Mnozí totiž na totalitu vzpomínají jako na dobu sociálních jistot. Na závěr třídenní konference o devadesátileté historii českého a slovenského komunismu to ČTK řekl zástupce ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Jiří Kocian. Dodal také, že nové poznatky o komunismu je potřeba dostat i do učebnic a musí se stále zdůrazňovat, že komunismus je hrozba.

"Komunistická strana se samozřejmě dostává více do zřetele obyvatel v momentě, kdy ten stát se vyrovnává s jakýmsi krizovým jevem," upozornil Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů, který třídenní pražskou konferenci pořádal spolu s Ústavem pro soudobé dějiny a Českým rozhlasem. Jako příklad uvedl 30. léta a velkou hospodářskou krizi. "Rázem zjistíte, že ta odezva na ty komunistické teze je vyšší než v momentě, kdy ten stát funguje a v podstatě jede na jakési sociální harmonii, sociálním smíru," dodal.

Konference byla jedním z prvních velkých odborných setkání od pádu železné opony. "Chybělo tady to historické bádání, byla jiná situace z hlediska přístupnosti k archivům," uvedl Kocian. Podle historiků byla 90. léta ve znamení postupné reflexe komunistické strany, s otevřením archivů získali badatelé přístup nejen k dříve utajovaným dokumentům, ale mohli začít čerpat i z literatury zahraničních historiků a českých dějepisců píšících v disentu. Pohled historiků na komunismus také začala ovlivňovat nejmladší generace vědců, kteří už totalitu pamatují jen jako děti. Na danou dobu se prý dokážou kolikrát podívat celistvěji, vnímají i sociální a psychologické hledisko.

Nové vědecké poznatky je podle Kociana potřeba dostat do učebnic a především stále upozorňovat na komunismus jako dobu represí a perzekucí. "Pro mnohé lidi znamená v podstatě ještě vzpomínku na určité sociální zázemí a určitou sociální jistotu" konstatoval.

Ve stejném duchu se na začátku konference vyjádřil i historik Jiří Pernes podle nějž je komunismus stálou hrozbou už jen proto, že tato ideologie je srozumitelná i nepříliš vzdělaným lidem. Chudí lidé prý navíc vždy budou vinit ze své chudoby bohaté a budou usilovat o změnu svého stavu.

Autoři referátů, vesměs historikové, se na třídenní konferenci zabývali vznikem a počátky Komunistické strany Československa, jejím vývojem do roku 1945 a bolševizací po pátém sjezdu v roce 1929, cestou k moci, čtyřicetiletou vládou i rozbroji mezi československými komunisty. Diskutovali také o fenoménu komunismu ve 20. století a komunismu po roce 1989.