Levicový politik, který stojí v čele vlády a uchází se o hlasy voličů, musí řešit jejich skutečné problémy. Nebo být úplně jiný než tradiční lídři a přijít s neotřelým slovníkem i obsahem. První cestu si vybral Bohuslav Sobotka, druhou předseda Strany zelených Matěj Stropnický nebo evropští levicoví bouřliváci Alexis Tsipras či Pablo Iglesias. 
S kritikou zajetého establishmentu uspěl i čerstvý šéf britských labouristů Jeremy Corbyn nebo americký nefalšovaný socialista Bernie Sanders.

Postavení předsedy ČSSD ve volebním roce zdaleka není jednoduché. Sobotkovým nejsilnějším soupeřem je Andrej Babiš. Podle lídra ODS Petra Fialy šéf hnutí ANO už vyzobal voliče napravo, a tak nyní zacílil doleva. Návrhem na snížení daně z přidané hodnoty na čepované pivo prý začal lovit typické venkovské voliče ČSSD. Trvalým útočením na Miroslava Kalouska a Nečasovu vládu u nich Babiš získává další body, stejně jako rozhodnutím zlikvidovat „všetkých, kdo kradnú". Libě jim zní i Babišova protimigrantská rétorika a respekt, který vzbuzuje v klubu stejně bohatých a úspěšných byznysmenů. V rovnostářském Česku totiž vadí vysoké poslanecké platy, ale majitel obrovské firmy a ministr financí v jedné osobě nikoliv. Ten si totiž podle všeobecně sdíleného mínění už nepotřebuje přilepšovat z veřejných peněz.

Přesto lidé s nízkými a průměrnými platy, učitelé, zdravotní sestry, samoživitelky, uchazeči o zaměstnání či senioři cítí, že Andrej Babiš není přirozeným ochráncem jejich zájmů. Jsou to klasičtí levicoví voliči. Právě oni ale mohou znejistět, když z úst bývalého předsedy ČSSD a současného prezidenta Miloše Zemana neustále slýchají, že Bohuslav Sobotka sociální demokracii ničí, rozkládá a táhne ji ke dnu. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček dodává, že je to premiér, který „opustil sociálnědemokratickou politiku směrem k pozici bývalé Unie svobody". V minulých dnech tento postoj konkretizoval slovy, že „tradiční levicová témata, jako startovací byty nebo pomoc rodinám s dětmi, se dostávají mimo zájem ČSSD". Pro méně chápavé doplnil, že těch by se mohly chytit jiné subjekty, například hnutí ANO.

Spojenectví Zemana s Babišem

Průhledné spojenectví Zemana s Babišem ale tentokrát naštvalo hejtmany, kteří dosud stáli v nevyhlášené válce mezi Hradem a Strakovou akademií spíš na Zemanově straně. Dokonce i jihomoravský hejtman Michal Hašek se nechal slyšet, že hejtmani, ministři a poslanci ČSSD se otázkám bydlení i mladých rodin soustavně věnují. Před krajskými volbami totiž nic nemohlo regionální lídry pobouřit víc než zpochybňování jejich sociálně vstřícné politiky. Ačkoliv Miloš Zeman ostřeluje Bohuslava Sobotku ze všech pozic a sklízí potlesk za své drsné vtípky, většina občanů se rozhoduje nikoli podle hospodských tlachů, ale na základě obsahu své peněženky, eventuálně svých znalostí a přesvědčení.

A v obou těchto bodech je Sobotka silný v kramflecích. Jeho vláda plní volební program ČSSD téměř beze zbytku. Z jejích profilových témat už zbývá přijmout jen zákon 
o prokazování původu majetku, hazardu, financování politických stran a o sociálním bydlení. V době ekonomického růstu kabinet přidává státním zaměstnancům, penzistům i zdravotně handicapovaným. Je-li někdo levicový volič, nemá důvod se bouřit. Jenže tak snadno to ve složitém předivu společenských vztahů nefunguje. Předseda pražské ČSSD a ředitel FN Motol Miloslav Ludvík Deníku řekl, že při sestavování koalic už nevede ideová linie mezi pravicí a levicí, nýbrž, zjednodušeně řečeno, po ose „sluníčkáři a xenofobové".

Nízkopříjmoví voliči tak nemusejí dát hlas sociálním demokratům nebo zeleným, kteří pod Matějem Stropnickým jejich zájmy hájí vůbec nejdůsledněji, ale Martinu Konvičkovi, Tomio Okamurovi, Petru Fialovi nebo Andreji Babišovi. Sobotkova pozice je i proto velmi ošemetná. 
Z ideově principiálních důvodů nemůže začít hlásat nepřátelství vůči lidem v nouzi, kteří prchají před válkou a Islámským státem, i když tím riskuje ztrátu desítek tisíc příznivců. Mohl by však přitvrdit v jiných otázkách. Jeho předchůdce Jiří Paroubek připomíná, že v konkurenci s velkoústými glosátory veřejného dění Zemanem či Babišem Sobotka působí mdle. Není to ovšem jen otázka formy (koneckonců každý jsme nějaký a Sobotkův umírněný, stabilně klidný a argumentačně podložený styl jistě mnohým lidem vyhovuje).

Paroubek míní, že ČSSD by měla otevřít i nová témata, například netrvat na dostavbě Temelína a soustředit se na obnovitelné zdroje po vzoru Německa, odmítnout nesmyslně dlouho trvající intervenci ČNB proti posilování koruny, která poškozuje drobné střadatele, nepodporovat vojenské mise v zahraničí, jež nejsou v zájmu ČR, revidovat zákon o církevních restitucích či zavést druhou sazbu korporátní daně pro největší firmy.

Pravděpodobně by se našly i jiné body –  brněnský náměstek Matěj Hollan z Žít Brno například vsadil na projekt Housing first a chce nabídnout 50 rodinám z ubytoven městské byty v běžných činžácích – ale jisté je, že bez nových důrazů může tradiční levice v neklidné době poztrácet spoustu příznivců.

Typičtí představitelé levicových směrů v ČR.