Jde o globální problém. Na celém světě jsou zdravotníci vystaveni vysokému riziku násilí – podle některých údajů dokonce ve větší míře než třeba policisté či vyhazovači v barech. K nejohroženějším patří zdravotní sestry, personál pohotovosti a záchranáři.
Agrese nanečisto
Přicházím do budovy Aesculap Akademie v Praze (jedna z předních světových vzdělávacích institucí ve zdravotnictví) a už od recepce slyším křik, který se s každým krokem stupňuje. Na posteli klečí mladá žena, z jejích úst vycházejí vulgarismy těžkého ražení, ohání se tácem od jídla a na přítomnou sestru s lékařem hlasitě křičí, že pokud se jen přiblíží, zabije je. Stojím asi pět metrů od nich, z toho řevu se mi rozbušilo srdce a nemám odvahu jít dál. Zdravotníci se pokoušejí i přes ohlušující výhrůžky pacientku nějakým způsobem zpacifikovat.
Nejde to – kope kolem sebe, ohání se pěstmi, do rukou popadne další předměty z pokoje a hází je po personálu. „Vypadněte už, do prdele!“ zařve nevím už pokolikáté, její tělo se otřásá pláčem, ale ten jako by jí paradoxně na síle jen přidával. „To nezvládneme, utíkej pro pomoc!“ zavelí lékař sestře a zůstává stát v bezpečné vzdálenosti od běsnící ženy. Najednou dívka na posteli odkládá „zbraně“. Sestra se opět vrací a spolu s lékařem přistupují k lůžku: „Jsi skvělá,“ říká pacientce doktor.
O něco později už vím, že oním „doktorem“ byl Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D., záchranář a odborný asistent Vysoké školy zdravotnické v Praze, který se dlouhodobě zabývá prevencí násilí ve zdravotnictví. I proto působí ve zmíněné Aesculap Akademii coby lektor kurzů zaměřených na nezvladatelné chování pacientů. Dnes šlo pouze o „divadelní“ nácvik na další kurz pro lékaře, sestry a jiné zdravotníky, kteří chtějí být na podobné situace připraveni.
„Sestra“ a „pacientka“ byly herecky nadané vysokoškolačky. Při vlastní simulaci na kurzu musí totiž vše vypadat opravdově a zdravotníci, kteří ho podstoupí, by měli získat pocit, že zažívají reálnou situaci. Jakmile si ji „osahají“, ověří si vlastní možné reakce a emoce a získají potřebné praktické rady, jak se v podobném případě ve vlastní praxi zachovat, problémům mohou čelit přinejmenším s menším stresem a větší jistotou.
Nejdůležitější je vlastní bezpečnost
Zní to neuvěřitelně, ale 90 % zdravotníků se stalo terčem útoku pacientů nebo jejich doprovodu. S výhrůžkami a nadávkami se za jediný rok setkalo 78 procent zdravotníků, fyzické násilí zaznamenalo 23 % dotazovaných. Vyplývá to ze studie Jaroslava Pekary, do které se zapojilo na 1000 respondentů z prostředí českého zdravotnictví.
Letos dokonce došlo ke střelbě ve vinohradské nemocnici v Praze:
Fotogalerie: Ve vinohradské nemocnici se v pátek střílelo
Není divu, že Aesculap Akademie za poslední tři roky připravila už okolo 15 kurzů zaměřených na zvládání situací s násilnými a agresivními pacienty. „S trendem stoupající agresivity je potřeba začít něco dělat. I proto se při tréninku zdravotníků záměrně věnujeme simulacím napadení agresorem,“ říká Jaroslav Pekara s tím, že s násilím na pracovišti se nesetkala pouhá desetina zdravotníků, přičemž většina vnímá tento trend jako velkou hrozbu. Dvě třetiny jich podle zmíněné studie byly napadeny samotným pacientem, ve zbylých případech se do zdravotníků opřeli pacientovi příbuzní.
