„Dřív jsem si vařil studentská jídla z hladu a donucení. Protože hlad byl nejlepší kuchař. Teď mě baví recepty nejen hledat, ale dokonce je i vylepšovat," řekl Láďa Hruška.

Jak se v současnosti pohybujete ve světě gastronomie?

Vplul jsem do něj a pluji v něm dál. Pořád a čím dál víc mě gastronomie dostává a především mě baví.

Vyhlášení televizní kuchaři příliš nemusí vás i vaši kuchyni. Nejznámější, Zdeněk Pohlreich, o vás prohlásil, že jste klaunem české gastronomie. Co na jeho slova říkáte?

Mě nezajímá, jestli mě vyhlášení kuchaři můžou, nebo nemusí. Zajímá mě hlas mých fanoušků a diváků a jim se snažím vyhovět.

Berete si přesto jejich slova k srdci?

Jirka Babica mě nikdy nekritizoval. Jsme přátelé. A se Zdeňkem Pohlreichem jsme nikdy nebyli kamarádi a nejspíš jimi ani nebudeme. Nic proti němu nemám, obdivuji to, co umí, a přeji mu v jeho podnikání všechno nejlepší.

Měli jste možnost společně s panem Pohlreichem mluvit o gastronomii a vašem vaření?

Potkali jsme se dvakrát. Jednou mě sprostě někam odkázal. A podruhé, když jsme se potkali na tiskové konferenci naší televize, se mi omluvil a myslím si, že jsme si vše vyříkali. Válečná sekera je zakopaná, ale přiznávám, že jsem ji nikdy ani nevykopával.

Vaše osobnost a vaření rozdělují národ. Někteří lidé začali podle vašich receptů poměrně často vařit, ta druhá polovina českých diváků si z vašeho vaření utahuje a říká, že Češi chytnou „gastritidu". Jak tyhle protichůdné názory vnímáte?

Myslím si, že „gastritidu" můžete klidně chytit i z jídla Zdeňka Pohlreicha, kde nebudou čerstvá vajíčka. Zdeněk to třeba neohlídá a ani nemůže. Popravdě ani nevím, z jakých jídel by lidé měli chytat „gastritidu". Nevařím z žádných humusů a odpadů. Vařím z čerstvých surovin, vařím recepty našich babiček a prababiček. Ano, mnohdy i ze surovin, které se už dnes nepoužívají. A jestli někdo o tom říká, že je to odpad, pak asi nikdy nemiloval knedlíky a jídla našich babiček. Vždycky jsme se těšili na to, že u ní všechno sníme.

V řadě komentářů se vám vyčítalo, že jsou to přece šílené rychlovky.

Jasně. Nechci se mých kritiků dotknout, ale zrovna oni by asi také nechtěli stát v kuchyni tři hodiny u pravé svíčkové, ale když budou chtít někoho okouzlit, nebo pozvat na vlastní večeři, myslím, že moje svíčková za půl hodiny je ideální recept. Vaří ji i děti. Od jednoho vyhlášeného chirurga mi dokonce přišlo poděkování. Nikdy předtím se prý nedotkl ani čajové konvice a manželce udělal mou svíčkovou.radost. Od té doby ji dělají pravidelně a pochutnává si na ní celá rodina. O tom jsou mé recepty. Abychom v kuchyni netrávili tolik času. Ale recepty rozhodně nejsou o nechutnosti. A pokud si chci dojít na pravou dobrou svíčkovou, není problém si na ni zajít do hospůdky, kde si za ni také zaplatím. Rozhodně tuto kuchyň neodsuzuji. Jednou za čas si rád do dobré restaurace zajdu na dobré jídlo.

Vaříte rychlou svíčkovou pravidelně?

Občas ano. Před měsícem jsme ji dělali doma, protože tam jinak svíčkovou neděláme. Doma jsme omáčkoví, ale svíčkovou neděláme, protože s její přípravou je spousta práce. Vždycky je výsledek nejistý, protože můžete připálit maso, zkazí se třeba smetana. Když jsem udělal svou, byl jí plný pekáč a všichni se olizovali. Stalo se mi i to, že se mi srazila. Smetana asi byla moc studená. Hned jsem na to našel vychytávku. Když se vám něco srazí, velice rychle to rozeženete tyčovým mixérem.

Který z vašich receptů vaříte vůbec nejčastěji?

Momentálně si pro sebe nemám ani čas uvařit. V podstatě vařím jenom v práci. Známí však doma dělají domácího pribináka, domácí lučinu z odkapaného tvarohu a jeden moučník. Nejspíš to budou kynutí šneci.

Každý člověk má trochu mlsný jazýček. Najdete pokrm, který byste si za žádnou cenu nedal?

Určitě bych si nedal a nedávám si míchaná vajíčka. Odmalička s nimi mám problém. Tedy přesněji já s nimi nemám potíž, ale můj žaludek ano. Vejce mám jinak rád. Jím je nahniličko, natvrdo i jako omeletu. Miluju vejce, ale míchaná vajíčka nemůžu ani cítit.

Jak se vám vůbec žije s kontroverzní popularitou, která je z velké části příjemná, ale díky dosti hlasitým kritikům dokáže být i nesnesitelná?

Mám se prima. V médiích už dělám nějakých pár roků a vím, o čem tenhle kolotoč je. Znám jeho stinné i silné stránky. Můj návrat si vyžádali v enormním množství diváci a fanoušci. Vážně jsem zvažoval, že je čas si odpočinout, přehodnotit životní priority. Ale vlna diváckých hlasů byla tak silná, že to nešlo. A potomvše umocnila ještě nabídka z televize, kterou jsem nemohl odmítnout. Díky fanouškům, divákům i řediteli televize jsem znovu naskočil do rychlíku.

Teď pro změnu nahrazujete, byť v jiné formě, zemřelého legendárního moderátora Přemka Podlahu, že?

Byl to záměr vedení televize, být pokračovatelem Receptáře. Ale v novém a daleko modernějším hávu.