Jak už to bývá, k rybaření je přivedl jejich táta. Ion svou vášeň pro rybaření získal v rodině, která bydlí v Dolních Domaslavicích u Žermanické přehrady. Pětadvacetiletý Honza si užívá rybaření už 14 let a dnes už zase

i s bráchou Jirkou (27). „Měl jsem přestávku, oženil jsem se a narodila se nám dcera. Ale moje žena má pochopení, a tak zase chodím k vodě. Někdy sám, jindy s bráchou nebo tátou. Je to skvělý relax. Koukám na vodu, poslouchám ptáky, prostě si vyčistím hlavu,“ říká Jiří Kremer.

Nejčastěji vyráží k Těrlické přehradě, k jejímž břehům to má z domu v Těrlicku asi půl kilometru. „Ale rád chytám i v řece. Zrovna nedávno jsme byli s bráchou v Karviné na Olši a chytili jsme tam okouna,“ usmívá se Jirka.

Na ryby jedině na Pálavu

Když byla řeč o rybářské rodině, pro Jirkovu vášeň pro rybaření má pochopení i jeho tchán Pavel Koběrský. Také on považuje chvíle, které tráví u vody čekáním na úlovek, za relax, je to pro něj vášeň i námět k debatám s kamarády. Už přes 40 let.

„Proč jsem se stal rybářem? Protože jsem bydlel u přehrady. Sledoval jsem rybáře u vody a chtěl jsem to taky zkusit. Dokonce jsem chodil do rybářského kroužku a jednu dobu ho dokonce vedl,“ vzpomíná bývalý horník i na svůj první úlovek, kterým byl dvanácticentimetrový okoun.

Z jeho příběhu by se mohlo zdát, že rybáři se vzájemně přitahují. Také on se totiž před lety přiženil do rybářské rodiny. „Rybařila moje tehdejší žena, její bratři, bratranci, fakt skoro celá rodina. A dokonce chytá i moje současná přítelkyně,“ říká vášnivý rybář, který se netají tím, že nejlepší dovolená je pro něj ta u vody, na rybách.

„To samozřejmě platí. Už přes třicet let jezdím nebo jezdíme na jižní Moravu k Novomlýnským nádržím. Někdy s přítelkyní, jindy s kamarády. Také letos plánujeme dovolenou na Pálavě. Sice přestavuji dům, ale určitě si najdu čas tam zajet. Kdyby to šlo, vydržel bych tam klidně i pět týdnů,“ dušuje se vyznavač Petrova řemesla, který loví téměř výhradně kapry. Jeho největší úlovek je z předloňska a vážil 22 kilo.

S sebou k vodě brával s první ženou i dceru Elišku, která později také pár let rybařila.

„Ale fakt jen chvilku. Její vášní jsou psi. Nedávno se vdala, ale její manžel rybaření neholduje, takže tady naše rodinná tradice pokulhává,“ směje se Pavel Koběrský.

Ryba je dar od Boha

Velkým tématem je mezi rybáři, zda chycenou rybu brát, či pustit. „Jasně, dnes je spousta takových rybářů, co chytají jen pro radost z úlovku,“ přitakává Jirka Kremer. To však není jeho případ: „Máme ryby rádi, takže proč si je nedopřát“. Jeho tchán zase argumentuje tím, že každý rok se do vody ryby nasazují, takže je třeba je odlovit.

„Pán Bůh nám dal ryby, abychom je lovili. Stejně jako myslivec střílí, tak rybář loví,“ říká striktně. Jirkův bratr Honza k tomu pragmaticky dodává, že rybářská povolenka je rok od roku dražší, takže i to je podle něj důvod úlovek zužitkovat na talíři či v udírně. Snem mnoha rybářů je vyrazit na ryby k moři, ideálně do Norska.

„Jo, to byla dovolená! Jenže momentálně to z několika důvodů není aktuální. Ale někdy v budoucnu? Proč ne?“ říká nadšeně Honza Kremer a prozrazuje, že rybolov u moře si už vyzkoušel v Bulharsku. „Ale nemusí to být nutně moře, plánujeme, že vyrazíme k Balatonu,“ prozradil.

Oba bratři mají malé děti, a aby mohli být na rybách a zároveň s rodinou, přesvědčují manželky, aby si k vodě vyrazili společně. „Zatím neúspěšně, ale my je přesvědčíme,“ mrkají na sebe Jirka s Honzou.

Zlé jazyky o rybářích říkají, že jsou to „tiší blázni. Neuráží je to? „Ne, nám fakt jde o ten klid a chvilkovou samotu. Kdo to nepoznal, nepochopí,“ říká rybář Jirka.

Jeho tchán kontruje tímto tvrzením: „My zase známe jiné rčení, a sice, že den strávený na rybách se nepočítá do života, Tedy že čím častěji chodíš na ryby, tím pomaleji stárneš,“ říká se šibalským úsměvem Pavel Koběrský.