„Řekl mi, abych se podívala na sebe, že jsem tlustá jako kráva,“ zmiňuje slova chronicky nemocného pacienta z dialyzačního střediska všeobecná sestra s 22letou praxí, která nemocného upozornila na váhový přírůstek. Stejně jako ona se s podobnými urážkami setká polovina sester přímo v nemocnici či ve zdravotnickém prostředí.
Při detailní analýze z průzkumu vyplynulo, že polovina zdravotníků reagovala na pacientovu agresivitu klidně a snažila se ho přesvědčit, aby přestal. Každý třetí zdravotník se bránil a každý pátý se pokusil utéci. Někteří berou útok jako ponaučení do budoucna. „V případě mimořádné fyzické agrese – například se zbraní v ruce – je nejlepším řešením útěk. Pokud zdravotník narazí na takto násilného pacienta nebo jeho příbuzného, musí myslet především na svou bezpečnost,“ doporučuje Jaroslav Pekara.
Sestry násilí znají
Podle Americké asociace veřejného zdravotnictví jsou zdravotní sestry vystaveny fyzickým a verbálním útokům do takové míry, že se staly akceptovanou součástí jejich práce. Jak vyplývá z amerických statistik, zdravotníci jsou až dvanáctkrát častěji vystaveni násilí na pracovišti než ostatní profese. Z celosvětového hlediska jsou pak zdravotní sestry při výkonu svého povolání napadány s větší pravděpodobností než vězeňské stráže či policisté. Zvláště na pohotovostním oddělení bývá agrese – ať již slovní či fyzická – na denním pořádku.
V Austrálii se už bezpečnost zdravotníků dostala i do vládních nařízení. Zdejší Vysoká škola pro nouzovou medicínu doporučuje například dostatek vhodných úkrytů mimo pohotovostní oddělení, instalaci kamer ve většině prostor, viditelnou přítomnost ochranky a také co nejvíce fyzických překážek (třeba skleněné zástěny mezi sestrou kontrolující závažnost stavu pacientů a pacienty samotnými), omezení prostoru pro přístup dovnitř a dostatek osvětlení.
Člověk by získal pocit, že důvodem podobných opatření snad ani nejsou lidé ohrožení na životě…
S opilým si můžete i zazpívat
„Když jednáte s opilými, nepředhazujte jim, že jsou opilí. U nestandardního případu vám může pomoci i nestandardní postup,“ doporučuje svým kolegům ve zdravotnictví Jaroslav Pekara. On sám coby zdravotnický záchranář zažil mnoho situací, kdy musel myslet nejen na ohrožení života pacienta, ale i na ohrožení toho svého. Případy, kdy sanitka míří ke zraněnému, jenž je pod vlivem drog či alkoholu, nejsou výjimečné. „Klidně si se zraněným, který notně popíjel, zazpívejte, jestliže vám to pomůže dostat ho do sanitky,“ upozorňuje záchranář s tím, že obecně pomáhá šetřit slovy a spíše naslouchat. Když už mluvit, tak zřetelně, jasně a ne složitě…
Pokud nastane situace, kdy klidné řešení à la společná písnička nepomůže, mohou zdravotníci uplatnit zkušenosti nabyté právě v některém z kurzů, které pořádá Aesculap Akademie. „Proto jste tu před chvílí zažila tak vypjatou situaci,“ vysvětluje mi Tomáš Kovrzek, odborný garant pro oblast intenzivní péče a ošetřovatelství.
„Ono je potřeba situaci co nejvěrohodněji nasimulovat, aby se v účastnících spouštěly vzorce chování, ke kterým pak dochází ve skutečnosti. Zrovna tento kurz vzešel z aktuální situace zdravotníků. Začínali jsme s odbornými kurzy zaměřenými například na různé krizové stavy v intenzivní péči či v anestezii. Ale ukázalo se, že zdravotníci potřebují vzdělávat nejen v aktuálních medicínských a ošetřovatelských postupech, nýbrž i v elementárním přístupu při konfrontaci s agresivními pacienty, jichž bohužel přibývá…“
Pohled odborníka: Připravujeme zdravotníky na nečekané situace
close
info
Zdroj: Květy, archiv
zoom_in
Tomáš Kovrzek je odborný garant Aesculap Akademie, který má mimo jiné na starost i kurzy zaměřené na zvládnutí pacientů s agresivními sklony. Tvrdí, že nejde o pouze o kurz sebeochrany, ale o přípravu na krizové situace v ošetřovatelské péči, ke kterým může docházet a poslední dobou také stále častěji dochází.
