„Normalizace podle mě zlomila českému národu páteř víc než nacistická okupace nebo 50. léta. Hloubka a šíře kolaborace s režimem totiž měla daleko větší základnu. Mlčící většina ovšem neznamenala souhlas. Byl to strach. Lidé dobře věděli, co by se stalo, kdyby dali najevo odpor vůči režimu, že by to mělo dopad na ně a především na jejich rodiny. Zapomíná se na to, že po celou dobu tady byla přítomna sovětská okupační armáda,“ míní docent Kudrna.
Revizionističtí historikové
Kdyby tehdy k volbám nešlo pár tisíc lidí, ale dejme tomu dva miliony, otřáslo by to komunistickým systémem?
„Určitě. Těžko ale zpětně někoho odsuzovat za to, že se nevzepřel a do toho střetu nešel. Tím spíš bychom si měli uvědomovat statečnost lidí, kteří to dokázali a nebagatelizovat roli Charty 77, jak někdy zní od tzv. revizionistických historiků, kteří ji popisují jako bezvýznamné uskupení pár stovek lidí bez vlivu na pád režimu,“ uvedl.

Co míní pojmem revizionističtí historikové, který zní jako termín z hodin marxismu-leninismu?
„Za normalizace byli za revizionisty označováni lidé, kteří chtěli revidovat čili opravit komunismus, většinou osmašedesátníci. Dnes takto zjednodušeně označujeme část historické obce, která se snaží relativizovat a zlehčovat období normalizace,“ vysvětluje Ladislav Kudrna.
Současný prezident prošel sebereflexí
Též vysvětluje, jak musí postupovat každý poctivý historik: „Nepřípustný je ahistorismus, kdy si badatel zvolí téma výzkumu a ví, kam bude směřovat, vlastně zná předem odpověď. Mám na mysli situaci, kdy třeba zkoumá nějaké období moderních dějin, k němuž existují materiály, jež nekonvenují jeho myšlenkovému světu, a on je schválně pomine. To je nepřípustné. K tématu je nutné přistupovat nestranně, na základě toho, co zjistí předkládat fakta bez ideologického balastu.“

Jak v této souvislosti vnímal fakt, že se v prezidentské volbě střetli Andrej Babiš a Petr Pavel, oba bývalí komunisté, jeden frekventant zpravodajského kurzu komunistické rozvědky, druhý možný agent StB?
„U mne rozhodlo, že současný prezident prošel vnitřní sebereflexí a za svou činnost před rokem 1989 se omluvil. Každý člověk se vyvíjí, má různé životní etapy, a když se k tomu postaví čelem, je na ostatních, aby to zhodnotili. Pokud jde o spolupráci s StB, tak my už umíme rozlišit, jaká byla role toho kterého agenta. Mnozí z těch, kteří spolupráci podepsali, k tomu byli přinuceni. A je dost málo těch, kteří k tomu aktu přistupovali aktivně, vědomě a třeba za úplatu,“ sdělil.
A jaký socialismus chtěli vysoce postavení svazáci Vasil Mohorita a Miroslav Šlouf? Proč se režisér Jiří Svoboda v říjnu 1989 pohádal s Fojtíkem a Štěpánem? Je užitečné se zabývat kauzou Fremr a co je za výpověďmi některých zaměstnanců ÚSTR? Dočtete se v rozhovoru s Ladislavem Kudrnou v zítřejším Deníku.