Dřevěná parta, jež se narodila v Plzni, je jedním ze symbolů tamního loutkářství, které dobylo svět. Směšný pantáta s velkýma ušima Spejbl se v rukách plzeňského řezbáře Karla Noska začal rodit v roce 1919 pro jednoho z nejznámějších českých loutkářů Josefa Skupu. Ten s ním poprvé vystupoval o rok později. Skupa je duchovním otcem Spejbla a nechal ho vytvořit jako karikaturu užvaněného měšťáka. Právě on dal Spejblovi jeho charakteristický huhňavý hlas.

Muž, který stál ve stínu

Hurvínek i další postavy přibyly později, a ze dřeva je stvořili význační řezbáři jako Gustav Nosek či Ivan Moravec a na jejich vzniku se podílel i slavný Jiří Trnka.

„Gustav Nosek je jednou z významných plzeňských loutkářských osobností, zůstal však poněkud upozaděn,“ míní Tomáš Pfejfer, kurátor plzeňského Muzea loutek. Tuhle skutečnost se loni snažilo Muzeum loutek napravit a věnovalo mu velkou výstavu. „Chtěli jsme připomenout, že byl nejen autorem Hurvínka, ale i dalších více jak šesti set loutek, ale přesto se jeho jméno nespravedlivě ve stínu Josefa Skupy i loutek samotných ztrácí,“ prozradil Pfejfer.

Než se objevil na scéně Hurvínek a další, vystupoval na začátku svého „života“ Spejbl několik let s další velmi populární loutkou Kašpárkem. Na toho v Plzni nedají dopustit a dodnes ho opatrují a také vystavují. Říkají mu Revoluční. To proto, že byl Kašpárek na začátku dvacátého století dokonce rychlejší než historické události. Už v září roku 1918 pohřbil v jednom veselém kabaretním představení Rakousko-Uhersko.

Scénka měla takový úspěch, že se hrála každý den až do skutečného zhroucení monarchie 28. října 1918. Příhoda ukazuje, že Plzeň i celý region jsou s loutkářstvím pevně spjaty. „Zdejší loutkářství čerpá z bohaté tradice. Již od konce 18. století se plzeňští obyvatelé setkávali s lidovými kočovnými loutkáři, z nichž nejvýznamnějším byl Matěj Kopecký,“ přibližuje historii Pfejfer. „Posléze začaly vznikat první loutkářské spolky a na počátku 20. století vzniklo Loutkové divadlo feriálních osad, kterým prošli významní loutkáři jako Karel Novák, Josef Skupa nebo Jiří Trnka.

Trnku obdivovala i Kennedyová

Nejen popularita dřevěné rodinky však Plzeň proslavila jako loutkářskou velmoc. Velké úspěchy si připsal také tamější rodák Jiří Trnka, zakladatel studia Bratři v triku, v němž vznikaly animované filmy, a Loutkového filmu Praha, kde se zrodily filmy jako Špalíček či Císařův slavík. Trnka byl od dětství s loutkami v kontaktu, vždyť se v jeho rodině vyráběly.

Zprvu v Plzni navrhoval kulisy Skupovu divadlu, na konci jeho kariéry o něm v superlativech mluvila dokonce Jacquelina Kennedyová. Vdova po americkém prezidentu J. F. Kennedym navštívila v roce 1967 český pavilon na světové výstavě Expo 67 v kanadském Montrealu a nadšeně hovořila o výtvarném pojetí a expozici Svět dětí, která byla Trnkovým dílem.

Divadlu se věnují už několik generací

Plzeň tradici nyní nejen udržuje, ale dále rozvíjí. Funguje tu hned několik divadel, ve kterých jsou loutky v hlavní roli.

Například amatérské loutkové Divadlo V Boudě je důkazem toho, že láska k loutkářskému umění se předává z generace na generaci. „Já jsem v divadle začal v roce 1961, tehdy mi bylo deset let. Teď už v něm hraje i moje vnučka,“ říká principál Jiří Fiala. Divadlo loni na podzim oslavilo devadesátku.

Velké úspěchy za hranicemi pak slaví Divadlo Alfa, které v Plzni každý rok navštíví pětapadesát tisíc především mladých diváků. V uplynulých dvou letech soubor vyjel dvakrát do Japonska, dvakrát do Spojených arabských emirátů, do Dánska, Turecka, Německa nebo Polska. V zahraničí se na české loutkáře přišly podívat tisícovky diváků.

„V těchto zemích si cení právě toho, že se držíme tradičního loutkového řemesla,“ připomíná ředitel divadla Jakub Hora. Alfa počítá s publikem od maličkých dětí až po střední generaci, tedy jejich rodiče. „Máme i představení, která tvoříme vysloveně pro teenegery. Chceme být pevným bodem českého loutkářství. Ostatně je to posláním našeho divadla. Jsme nositeli nehmotného statku západočeského loutkářství. V divadle jde vždycky o příběhy, které hrajeme, a na divácích je vidět, že je dokážeme zaujmout,“ dodává Hora.

Tradici loutkářství udržuje Divadlo Alfa i prostřednictvím oblíbeného Festivalu Skupova Plzeň, který každý sudý rok organizuje a jenž je nejstarší a největší přehlídkou profesionálních loutkových a alternativních divadel. Konal se poprvé už v roce 1967.

Není nouze o mladé pokračovatele

A nouze není ani o mladé pokračovatele slavných loutkářů. Plzeňan Martin Pertlíček, student animovaného filmu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, se zabývá především animací loutkovou. „Viděl jsem loutkový animovaný film Krysař Jiřího Barty, který je vedoucím našeho ateliéru, a také studentský film Václava Švankmajera Světlonoš. Tyto dva filmy pro mě byly zjevením, promlouvaly ke mně a probudily ve mně touhu dělat loutkový film,“ vyznává se Martin Pertlíček.

To, že jsou loutky stále přitažlivé i pro nejmladší generaci, potvrzuje také Tomáš Pfejfer z Muzea loutek. „Doba samozřejmě pokročila a v současnosti jsou možnosti využití volného času natolik rozmanité, že se může jevit loutkové divadlo jako nerovný soupeř většině aktivit spjatých s moderními technologiemi,“ podotýká.

Loutkové divadlo podle něj nabízí nestandardní druh zábavy, který se nesnaží technologickému pokroku konkurovat, ale představuje nevšední zážitek, k němuž se ještě dnes děti i dospělí rádi vracejí. „Návštěvnost našeho muzea či plzeňského Divadla Alfa je toho dostačujícím důkazem,“ dodává.