Odkud berete ty skvělé herce?
Vesměs jde o příznivce Aesculap Akademie, dnes jste viděla studenty Vysoké školy zdravotnické. Celosvětově pak může jít o klasické placené herce, kteří sami procházejí speciálními kurzy zaměřenými na to, jak přesvědčivě hrát různě se chovající tzv. standardizované pacienty. Máme herce různých věkových kategorií, v zahraničí jsou běžní hendikepovaní herci, aby si s nimi lékaři a sestry natrénovali komunikaci a spolupráci.
Máte předem dané scénáře, nebo se situace může vyvinout neočekávaně?
Dnes právě děláme přípravu a nácvik scénářů, které pak uplatňujeme v kurzech. Scénář má osnovu, každý herec má připravenou roli a mantinely, v nichž se pohybuje. Může dojít i k simulaci fyzického násilí za použití různých atrap předmětů používaných v nemocnicích – počínaje obyčejným tácem od oběda, který pacient může hodit po personálu. Vše pouze do té míry, aby byla simulace bezpečná pro všechny zúčastněné.
Dochází k emočně vypjatým situacím, kdy se zúčastnění až příliš vžijí do role?
Výjimečně ano. Ale s ohledem na bezpečnost mohou všichni v kterékoliv fázi scénu přerušit. Pokud začíná být simulace příliš vyhrocená, zastavujeme ji v předstihu sami.
Co se zde zdravotníci především naučí?
Kurz je rozdělený do několika částí. Vždy zjišťujeme očekávání účastníků, kterému kurz přizpůsobujeme. V tomto kurzu jde mj. o to, jak bezpečně uchopit agresivního pacienta, aby zdravotník nezranil jeho, sám sebe ani další pacienty. Na to jsou speciální postupy. Ale naučíme účastníky rozeznávat i situace natolik vyhrocené, že už v nich nemá smysl zasahovat bez pomoci jiného kolegy, protože je jednoduše sami nejsou schopni vyřešit.
Co tedy mají dělat?
Přivolat pomoc, která by měla přijít co nejdříve. Přínosem je, že takhle dramatickou situaci zde dotyčný naplno prožije, takže až se s ní v reálu setká, nebude tolik šokovaný. A prožije ji v bezpečném prostředí, kdy ji může kdykoliv zastavit či zopakovat.
Bojí se zdravotníci takových situací v praxi?
Nemáme konkrétní data, ale obávají se jich. A především toho, jak se v té situaci zachovat a zda ji dokážou zvládnout. Představte si to na vlastní kůži. Jste nějakým způsobem přivyklá na každodenní rutinu, najednou vejdete do pacientského pokoje a nastane krizový stav. Kde se na něj můžete připravit?
V červnu bude mít vaše akademie už 100. simulační kurz. O jaké bývá největší zájem?
V ČR je simulačních center více. My jsme pravděpodobně jediné, které není spojené s fakultou, jinou zdravotnickou školou či nemocnicí a jsme tak otevřeni všem zdravotníkům. Mohou se u nás vzdělávat jak lékaři, tak sestry v jednom společném kurzu, protože jejich vzájemná spolupráce je důležitá a naše scénáře ji přímo určují. Jedna z nejdůležitějších věcí, které si od nás lékaři odnášejí, je například „neznervózni si svoji sestru“. Je pravda, že prevence násilných situací patří k těm nejžádanějším kurzům. Velmi populární ale bývají krizové stavy v intenzivní péči, případně jiné než simulační kurzy – třeba věnující se asertivitě a konfliktním situacím ve zdravotnictví. Samostatnou kapitolou je pak výuka praktických dovedností v chirurgii.
