Když poslední dobou čteme o Petře Kvitové, na každém kroku zakopáváme o výrazy jako „sezona z říše snů“, „zázrak“ a „fantazie“. Může se zdát, že se to už trochu opakuje. Jenže jednadvacetiletá rodačka z Fulneku toho letos dokázala tolik, že snad ani nejde vyvarovat se superlativů.

Světu ženského tenisu zkrátka letos kralovala vytáhlá Češka s odzbrojujícím úsměvem a dělovou ránou. A žezla se nemíní vzdát ani v budoucnu.

Wimbledon, Turnaj mistryň a Fed Cup. To všechno jste vyhrála v jediné sezoně. To kromě vás dokázaly už jen tenisové legendy Martina Navrátilová a Lindsay Davenportová. Jak to vnímáte?
Ano, něco jsem o tom četla. Ale moc si to neuvědomuji. Je to krásné, ale hlavní je soustředit se na příští rok. Na to, co bude. A nezaobírat se tím, co se stalo.

Neříkejte, že si po životní sezoně neužíváte ten krásný pocit. Čekala jste před rokem takovou sérii úspěchů?
To jsem určitě nečekala.

A myslím si, že na začátku sezony nikdo netušil, jak to nakonec dopadne. Vyhrála jsem krásné trofeje, jsem druhá na světě.

A máte nakročeno k tomu, stát se jedničkou. Dá se říct, že jste letos ve své hře dosáhla dokonalosti?
Vůbec ne. Ještě je toho hodně, v čem se musím zlepšit. Mám hodně rezerv. A to je pro mě i pro moje trenéry dobrá zpráva. Vždycky je na čem pracovat a kam se posouvat.

Na začátku roku jste byla na žebříčku 34., nyní jste druhá. Je pro vás post jedničky důležitou metou? Hodně lidí říká, že si zasloužíte být jedničkou víc než Caroline Wozniacká…
Tohle já neřeším, to je budoucnost. Není to můj hlavní cíl. Umístění v žebříčku si nikdy nedávám za cíl.

Psycholog pomohl

Jste připravena na to, že příští rok na vás budou soupeřky pořádat hon? Každá bude toužit vás porazit. Navíc toho budete mít hodně k obhajování…
Je pravda, že role favoritky mi nikdy moc neseděla. Raději jsem vždycky byla outsiderkou, která může překvapit. Bude to něco nového. Ale musím se s tím poprat.

Co je podle vás hlavní důvod toho, že jste tento rok tak raketově vylétla nahoru?
Mám víc zkušeností. Díky zimní přípravě jsem na tom byla lépe fyzicky. Pomohla mi i spolupráce s psychologem a doufám, že ta bude pokračovat. Celou sezonu jsem byla celkem zdravá, takže všechno klapalo.

Oproti minulosti působíte na kurtu i mimo něj o dost zraleji, dospěleji. Vnímáte to tak také?
Asi ano, je to možné. Přece jenom jsem toho za ten rok spoustu zažila a to mě naučilo. Rozhodně se ze mě nestala holka, která chodí pořád někde po večírcích, to nemámv povaze. Rodiče mě dobře vychovali.

Prvního velkého úspěchu jste dosáhla už loni, když jste nečekaně postoupila až do semifinále Wimbledonu. Pak ale přišel propad a dlouhá série porážek. Čím to bylo?
Já jsem si po loňském Wimbledonu myslela, že musím všechny porazit. Jenže mi to najednou nešlo. Bylo hodně těžké se s tím psychicky vyrovnat. Naštěstí jsem si zachovala pozitivní myšlení.

Vylekalo ji astma

To vám pomohlo i rok předtím, kdy vám lékaři diagnostikovali astma?
Měla jsem tehdy strach. Nevěděla jsem, co to je, ani jestli s tím budu moct naplno hrát. Naštěstí mi pomohly léky. Teď vím, že s astmatem můžu i vyhrávat.

Od té doby jste toho vyhrála opravdu hodně. Stavíte výš triumf ve Wimbledonu, nebo na Turnaji mistryň?
Wimbledonský talíř je hezčí (úsměv). Tam jsem vůbec poprvé zažila takové vítězství, takže Wimbledon pro mě zůstane navždy tím nejsilnějším zážitkem. To nemůže nic přebít. Masters neberu tak úplně jako turnaj, je v hodně věcech zvláštní.

Dá se říct, že vám vítězství ve Wimbledonu změnilo život?
Ztratila jsem soukromí. Bylo to až bláznivé. Všude se o mně psalo, lidé mě začali poznávat na ulici. Já se přitom jako hvězda necítím.

Na krku se vám při zápasech na řetízku houpe kroužek. To je talisman pro štěstí?
Dřív jsem mívala na krku hvězdičku, to byl takový talisman. Vyhrála jsem s ním Wimbledon. Když jsem vypadla v prvním kole na US Open, koupila jsem si tamtenhle kroužek. Zatím funguje parádně (úsměv).

Trofeje dává rodičům

Letos jste vyhrála šest turnajů, sezonu jste spolu se spoluhráčkamiz českého týmu zakončila triumfem ve Fed Cupu. Co děláte s tolika trofejemi?
Všechny dávám domů k rodičům do Fulneku. Přijde tam i replika fedcupové mísy a budu se tam na ni dívat (úsměv).

