Klement Gottwald, bývalý truhlář, který se po založení Komunistické strany Československa stal jejím placeným funkcionářem na Slovensku, se dostal do ústředního výboru KSČ už v roce 1925. Následujícího roku ho „strana povolala“ ze Slovenska do Prahy a v roce 1927 byl jmenován členem předsednictva. Kominterna, mezinárodní komunistická organizace založená v roce 1919 v Moskvě, ho prosadila na V. sjezdu KSČ v roce 1929 do funkce generálního tajemníka a téhož roku se dostal do parlamentu. Bylo mu třicet čtyři let.
Po boševizaci KSČ ztratila hlasy
Neslýchaně ostrý projev, který trval zhruba hodinu, pronesl jako svou vůbec první parlamentní řeč. Před řečnický pultík v Rudolfinu se postavil zhruba po desáté dopoledne. A nutně potřeboval na sebe upozornit – v komunistické straně provedl krátce předtím s podporou Kominterny de facto převrat a zahájil v ní tvrdou bolševizaci spojenou s vylučováním opozičních skupin. Zlikvidoval vnitřní stranickou demokracii a s podporou Moskvy pevně uchopil ve straně moc v čele kliky sobě podobných mladých bezskrupulózních aparátčíků, která se plně podřizovala sovětským instrukcím.

Jenže to všechno se tvrdě odrazilo na volebních preferencích strany. Zatímco v roce 1925 byli komunisté v parlamentu druhou nejsilnější stranou, nyní se propadli až na čtvrté místo. Místo dosavadních 41 křesel jich získali jen 30. Úbytek popularity KSČ byl jasně patrný i na počtu členů strany, který se ze 150 tisíc v roce 1928 propadl na 81 tisíc v roce 1929 a na pouhých 25 tisíc v roce 1930. Bolševizace upřednostňovala příslušnost KSČ k sovětskému komunistickému systému před jejím začleněním do politického systému Československa a odmítala demokratické pojetí československého státu. To vše Gottwald ve svém hodinovém výhružném projevu vlastně zmínil.
„Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na zbyťácích na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete daňového exekutora na domkaře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům. Dáváte tlouci a zavírat stávkující dělníky a pro každého stávkujícího člověka. Který se brání proti vykořisťování, budete mít jen kriminál, zatím co na obranu fabrikantů si dáváte vyrukovat celou rotu špiclů a policistů. Taková je vaše ´spravedlnost ke všem´,“ hřímal Gottwald.
Parlament se bránil - ale nakonec neubránil
Jeho slova vyvolala ve sněmovně opakované protesty.
Když mluvil u Rudolfu Gajdovi jako „vrahovi ruských dělníků, ale i legionářů“, vyzval ho místopředseda sněmovny Josef Roudnický, aby používal parlamentních výrazů.

Když tvrdil, že parlament ve spojení s novou vládou bude chtít pomocí zákona o závaznosti kolektivních smluv znemožnit dělníkům jakoukoli obranu, zakázat stávky a „vydat dělníky na milost a nemilost zaměstnavatelům“, ohradil se poslanec za národní socialisty František Langr: „Mluvíte o věcech, kterým nerozumíte!“
Následující Gottwaldova slova o tom, že parlament bude chtít zmilitarizovat celý národ "na obranu peněžního toku, na obranu kořistníků" vedly ve sněmovně k výkřikům: "A co v Sovětském svazu?"

"V Sovětském svazu se proletáři učí střílet proti kapitalistům, proti vám, tam se stavějí šibenice na vás, tam se dělají tanky proti vám, kapitalistům, a v tom je ten rozdíl!" vpálil československým poslancům v odvetu smrtelnou pohrůžku Gottwald.
Historie ukázala, že nijak nepřeháněl. Bolševizace KSČ v roce 1929 se stala základem autoritářského a byrokratického socialismu, který tato strana nastolila v Československu s pomocí Moskvy o dvacet let později. A nechyběly při něm ani ty šibenice. Svůj život na nich skončili nejen mnozí Gottwaldovi odpůrci, ale i jeho přátelé a spolupachatelé.