Mám si pod tím představit něco jako kurzy šití?
Šít učíme taky…
To je také aktuální téma. Současní mladí lékaři prý už nejsou tolik šikovní a jemná motorika jim chybí. Takže „ruční práce“ jsou namístě.
Ano. Kolega věnující se těmto oborům tu má k dispozici trenažéry šití, laparoskopické trenažéry i složitější trenažéry, kde už máte vypreparovaná játra se žlučníkem… Zdravotníci si však s dobrým lektorem mohou trénovat stehy třeba i na vzorku kuřete. Zdá se vám to příliš prosté? Ony jsou ty zdánlivě nejobyčejnější věci mnohdy nejdůležitější. Z toho důvodu pracujeme třeba s atrapami léků. Často mohou být podobně vypadající nebo podobně znějící – Kalium, Calcium. Stačí, že někdo špatně slyší a může zapříčinit medikační pochybení. Účastníci si tak mnohdy odnášejí zkušenost, že musí mluvit hlasitěji a ověřovat si, zda ten, komu jsem něco sděloval, mi opravdu rozuměl.
Tři otázky… pro Mgr. Jaroslava Pekaru, Ph.D., který se dlouhodobě zabývá prevencí násilí a sebeochranou zdravotníků.
Míváte někdy v souvislosti s nezvládnutelným či agresivním pacientem chuť vyslyšet jeho „nechte mě být“?
Já se s pacienty neperu ani je nepřemlouvám. Pokud to nejde tzv. po dobrém a on chce třeba utéct ze sanitky, je bezpečnější mu ustoupit nebo se vzdálit. V případě, kdy není schopen utéct (poranění, intoxikace), si přivoláme pomoc policie – je s ní skvělá spolupráce. Pak se přistupuje k pacientovi s menším rizikem a provádí se spíš bezpečné držení než nějaké fyzické položení a dramatická fixace. Ve vyhrocených situacích se kombinuje pomoc policie a léky, které pomáhají uklidnit pacientův vyhrocený stav. Mně osobně to nevadí. Zásadní je bezpečnost – jak pro vás, tak pro pacienta, který je nebezpečný sobě či okolí a svoje tělo z určitého důvodu neovládá.
Prý si schválně necháváte dávat služby o víkendech, kdy je pravděpodobnost setkání s nezvládnutelnými pacienty větší. Vy se těchto situací opravdu nebojíte?
To už se spíš bojím v metru nebo v autobuse, tedy v uzavřeném prostoru, kde je možnost úniku složitější. Situace, které mi nejsou moc příjemné, nastávají, když například transportujete intoxikovaného pacienta v sanitním voze a on se odpoutává, sundavá si žilní vstup, chce vystoupit za jízdy nebo jde přímo proti vám. Díky komunikaci se mi daří těm situacím předcházet nebo je dobře řešit, jindy stačí nějaká měkká technika držení, než vám přijde na pomoc kolega, jakmile zastaví sanitku. A noční služby mám raději, protože díky tomu pak kolegům mohu ukazovat, že je možné i s velmi násilnými lidmi vyjednávat slušně, v klidu, nebo že je nejbezpečnější utéct…
Co je při setkání s agresivními pacienty nejdůležitější?
Lidský přístup a přijetí pacienta takového, jaký je. Lehko se to říká, hůř se to dělá – na třetí noční za sebou ve tři ráno obzvlášť. Primární je hledat příčinu, proč je ten člověk naštvaný, a ani ji nemusíte mnohdy řešit. Když pochopím, proč se chová násilně, pomáhá mi uvědomit si, že násilí není mířeno proti mně. Pacientům opravdu mnohdy stačí popsat jejich potíže a emoce, které jsou často příčinou vzteku a agrese. A většina z nich potom přestane.
JUDITA BEDNÁŘOVÁ
