V sobotním Deníku prezident Miloš Zeman uvedl, že hodnotí politiky podle tvrdých dat. Vaše vláda od něj dostala dobré vysvědčení, protože jste dokázali 
z plánovaných 100 miliard na výdajové stránce ušetřit dvacet. Jak jste to dokázali?
Nevyhazovali jsme na různé zbytečnosti, chovali jsme se střídmě. Bohužel nerealizovaly se ani ty výdaje, které souvisejí s různými investičními akcemi, protože nebyly územně a investorsky připraveny. Na tuto činnost se 
v minulých letech, hlavně na ministerstvu dopravy, v podstatě rezignovalo. To je smutná stránka těch úspor.

Ptám se hlavně proto, že Sobotkova vláda, která vás ve středu vystřídá, má ambiciózní plán jak na straně výdajů, tak příjmů. Chce přidat důchodcům, učitelům, nemocnicím a vybrat víc daní, aniž by je zvyšovala. Lze toho dosáhnout jen cestou úspor v obsluze státu?
Tyto cíle nelze skloubit tak, aby výsledek byl z hlediska deficitu pozitivní, to není možné. My jako přechodná vláda, která neměnila zákony, jsme vycházeli z restriktivních opatření, která nastavila bývalá Nečasova sestava, hlavně v oblasti valorizace penzí a některých sociálních dávek. To byl významný příspěvek k úsporám na výdajové straně. Pokud Sobotkova vláda avizuje, že tyto věci uvolní, bude mít velký problém s udržením schodku veřejných rozpočtů.

Čili až se bude chystat rozpočet na příští rok, bude koalice podle vás muset zvýšit daně?
Rozhodně půjde o velkou politickou bitvu. Bude-li jejím výsledkem zvýšení daní, to fakt nevím. Může jím ale také být vyšší schodek nebo odklad původních plánů 
v oblasti sociálních či platových výdajů. Sestavení rozpočtu na rok 2015 bude rozhodně velmi složité a určitě vyvolá napětí v koalici.

Jisté je, že koalice zruší zdravotnické poplatky, což je díra kolem pěti miliard korun. Tento výpadek chtěl Bohuslav Sobotka původně nahradit zvýšením sektorové daně. To vy ale nedoporučujete. Proč?
Můžeme vzít jednu daň po druhé a uvažovat, co bude její zvýšení znamenat pro ekonomiku a fungování země. Jsem rozhodně proti zavedení sektorové daně, a pokud se k nějakému pohybu směrem nahoru bude muset přistoupit, pak přemýšlejme o mírném navýšení daně z příjmu právnických osob. Sektorová daň popírá jeden z principů dobré daňové politiky, to znamená jednotnost, přehlednost a spravedlnost. Existuje-li nějaká daň na činnost nebo zisk, měla by být pro všechny stejná, ne různá podle oborů. Pak totiž nastává obrovský problém, kdo 
a pro koho určí ta odvětví.

Když už jsme u toho, měl by se Andrej Babiš pokusit o zjednodušení daňových přiznání, což slibovali všichni ministři financí, ale nesplnil to ani jeden?
Není to až takové drama 
u fyzických osob, s pomocí jednoduchého formuláře přiznání vyplní každý středoškolák. Trochu komplikovanější to mají živnostníci, ale skutečný problém je u právnických osob, kde je nepřeberné množství úlev, výjimek, odečitatelných položek. Zjednodušit to je chvályhodná snaha, ale jsem poměrně skeptický, že se s tím něco udělá. Znamenalo by to totiž sáhnout na výhody, které prosadily velmi silné zájmové skupiny.

A co záměry ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka ohledně vyššího zdanění živnostníků? Jeho výroky vyvolaly lavinu kritiky, nicméně ekonomové 
s ním většinou souhlasí.
Mám stejný názor. My jsme zcela extrémní zemí 
z hlediska nerovnováhy daňového zatížení ekonomicky aktivních skupin obyvatelstva. Vysokopříjmoví zaměstnanci platí efektivní daň kolem pětatřiceti procent 
a vysokopříjmoví živnostníci pět až deset procent. To je absurdní a vytváří to naprosto umělé situace, kdy se statusu OSVČ nadužívá, možná zneužívá.

