Čím si vysvětlujete nečekaně hladkou odezvu ruské strany, který kývla na paritní zastoupení sedmi diplomatů a 25 technických pracovníků na obou stranách? Považujete to za vítězství české diplomacie?
Mě ta situace vůbec netěší. Současný stav česko-ruských vztahů je špatný a jeho náprava bude během na dlouhou trať. Nechci mluvit o vítězství, protože mě mrzí, kam se naše vzájemné vztahy dostaly. My jsme museli reagovat na odhalení kauzy Vrbětice a jednáme předvídatelně. Neadekvátním krokem ruské strany, která vypověděla 20 našich diplomatů, byla česká ambasáda v Moskvě naprosto paralyzovaná. Povolal jsem si ruského velvyslance a seznámil jsem ho s tím, co uděláme, pokud se nebudou moci vrátit. Když nepřišla odpověď, snížili jsme počet diplomatů na ruské ambasádě v Praze tak, aby odpovídal naší ambasádě v Moskvě. Nevyhošťovali jsme, ale podle článku 11 Vídeňské úmluvy jsme ten počet zastropovali. Na opuštění ČR mají pět týdnů.

Na výbuchu skladu ve Vrběticích se podíleli Rusové. Vše o tématu čtěte ZDE

Proč Rusové nepřitvrdili, ale přistoupili na vaši strategii?
Mým zájmem jako šéfa diplomacie je vztahy neeskalovat a i v takto složité situaci, kterou nezavinila Česká republika, udržet a nastavit kanály pro standardní diplomatickou komunikaci.

Váš záměr je srozumitelný, ale jaký měl ruský ministr zahraničí?
Diplomacie je jako šachová partie, kdy musíte mít rozmyšlených několik tahů dopředu. Tím se určitě řídila i ruská strana. Naším úkolem je hledat řešení, nikoliv bouchat do stolu. Měli jsme připravené různé scénáře. Moskvě jsme ale řekli, že máme zájem na udržení diplomatických kontaktů. Teď jsme přešli na striktní rovnováhu početního zastoupení v Moskvě a v Praze.

Čtenáře určitě bude zajímat, jak vlastně takové předvolání velvyslance ve vypjaté situaci vypadá. Jakým jazykem jste s Alexandrem Zmejevským mluvil a bylo to s překladatelem?
Anglicky. Bez překladatele.

Jeden z vašich předchůdců Cyril Svoboda uvedl, že je důležitá i symbolika, tedy například výběr místnosti, kde se to odehrává. Mohlo jít třeba o salonek, kde bylo podepsáno rozpuštění Varšavské smlouvy.
Postupovali jsme zcela standardně, takže jsem pana velvyslance přijal v místnosti, kde se taková setkání běžně odehrávají. I ve vyostřených chvílích je třeba zachovat si chladnou hlavou. Pan velvyslanec Zmejevskij je profesionál. On sdělil názor své země, já mu tlumočil naše stanovisko.

Takže jste normálně seděli za stolem a pili kávu?
Seděli jsme, ale zda se u toho podávala káva nebo čaj, to si nevzpomínám.

Jsou vztahy ČR a Ruska na bodu mrazu, jak míní premiér Babiš?
Zažívají velmi složitou kapitolu, která nás bude zaměstnávat hodně dlouho. Přáním každého ministra zahraničí je, aby jeho země měla co nejlepší vztahy s co nejvyšším počtem zemí.

Dovedete si představit, že se na ruském velvyslanectví 9. května uskuteční tradiční recepce u příležitosti porážky nad fašismem a zúčastní se jí prezident Miloš Zeman?
Vzhledem k současné epidemické situaci spíše předpokládám, že pravděpodobně žádné akce tohoto typu nebudou. Obecně si myslím, že bychom neměli aktuální otázky směšovat s historickými událostmi.

Rusko kategoricky popřelo přítomnost agentů GRU ve Vrběticích a jejich vinu za výbuch s následkem smrti dvou českých občanů. Nelze ale souhlas se snížením diplomatických sborů chápat jako přiznání viny?
Myslím, že ještě nejsme na konci toho příběhu. My jsme jednali na základě zjištění tajných služeb a policie. V přípustném režimu jsme naše poznatky sdíleli se spojenci z Evropské unie a NATO. Den po svém nástupu jsem přes tajné spojení informoval o detailech případu velvyslance členských států NATO a generálního tajemníka Stoltenberga. Všichni nás podpořili a ohradili se proti postupu Ruska. Slovensko, Estonsko, Lotyšsko a Litva vyhostily celkem sedm ruských diplomatů.

Přesto se všeobecně soudí, že v postoji spojenců nehrála až tak zásadní roli vrbětická kauza, ale napětí na rusko-ukrajinské hranici, špatný stav Alexeje Navalného či situace v Bělorusku. Rusko má zájem na zprovoznění plynovodu Nord Stream II do Německa. Není to ten pravý důvod, proč ustoupilo?
Troufám si tvrdit, že podpora České republiky byla jednoznačná. Země NATO si předvolávají ruské velvyslance a sdělují jim, že za námi stojí. Hlavní zbraní diplomacie jsou slova, ale to není málo. Od sobotní tiskové konference pana premiéra a vicepremiéra jsme ušli velký kus cesty. Jen chci připomenout, že po pokusu o otravu Sergeje Skripala v Salisbury uběhnul takřka měsíc, než byla odsouhlasena solidární podpora a země EU a NATO přistoupily k vyhošťování. Nám se výrazu solidarity dostalo během týdne, pan premiér hovořil s německou kancléřkou a šéfem Evropské rady Michelem, já jsme se spojil s řadou ministrů zahraničí. Je iluzorní si představovat, že se takto složitá diplomatická kampaň dá udělat přes noc. Je to intenzivní práce, do které jsou zapojeni naši velvyslanci v zemích EU a NATO.

