Nejstarší evangelický svatostánek východních Krkonoš, který byl slavnostně vysvěcen 24. července 1786, je definován v katastru nemovitostí jako zbořeniště. Pojmenování je to naprosto výstižné.

Kostel, který se nachází v Rudníku v části Bolkov, totiž připomíná více rozbořené hradby než někdejší pýchu obce, do které si nacházelo cestu až osm stovek zdejších i přespolních evangelíků. Jeho zkáza přišla po druhé světové válce a následném komunistickém puči. V roce 1948 se v něm sloužila poslední bohoslužba, v 50. letech byl uzavřen a začala jeho postupná destrukce. Situace došla tak daleko, že měl být po roce 2000 zbourán. Zachránila ho aktivita obce, která má kostel ve vlastnictví a projevila úmysl oprášit jeho zašlou slávu. K tomu se snaží přispět i někdejší němečtí obyvatelé obce, pojmenované do roku 1952 Heřmanovy Sejfy, kteří byli po druhé světové válce odsunuti. S místem, kde tehdy žili, udržují kontakt a navzdory vysokému věku se každoročně vrací. A chtějí přispět na obnovu evangelického kostela.

Čtěte také: Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy

Hřbitovní náhrobky si rozebrali chalupáři

„Evangelický kostel v Rudníku patří mezi 23 nejohroženějších památek České republiky a věřím, že se ho ještě podaří zachránit," popíchl prezident republiky Miloš Zeman vedení obce a krajského hejtmana při návštěvě Rudníku minulou středu. Zachránit se ho už nepodaří, protože z něj zbyly neopravitelné ruiny, připomínající středověké hradby. Nicméně naděje, že po bezmála sedmdesáti letech někdejší vyhlášené místo evangelíků ožije, nabývá reálnější obrysy.

Místo je v současné době životu nebezpečné, proto prvním krokem, který obec naplánovala, je statické zajištění objektu. „Existuje představa zakonzervovat kostel ve stavu, v jakém je, s tím, že by byl do budoucna přístupný veřejnosti a doplněný informacemi o historii. Osud místních evangelíků je velice pohnutý a stojí za to si ho přiblížit. Dalším plánem by bylo zastřešení kostela a vnitřní instalace s výtvarně-muzejním využitím," prozrazuje kronikářka Rudníku Olga Hájková, která se památkami zabývá.

O obnovu evangelického kostela se zajímají rovněž někdejší němečtí obyvatelé, odsunutí po druhé světové válce. Tvořili drtivou většinu obyvatelstva tehdejších Heřmanových Sejfů. „Máme s nimi dobrou spolupráci. Jsou to osmdesátníci, dobře organizovaní, každý rok mají v Rudníku a Bolkově setkání. Udělají sbírku a ochotně přispějí na obnovu památek, snaha obce se jim líbí," přibližuje vztah s vysídlenými Němci.

Obnovit se již podařilo kostelní hřbitov, zásluhou iniciativy Spolku přátel Bolkova. „Ještě kolem roku 2010 by tam hřbitov nikdo nehledal. Všechno zarostlé, v hrobkách odpadky, válela se tam i poničená kola. Část náhrobků rozebrali chalupáři na svoje zahrádky, včetně sošek andělů," kroutí hlavou kronikářka. „Jsem ráda, že se toho obec chytla. Zásadní bude posudek na statiku," říká Olga Hájková.

Nepřehlédněte: Poděbradská hydroelektrárna je památkou. Majitel zuří!

V Rudníku se nacházejí ještě další dva kostely. Patří církvi. Původně gotický kostel sv. Václava ze 14. století, v němž se koncem loňského roku zřítila klenba, a barokní kostel sv. Martina z 18. století. Ten je v dezolátním stavu. „Je skoro třicet let po sametové revoluci a kostely nám padají na hlavu. To je neuvěřitelné," neodpustí si poznámku.

Konec v 50. letech
Pro místní evangelíky bylo postavení vlastního svatostánku splněným snem několika generací. Otevřené praktikování víry, tedy založení evangelického sboru roku 1784 a výstavbu vlastní modlitebny, která započala roku 1785, umožnil až toleranční patent Josefa II. (1781). Modlitebna byla vysvěcena 24. července 1786 a stala se tak nejstarším evangelickým svatostánkem ve východních Krkonoších. V červenci 1945 byl majetek sboru převeden Českobratrské církvi evangelické, v říjnu Církvi československé husitské. Bohoslužby se zde sloužily do roku 1948. V 50. letech byl kostel uzavřen a začala jeho postupná destrukce.