličtině a bez minuty přestání prostě přeskočím z jednoho jazyka do druhého. Tak takhle já žiju a doufám, že ještě takhle dlouho žít budu," řekl Klaus.

Nejzajímavější období

Za nejzajímavější období svého politického života považuje první tři léta po pádu komunismu. „Ty zásadní věci jsem dělal v prvních třech letech po pádu komunismu, když jsem byl ministr financí, a kdy se lámal náš svět, a kdy se dělaly fundamentální věci, a to nejenom v té oblasti ekonomické," podotkl Klaus. V té době podle svých slov pochopil, že nelze být „odbornickým technokratickým ministrem financí", ale že za sebou musí mít politickou stranu, která by mu dala základní sílu. „Takže ta oblast založení politické strany, a tím příspěvek k zásadnímu překopání naší politické scény, tak to byly ty revoluční, zásadní chvíle. Pak se už dělaly věci ne zanedbatelné, ale ne tak fundamentální," ře­kl.

Poznamenal, že jeho základní charakteristikou bylo, že se vždy opíral „o normální lidi takzvaně dole" a ne o politické nebo mediální celebrity. Tím se podle svých slov liší od drtivé většiny dalších českých politiků.