Hlava státu totiž odkryla skutečný důvod, proč se těsně před ratifikací Lisabonské smlouvy rozhodla k další obstrukci a žádá pod smlouvou doplnit takzvanou stálou výjimku z Listiny základních svobod. Pokud taková výjimka nebude, může to podle Klause vést k prolomení Benešových dekretů.

Jenže odborníci, včetně blízkých prezidentových spolupracovníků, takovou hrozbu zcela vyvrací. Lisabonská smlouva podle nich žádné navracení majetku sudetským Němcům nemůže spustit. „Smlouvu není možné uplatňovat zpětně,“ řekl už dříve Lidovým novinám ústavní právník a paradoxně také jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta Václav Pavlíček. A co přesně teď Klausovi vadí? Podle něj by po schválení Lisabonu mohl Evropský soudní dvůr začít posuzovat již schválené rozsudky českých soudů.

„Umožní to obcházet naše soudy a uplatňovat například majetkové požadavky osob vysídlených po druhé světové válce přímo u soudního dvora Evropské unie,“ prohlásil prezident. Podle Klause je tedy nutné, aby Češi začali opět jednat a ke schválené smlouvě si vyjednali dodatečnou garanci v podobě zmiňované výjimky. Podobnou garanci si kvůli jiným záležitostem vyjednala Velká Británie a Polsko. Obě země tak ovšem učinily ještě v době řádného vyjednávání o Lisabonu. Klausova nynější obava o prolomení Benešových dekretů je teď podle politologů zbytečná.

Jiří Pehe: Lisabonská smlouva neplatí zpětně

„Neexistuje žádná právní analýza, že by Lisabonská smlouva platila zpětně – naopak jsou analýzy, které svědčí o opaku,“ řekl Deníku politolog a odborník na mezinárodní politiku Jiří Pehe. Podle něj může Česko o majetek žalovat každý kdo chce, a to bez ohledu na schválenou či neschválenou Lisabonskou smlouvu. „ Já to chápu jako další obstrukci pana prezidenta. On tu sudetoněmeckou kartu vytahuje pokaždé, když chce nalákat nacionálně smýšlející voliče. On si uvědomil, že teď ztrácí podporu lidí, kteří si přejí, aby podepsal, tak zkouší toto,“ míní Pehe.

Klausovo další zdržování Lisabonu v pátek nadzvedlo domácí politiky. Slova o možném prolomení dekretů odmítla jak Fischerova vláda, tak největší politické strany. Nejdále došli zelení, kteří vyzvali politiky, aby opět začali „hovořit o možnosti odvolat prezidenta“. A to nikoliv kvůli velezradě, jak se dříve uvažovalo, ale prostým hlasováním o „nezpůsobilosti prezidenta“. Takovou možnost jim česká ústava dává. „Kdyby chtěl někdo odvolat prezidenta, už má skutkových podstat více než dost,“ míní Pehe. Jak připomněl, kromě Lisabonu totiž Klaus blokuje také druhý důležitý dokument, na kterém se dohodla EU – Evropskou sociální chartu. A známé jsou i Klausovy obstrukce při jmenování nových soudců, kteří jsou podle prezidenta „příliš mladí“. „Politici o odvolání Klause spíše mluví, ve skutečnosti se domnívám, že k tomu žádná strana nenajde odvahu,“ uzavírá Pehe.

Co to je Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva mění stávající zakládací smlouvy EU (Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství), aniž by je sama nahrazovala. Smlouvu slavnostně podepsali v Lisabonu 13. prosince 2007 zástupci 27 členských států EU.

Lisabonská smlouva by podle svého článku 6 měla vstoupit v platnost 1. ledna 2009 za předpokladu, že budou do té doby uloženy všechny ratifikační listiny, nestane-li se tak, vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uložení poslední ratifikační listiny.

Lisabonská smlouva přináší celou řadu zásadních změn primárního práva EU. Ruší zejména dosavadní pilířovou strukturu Unie, zavádí právní subjektivitu Evropské unie, funkce stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Posiluje úlohu Evropského parlamentu a národních parlamentů, přehledněji vymezuje rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy a zjednodušuje rozhodovací postupy, přičemž rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě.

Lisabonská smlouva má také význam v oblasti lidských práv. Zakotvuje právní závaznost Listiny základních práv EU.

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR

Celý text Klausova vyjádření:

Prohlášení prezidenta republiky ze dne 9. října 2009 k ratifikaci Lisabonské smlouvy

Úvodem mi dovolte říci, že jsem s tiskovou konferencí na toto téma počítal o něco později, určitě ne už dnes odpoledne. Po včerejším telefonátu se švédským premiérem Reinfeldtem, resp. po jeho určité indiskreci o obsahu našeho rozhovoru, o kterém jsme se dohodli, že bude důvěrný, vznikla řada spekulací, které chci tímto zastavit.

I dnešní jednání s předsedou Evropského parlamentu J. Buzkem mne vede k závěru, že už musím něco konkrétnějšího o svém postoji k tomuto problému veřejně říci.

Nechtěl jsem tyto důležité věci zbytečně urychlovat, protože otázkou komplexního posouzení Lisabonské smlouvy se nyní zabývá náš Ústavní soud. To, co Vám teď chci sdělit, nemá s rozhodováním Ústavního soudu bezprostředně žádnou souvislost.

Aniž si to mnozí uvědomují, Lisabonská smlouva pro Českou republikou znamená zásadní změnu. Tuto smlouvu jsem – jak víte – vždy pokládal za špatný vývoj Evropské unie. Prohloubí dnešní problémy EU, zvýší její demokratický deficit, zhorší postavení naší země a vystavuje ji novým rizikům. Mimo jiné i proto, že povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi.

Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.

Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy.

Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů.

Myslím, že se tato výjimka dá rychle vyřešit.

Václav Klaus, Pražský hrad, 9. října 2009