Ke změně v tomto úseku jste též skeptický?
Tady jsem mírně optimistický, protože to je dlouhodobě neúnosné. Kdybychom takto pokračovali, měli bychom časem několik milionů živnostníků a pak bychom se divili, že nemáme na důchody, zdravotnictví a že ve státním rozpočtu chybějí peníze. Myslím, že nouze naučí Dalibora housti a dojde ke změně. I proto, že odpadla velká ideologická bariéra, neboť tohle vždy blokovala ODS, která teď už tu sílu nemá.

Jiří Rusnok

Vás se jako budoucího člena bankovní rady ČNB týká názor Andreje Babiše na obsluhu dluhového portfolia. Podle něj se na účtech ČNB válí 350 miliard, které by daleko efektivněji mohlo spravovat ministerstvo financí. Později se ukázalo, že je to „jen" 50 miliard, ale ani ty by se jen tak povalovat neměly.
Tam se motá spousta věcí dohromady. Stát, potažmo ministerstvo financí je správcem svých peněz a majetku. Ono určuje, jaký systém na obsluhu své likvidity i celkových pasiv a aktiv si zvolí. Čili centrální banka je pouze servisní organizací, která vede účty státu. Klidně si k tomu může ministerstvo zřídit jinou instituci, ale nevidím důvod, proč by to dělalo, když je k tomu ČNB vybavena se vším všudy.

Vybavena možná, ale umí s těmi účty zacházet? Pokud ano, proč se tam válí miliardy?
O tom nerozhoduje banka, ale majitel účtů, tedy stát. Banka na ně nemá žádný dosah. Když stát bude v rámci státní pokladny hospodařit tak efektivně, že se mu na účtech bude v daném okamžiku válet co nejméně peněz, ČNB bude jen ráda, protože ta z toho nic nemá. Je tedy třeba zamést si před vlastním ministerským prahem.

Nepřipadá vám poněkud zpátečnický zuřivý boj kolem politických náměstků, když v předvolební kampani se právě koaliční strany oháněly služebním zákonem, který měl jejich moc zásadně omezit, až zrušit?
Dívám se na to s mírným úsměvem, ale snažím se zůstat částečně tolerantní. Taková kultura se v posledních deseti letech v Česku prostě zavedla. Je to velmi nešťastné, protože de iure náměstek není žádná politická funkce. To je státní úředník jmenovaný ministrem, který ho pověřuje řízením konkrétního úseku. Jejich stranické dosazování proto považuji za velký nešvar. Když si vzpomenu na své účinkování v Zemanově vládě, tak těch politických náměstků bylo naprosté minimum. Ještě tam, zaplať pánbůh, přežívali úředníci, často z minulé doby, ale velmi kvalitní. Ti byli náměstky či vrchními řediteli odjakživa.

Všichni ministři financí rádi vzpomínají na Eduarda Janotu…
Janota na financích, Petříček na průmyslu, vrchní ředitel Král na ministerstvu práce a sociálních věcí. To byli profesionální úředníci, kteří na těch resortech vyrostli, znali je perfektně, stejně jako obory, kterými se zabývali. To jsou ale zlaté časy a je zbytečné brečet nad rozlitým mlékem.

Možná naopak čas na brekot, až křik nastal. Vždyť služební zákon měl takový stav nastolit.
Měl by a doufám, že z něj nakonec vyleze něco, co tento model do státní správy zase vrátí. Bude to ale nějakou dobu trvat. Lidé do svých funkcí musejí dorůst, člověk se hned nestává perfektním náměstkem. Věřme tedy, že současné handrkování je jen poslední vzepětí umírající kobyly, kdy se předsedové rvou o náměstky jako o politické figury.