Mělo by Česko žalovat Rusko u mezinárodního soudu a žádat odškodnění, nebo by šlo jen o plané gesto?
Každá země má právo žádat satisfakci, pokud se cítí poškozena. Analyzujeme situaci a radíme se s našimi spojenci, jaké kroky podniknout. Například s Brity a Nizozemci, kteří mají konkrétní zkušenosti s ruskou stranou po kauzách Skripal, respektive sestřelené letadlo nad Ukrajinou.

 Ve veřejném prostoru rezonuje otázka, kam chtěl bulharský obchodník Gebrev zbraně z Vrbětic vyvést. Je totiž velký rozdíl mezi vládními sílami na Ukrajině a džihádisty v Sýrii jako cílovými příjemci. Dostaneme na to někdy odpověď?
Určitě je potřeba dořešit veškeré okolnosti vrbětických výbuchů. To podstatné ale je, že na území svrchovaného státu působili vojenští rozvědčíci ruské GRU, kteří tady provedli evidentně zpackanou operaci, při níž zahynuli dva čeští občané a materiální škody dosáhly jedné miliardy korun. Obecně mohu říct, že i na ministerstvu zahraničí se problematice vývozu zbraní a vojenského materiálu věnujeme, jsme součástí licenčního řízení. Nechceme, aby se vyvážely do konfliktních oblastí a dostaly se do rukou lidí jednajících proti zájmům ČR a jejích spojenců.

Ať už ty zbraně měly putovat kamkoliv, musela mít firma Imex Group, nebo přímo Emilijan Gebrev, licenční povolení?
To je předmětem šetření. Já jako ministr zahraničí podporuji export českého obranného průmyslu, ale určitě nepodporuji snahy překupníků vyvážet vojenský šrot, neboť tam je riziko, že se dostane do nepovolaných rukou. To je práce pro naše zpravodajské služby.

Uvedl jste, že šlo o zpackanou operaci. Jak je možné, že příslušníci elitní jednotky 29155 GRU tak fatálně selhali jak v Salisbury, tak ve Vrběticích?
Je to spíš otázka na odborníka na zpravodajské služby. Z povahy věci jde o tajné operace, o kterých se nemá dostat na veřejnost nic.

To se ovšem tady dvakrát nepovedlo. Že by Čepiga a Miškin netušili o kamerových systémech?
Obecně platí, že pokud dělají zpravodajské služby svoji práci dobře, není o nich slyšet a nejsou vidět. Ven se dostane jen to, co se nepovede. My bohužel nevíme, co se povedlo.

Ujal jste se funkce půl roku před sněmovními volbami. Dá se za tak krátkou dobu dělat něco jiného než udržovací diplomacie?
V udržovací roli nenacházím nic urážlivého nebo dehonestujícího. Silně věřím v kontinuitu české zahraniční politiky. S některými vládami může doházet ke změnám důrazů, ale dosud vždy platilo, že diplomatická řeka plula hlavním korytem a nikam neuhýbala. Každý ministr zahraničí se potýkal s různými výzvami, ale v dobrém slova smyslu byli všichni udržujícími politiky.

 V tom případě by mě zajímal váš názor na slova premiéra Andreje Babiše pro Deník, že se na spolupráci s vámi těší i proto, že nebudete ve vládě prosazovat politiku TOP 09 jako váš předchůdce. Jak této větě rozumíte?
Když jsem se ujímal funkce, bylo pro mě strašně důležité mluvit s panem premiérem a panem prezidentem. Zahraniční politika je týmový sport. Ministr zahraničí je tak trochu moderátor, musí hledat průsečíky a umět hovořit se všemi aktéry. Zahraniční politika by měla být do velké míry nadstranická. Nemám rád nálepkování, ale mohu vás ubezpečit, že žádnou politiku TOP 09 tady dělat nehodlám. Jsem nominován sociální demokracií a pokud bych měl mluvit o nějaké linii, tak bude sociálnědemokratická, což je politika střídmá, odpovědná a prosazující české národní zájmy.

KDO JE JAKUB KULHÁNEK

* Narodil se 30. června 1984 v Mělníku.

* Vystudoval obor mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Na Georgetownské univerzitě v USA získal magisterský titul.

* Mezi lety 2008-2011 byl analytikem Asociace pro mezinárodní otázky, kde se mimo jiné věnoval problematice postsovětského prostoru a vztahům Ruska s NATO a EU.

* Byl náměstkem ministr obrany, zahraničí a od roku 2018 náměstkem ministra vnitra Jana Hamáčka. Je členem ČSSD.

* Dne 21. dubna 2021 ho prezident Miloš Zeman jmenoval ministrem zahraničí ČR