Hlavní zásluhu na bezprecedentní operaci měl pravděpodobně strojní inženýr Jiří Souček, který zemřel před čtyřmi lety. Právě on a jeho tým vyvinuli velmi složitý software pro nakládání, jízdu i ukládání kostela, který se následně během necelého měsíce (od 30. září do 27. října 1975) přesunul o rekordních 841,1 metru, aby se pod jeho původním umístěním dala vytěžit padesát metrů silná vrstva kvalitního hnědého uhlí. Podle odhadů ho tam měly ležet asi dva miliony tun.

Geniální kalkulátor

Součkovým úkolem bylo zajistit kostel během celého přesunu ve vodorovné poloze, aby odchylka od vodorovné transportní roviny nečinila nikdy více než jeden milimetr. To nebyl jednoduchý úkol, protože dráha, po níž se měl kostel přesouvat, byla nejen zakřivená do oblouku, ale měla i podélný sklon.

Souček proto vyvinul a vyrobil speciální snímače polohy a složitý software, který zhruba v půlminutovém cyklu zaznamenával údaje ze snímačů a na jejich základě prováděl složité výpočty, jimiž reguloval posun, aby docházelo k co nejmenším otřesům a možným deformacím stavby.

„První prototyp snímače Jiří vyrobil doma v garáži. Přesun řídil počítač, jádrem výpočetního systému byl kalkulátor americké firmy Hewlett-Packard, do kterého musel Jiřího tým vyvinout velmi složitý software pro nakládání, jízdu i ukládání kostela," vzpomínala před čtyřmi lety pro Mostecké listy Věra Součková.

Transportní základnu kostela drželo 53 transportních vozíků vyrobených Škodou Plzeň. Každý vozík měl vlastní snímač a software jej mohl zvedat nebo snižovat pomocí hydraulicky ovládaných pístů.

„Kalkulátor sbíral všechna data o výšce jednotlivých míst nad vozíky a predikoval následující pozice, kam se budou jednotlivé body pohybovat,“ popsal svůj vynález Souček v roce 2014 pro časopis Sedmý proud.

Kalkulátor se tak choval jako geniální matematik. Zhruba každých deset vteřin řešil přes 50 diferenciálních rovnic, jimiž se určovala poloha vozíků.

Pozor, jede!

Celou hmotnost kostela nesly vozy s ocelovou transportní konstrukcí, které se pohybovaly po kolejnicích a zezadu je tlačily speciální válce. Když kostel projel určitou dráhu, rozmontovali dělníci koleje za ním a položili je opět před kostel, protože celková délka speciálně vyrobených kolejí činila jen 160 metrů. „Na podloží tlačila celková váha 12 tisíc tun,“ vzpomínala Věra Součková.

Rychlost přesunu neměla činit víc než jeden až pět centimetrů za minutu. A opravdu tomu tak bylo, až na jednu situaci, kdy se náhle přihodila nečekaná událost.

Zdroj: Youtube

V jednu chvíli se totiž zařízení nepodařilo správně zakotvit a kostel se sám rozjel. Rychlost mohla údajně dosáhnout až desetinásobku předpokládaného maxima. Hrozila katastrofa.

„Lidé začali zpod kostela utíkat, protože viděli na kolech, jak to celé zrychlilo,“ vzpomínal po letech Jiří Souček. „Situaci naštěstí zachránil kolega ze zadního velína, odkud se řídila rychlost přesunu. Když zjistil, kolik uhodilo, přiřítil se ke kolejím a zakotvil kostel ručně.“

Stále ale nebylo ještě vyhráno. Ruční zakotvení kostel na pět minut rozhoupalo. „Námi vyvinutá automatická nivelace naštěstí ráz vyrovnala. Naléhavost situace však ilustroval displej, který ukazoval výšku jednotlivých míst – jedna polovina svítila červeně, druhá zeleně, podle toho, která část šla zrovna nahoru a která klesala,“ popisoval to Souček.

Dne 27. října v 8:52 transport nejtěžšího tělesa v dějinách skončil a kostel stanul na novém místě. Jeho oltář však kvůli zakřivení trati změnil svou orientaci z východu na jih, což je věc, která církev i některé mostecké občany dlouho trápila (odkaz na to se objevil i v seriálu České televize Most). Znovu vysvěcen byl kostel až v červnu 1993.

Odvážný odborník

Samotný osud Jiřího Součka byl také pozoruhodný. Podobně jako mnoho jiných odborníků té doby jej postihly normalizační čistky kvůli jeho postoji vůči vstupu vojsk pěti států Varšavské smlouvy v roce 1968. Souček při prověrkách označil tento akt bez skrupulí za okupaci, v důsledku čehož musel odejít z ČKD Polovodiče a zdálo se, že s dráhou strojního inženýra je navždy konec.

Přes známého se však nakonec dostal k místu v pražském družstvu Synchron, které vyvíjelo a kusově vyrábělo měřící přístroje. A právě na toto družstvo se obrátil podnik Škoda Plzeň, pověřený přesunem kostela.

Český strojní inženýr se svým vynálezem zapsal do historie a při oslavách 40. výročí přesunu bylo právem opět připomenuto jeho jméno. Necelý rok na to, v létě roku 2016, bohužel zemřel.