Aby uspokojili zasloužilé straníky nebo zavřeli pusu odbojníkům.
Zřejmě pro uspokojení různých věcí. Přitom je to přesně záležitost, která státní správu devastuje.

A nedevastuje ji také to, co předvedli vaši ministři v demisi, kteří podle Lidových novin rozdávali statisícové odměny jako diví?
Podle mých informací 
k žádnému excesivnímu navýšení odměn v těchto pozicích nedošlo. To jsou nějaké virtuální výpočty.

To nejsou. Jde o oficiální informace o výši odměn z daných resortů. Náměstci, kteří mají plat 87 tisíc, dostali celkové odměny až 350 tisíc korun.
Je to ale za celý rok 2013, zatímco my jsme ve funkcích od července. První pololetí vyplácela Nečasova vláda.

Jiří Rusnok

Daná čísla se týkají druhého půlroku.
To si nejsem jistý. Informace, které jsem viděl, jsou velmi nepřesné. Za nás rozhodně k dramatickému navýšení nedošlo. Já mohu mluvit za Úřad vlády, kde jsme odměny u vedoucích pracovníků výrazně snížili. Nemyslím, že na jiných úřadech to bylo jinak, to bychom se nevešli do rozpočtových výdajů. Jiná věc je, že současný model odměňování ve státní správě je chybný a služební zákon by ho měl změnit. Platové úrovně náměstků a vrchních ředitelů jsou nízké, a proto se dohánějí vysokými odměnami.

Ty mohou být nižší, vyšší i velmi vysoké, takže jde o účinný nástroj k udržení loajality úředníků a rozhodování podle přání 
a vůle pana ministra.
Přesně tak, a to je určitě špatně. Chceme-li mít kvalitní státní správu, neobejde se to bez peněz. Úředníci se budou muset lépe zaplatit, 
u těch špiček to v souhrnu ani nebude muset být víc, než dá nyní součet platu a odměny. Zaručený základní plat ale musí být výrazně vyšší a pohyblivá složka nižší.


Díky úřednické normě se opětovně rozvířila debata 
o lustračním zákonu. Má podle vás i 25 let po listopadu 1989 praktický ochranný význam?

Nikdy jsem ten zákon nepovažoval za moc smysluplný a účelný. Myslím, že nic podstatného nevyřešil a před ničím zásadním nás neochránil, ale budiž, lustrační předpis platí. Kdyby bylo na mě, nechal bych ho vyhnít časem. Dnes se týká velmi omezeného okruhu lidí, kterým je padesát a víc. A těch do státní správy už moc přicházet nebude, prakticky nikdo. Věkový automat zaručuje, že nositelů potenciálního nebezpečí bude stále méně. Pro mě to není zásadní téma.

Odcházíte po šesti měsících 
v čele úřednické vlády. V povědomí lidí šlo o kabinet bez důvěry, který vznikl díky vůli prezidenta Miloše Zemana. Veřejné mínění, možná i kvůli kandidatuře pěti ministrů za zemanovce, vám nebylo příliš nakloněno, podle posledního průzkumu vám věřilo jen 24 procent lidí. Není vám to líto?
Nejsem člověk, který by se dlouze zabýval nějakými hořkostmi. S tím rizikem jsem do vlády šel, od počátku bylo zřejmé, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Co jsme provedli dobře či špatně, ukáže čas. Za sebe nemám pocit, že bychom udělali nějakou fatální chybu. Nemám pochyb, že mnozí klienti státu – občané, firmy – časem naši vládu ještě ocení.

Neboli chcete říct, že zatímco váš mandát člena bankovní rady ČNB je jistý na šest let, vláda ten svůj čtyřletý zdaleka v suchu nemá?
Za sebe bych si celé volební období nového kabinetu velice přál. Tato země potřebuje především stabilitu, pokud možno jeden vládní tým, který by ji provedl příštími čtyřmi lety. Šance tu je, ale realisticky vzato to bude velmi obtížné.