Ukřižování je jedním z hlavních a nejčetnějších témat křesťanského výtvarného umění dodnes, kříž nesmí chybět ani v moderních katolických kostelích, žádná firma ho však podle výtvarného historika Jana Royta podvědomě nepoužije v reklamě: v ateistické společnosti možných zákazníků vzbuzuje totiž spíše představy hřbitova a obavy ze smrti.

"Na rozdíl od jesliček, Santa Clausů a podobně kříž úspěšně vzdoruje. Má takový emotivní náboj, že se dá těžko zneužít," řekl Royt. Nástroj smrti se z kříže jako nástroje života stal podle něj v umění 19. a 20. století.

"Změna přichází, když lidé ztrácejí víru. Kříž je tak spojen se smrtí a hřbitovem," upozornil. Avšak křesťanům i na hřbitově kříž podle něj naopak symbolizuje naději zemřelých, že v den posledního soudu budou vzkříšeni.

Paradoxem podle křesťanských odborníků je, že nebýt kříže, nebylo by vzkříšení ani Velikonoc, ale že se přesto Velikonoce v obecném povědomí nespojují s křížem, ale spíše s vajíčky.

Velikonoce jsou podle teoložky, historičky a etnografky Evy Melmukové ústředními křesťanskými svátky, podobně jako následující Svatodušní svátky původními a zásadními. "Kladou lidem nejvážnější otázky, a proto je únik od nich k folkloru pochopitelný," řekla ČTK. Čím hlubší náboženský obsah svátky mají, tím méně je veřejnosti sdělitelný.

"Velikonoce jako svátky jara jsou pro mnoho současníků - a to nejen v naší zemi - prostě realitou," konstatovala. Vánoce jsou podle jejího názoru naopak milé, dodatečně stanovené svátky s mnoha citovými náboji a nejzávažnější otázky takto přímo nekladou.

Folklor spojovaný s velikonočními svátky tuto evangelickou farářku neruší, může se mnohých věcí prý i sama účastnit, ale s vírou to podle ní nijak nesouvisí.

Vánoční téma narození je ve výtvarném umění také četné, ale biblická scéna ukřižování je podle Royta nejzásadnější. Každý míval v minulosti v kostele podle časopisu Český bratr před očima ukřižovaného Krista, často v podobě monumentální kalvárie. Připomínalo se tak věřícím, že "jen skrze Krista ukřižovaného vejdou do království nebeského".

Propagátoři uměleckých děl v sakrálních prostorách v té souvislosti zdůrazňují, že umění tam není jen pro dekoraci, ale že je prostředníkem k vyšším pravdám - pomáhá dotvářet to, co je řečeno slovně.

Když si někdo v dnešní době pověsí na krk kříž, může to mít hluboké důvody, ale také nemusí. V původním chápání je však kříž podle Royta znamením, které se podle bible objeví na nebi v den posledního soudu.