Kolik jste po moskevském vítězství dostala gratulací? Je mezi nimi nějaká, která vás obzvlášť potěšila?
Gratulací a esemesek jsem dostala opět moc, všem za ně děkuji. Nejvíc mě pobavilo, že se mě Radek Štěpánek ptal, jestli nechci jít k nim do daviscupového týmu (smích).

Poslal zprávu také Jaromír Jágr, který vám gratuloval už v létě po triumfu ve Wimbledonu?
Od Jágra jsem tentokrát esemesku nedostala. Ale po vítězství na Turnaji mistryňv Istanbulu jsem se dočetla, že ztratil svůj český telefon
s uloženými čísly, takže mi gratuloval přes noviny.

Jak jste se spoluhráčkami zisk Fed Cupu oslavily?
Přiznám se, že jsem měla slzičky, když Květa oznámila, že v týmu končí (Květa Peschkeová se po finálovém zápase rozhodla ukončit reprezentační kariéru, pozn. red.).Na banketu to tak bylo na jednu stranu smutné, na druhou stranu ale také krásné a dojemné. Květě bych chtěla poděkovat za všechna ta léta, co s námi hrála a reprezentovala.

Vrátí se Květa na finále?

Přemlouvaly jste ji ať si to rozmyslí?
Ano, přemlouvaly. Třeba si to ještě rozmyslí, až budeme za rok zase ve finále (úsměv).

Byla jste nervózní, když jste s Lucií Šafářovou ve finále sledovaly rozhodující čtyřhru?
My jsme s Luckou na čtyřhru za stavu 2:2 už zvyklé, hlavně jsem povzbuzovaly holky. Máme už to fandění vychytané.

Na finále jste také pro spoluhráčky připravila speciální týmové náušnice. Bude si je moct pořídit i širší veřejnost?
S holkama jsem se o tom bavily a dohodly jsme se na tom, že to zůstane jen uvnitř našeho týmu.

Co vás nyní čeká? Asi si ráda užijete odpočinek. Plánujete jet někam na dovolenou?
Pojedu teď asi jen do lázní, jinak zůstanu doma. Nic jiného neplánuji. Letadlo teď rozhodně nechci nějakou dobu ani vidět.

I když máte po sezoně, pořád vás pronásledují povinnosti sportovní celebrity. Jak to zvládáte?
S plánováním je to trošku složitější. Přece jenom jsem dost unavená, proto pořád spím. Po příletu z Moskvy to bylo dost hektické, pak jsem zase musela k zubaři a pokračovaly další povinnosti.Ale nevydržím dlouho odpočívat, zase začnu něco dělat. Koncem měsíce už jedu na kondiční přípravu do Tater na Slovensko.

Už shání dárky na vánoce

S různými reklamními nabídkami se u vás asi roztrhl pytel. Dokážete také říct „ne“?
To dokážu. Ale zatím nic takového nebylo potřeba. Kdyby mě něco začalo moc zatěžovat a nemohla bych kvůli tomu trénovat, tak bych to řekla manažerovi.

Stihla jste se už porozhlédnout po vánočních dárcích?
Nějaké dárky už mám nakoupené, i když jen pár.

Koncem prosince bude tradiční vyhlašování Sportovce roku. Těšíte se na to a čekáte, že byste mohla třeba vyhrát?
Vážně to bude už teď někdy? Já si nic nepamatuju (smích).Pokud dostanu pozvání, tak tam samozřejmě ráda přijedu. Ale jestli vyhraju? To neřeším. U nás přece máme spoustu výborných sportovců.

Ranařka, která z kurtů vyhnala nudu

Petru Kvitovou (nar. 8. března 1990 ve Fulneku) přivedl k tenisu její otec.
Sama tenistka dnes tvrdí, že moc talentu nepobrala. „Všeho jsem dosáhla díky píli a dřině,“ říká.
Oproti jiným hvězdám, které zazářily už v brzkém věku, měla pomalejší start kariéry, z počátku měla problémy se zraněními a nadváhou.

V roce 2008 dokázala v Memphisu jako 143. hráčka žebříčku porazit bývalou světovou jedničku Venus Williamsovou. O rok později
v lednu vyhrála v Hobartu svůj první turnaj na okruhu WTA.

V roce 2010 na sebe poprvé upozornila celý svět postupem do semifinále Wimbledonu, na následujících pěti turnajích ale skončila pokaždé v prvním kole. Definitivní průlom mezi elitu přišel letos. Opanovala šest turnajů včetně Wimbledonu a Turnaje mistryň a rok zakončila na druhé příčce žebříčku.

Odborníci oceňují její agresivní útočnou hru, při které se nebojí riskovat. „Je mentálně velmi silná.
S radostí útočí na síti a nutí soupeřky chybovat,“ prohlásil bývalý slavný tenista Mats Wilander. „S odvážnou hrou je Češka osvěžující změnou oproti uspávačkám od základní čáry,“ napsal The Independent. Včera se zúčastnila galavečera 111 let prostějovského tenisu.