Jaký je váš pohled na soužití mezi romskou a ukrajinskou komunitou?
Ze zkušeností Pontonu víme, že spolu dokážou fungovat. Většinová společnost obě ty komunity dost nálepkuje. Když se někde shlukne několik ukrajinských nebo romských teenagerů a jsou trochu hlučnější, už je to hned gang. Přitom my, když jsme jako malí chodili ze školy, taky jsme nešli hned domů, ale někde něco podnikali.

Vaši klienti často bydlí v okolních ubytovnách se špatnou pověstí. Co vás vedlo k hloubkovému průzkumu ubytoven v celé Plzni?
Zajímali jsme se, zda existuje nějaká centrální databáze. Nikdo neměl ucelené informace, každá organizace znala jen ty ubytovny, o jejichž obyvatele pečuje. Připravili jsme proto projekt monitoringu všech ubytoven, který podpořil magistrát města Plzně a Mezinárodní organizace pro migraci. Ukázalo se, že v Plzni existuje přes 85 zařízení, což je mnohem více, než se předpokládalo. Od začátku války na Ukrajině vznikly desítky nových ubytoven, zanikly jednotky. Kromě toho ve městě působí asi 570 pracovních agentur. Některé kroužily kolem uprchlíků od prvních dnů války a snažily se je stáhnout do svých pastí.

Co udělá s dítětem, když vyrůstá na ubytovně?
V Plzni jde často o budovy stavěné pro námezdní dělníky, kteří tu bydlí pár měsíců a odejdou pryč. Jenže v důsledku uprchlické krize na asi šedesáti procentech zdejších ubytoven uvízly děti. Často vyrůstají v jedné místnosti bez vlastního sociálního zařízení, vlastní kuchyňky, bez soukromí. Zato se štěnicemi, šváby, černou plísní, zimou a častými požáry. Staráme se už o několikátou generaci vyrůstající na těch nejhorších ubytovnách. Není to s nimi snadné, ale nelze se jim divit. Nic jiného než ubytovnu neznají, nevědí, že se dá bydlet a žít normálně.

Přitom za tohle bydlení dají každý měsíc většinu mzdy.
Když se platí ne za metry, ale za počet hlav, osmičlenná rodina dá za kamrlík pět krát pět metrů 46 tisíc korun. Tito lidé se neumí bránit, neznají právníky, kteří by jim pomohli, a nemají kam jinam jít. Pro mnohé podnikatele znamenají chudí jen nástroj, jak se přisát na veřejné finance.