Jak řekl nedávno pro Deník, ušetří se podle něj i tehdy, když se již nakoupené stroje přestanou používat. S tím však nesouhlasí předseda České společnosti robotické chirurgie docent Vladimír Študent z Urologické kliniky fakultní nemocnice v Olomouci:

V současné době probíhá celospolečenská diskuse o zvýšení spoluúčasti pacienta na zdravotní péči. Jedním z návrhů je i stanovení standardní a nadstandardní péče. Za nadstandard si pacient bude připlácet hotově nebo se bude muset připojistit. V souvislosti s nadstandardem je pravidelně zmiňována robotická chirurgie, která má v ČR již více jak pětiletou tradici a pomocí robota bylo vyléčeno více jak 4 800 pacientů.

Nejčastější indikaci k robotickému výkonu v ČR je rakovina prostaty, které patří třetí místo mezi nádorovými onemocněními u mužů.

S trendem delšího přežití se zvyšuje výskyt nádorových onemocnění v naší populaci. V roce 2008 bylo hlášeno 5 332 nových případů (incidence 104,3 na 100 tisíc mužů), přičemž nemoci podlehlo až 1 291 pacientů (mortalita 25,2 na 100 tisíc mužů). Je-li zjištěna včas, tedy když je pouze v prostatě bez průniku do okolí, má pacient k dispozici více možností léčby. Ze studií s dlouhodobým sledováním přežití pacientů léčených různými metodami jasně vyplývá, že chirurgické odstranění prostaty (radikální prostatektomie) je suverénně nejúspěšnější metodou v léčbě včasně zachyceného nádorového onemocnění.

Metoda pouhého dlouhodobého sledování pacienta je bezpochyby nejlevnější, ale většina mladších mužů dá přednost odstranění nádoru z těla před nejistým čekáním na postupné zhoršení a rozšíření nádorového onemocnění, které je už jen obtížně vyléčitelné.

Hormonální terapie má z dlouhodobého přežití nejhorší výsledky a navíc přidružené komplikace (osteoporóza, metabolický syndrom, ztráta sexuálního života).

Ozařování nádorové tkáně je časově náročné (dva až tři měsíce), je spojeno s vyššími náklady na léčbu a nižší kvalitou života pacienta a možnými dalšími komplikacemi (postradiační zánět močového měchýře často spojen s různým stupněm inkontinence, zánětem konečníku i poruchou erekce.

Chirurgická léčba má za cíl kompletní odstranění prostaty s nádorem. Chirurgický zákrok by měl co nejméně zhoršit kvalitu života - to znamená udržení moči a zachování erekce. V současné době máme k dispozici tři možnosti provedení chirurgické léčby:

1. Otevřená prostatektomie: nejdéle zavedená operační metoda, pro pacienta znamená větší operační zátěž (především vyšší krevní ztráty), delší hospitalizaci, delší dobu pooperační rekonvalescence.

2. Laparoskopický přístup: představuje miniinvazivní metodu, s menší pooperační zátěží. Samotný výkon je technicky velice náročný a vyžaduje vysokou erudici operatéra.

3. Roboticky asistovaná laparoskopická radikální prostatektomie (RALRP): rovněž umožňuje miniinvazivní přístup se všemi jeho výhodami, tedy podstatně menší krevní ztráty, výrazné zkrácení doby hospitalizace i pooperační rekonvalescence. Zmenšují se pooperační komplikace a tím se šetří finance za následnou léčbu, která je velmi svízelná a většinou opakovaná.

Orientační ceny výkonu u chirurgických metod léčby

Otevřená radikální prostatektomie stojí 43 tisíc korun až 80 tisíc korun dle doby pobytu na JIP. Laparoskopická radikální prostatektomie (83 tisíc korun) a roboticky asistovaná prostatektomie (136 tisíc korun) v sobě zahrnují náklady na operaci i předoperační vyšetření a standardní pooperační péči. Náklady na zevní radioterapii se pohybují od 106 tisíc korun (3D konformní) do 230 tisíc korun (IMRT). U brachyterapie dosahují až 230 tisíc korun. U většiny pacientů tedy zdaleka převyšují náklady na medicínsky superiorní chirurgické řešení, považované za „zlatý standard“ v léčbě lokalizovaného nádoru prostaty.

V tuto chvíli má cena při definice standardů hrát hlavní roli. Pacient tedy bude mít nárok na nejlevnější provedení dané léčby, která je v souladu se současnými poznatky lékařské vědy - v případě nádoru prostaty tedy standardní nárok na otevřenou radikální prostatektomii. Každý pacient tedy bude muset zvažovat, zda a na kolik si cení zachování kontinence a potence a minimálně invazivní přístup s časným návratem do normálního života a riziko následných komplikací. Podíl robotického odstranění na chirurgické léčbě bude asi nižší než 85 procent roboticky odoperovaných mužů v USA, 80 procent pacientů ve skandinávských zemích čí více jak 40 procent v Belgii nebo v Holandsku.

Je také otázkou, proč představitelé ČLK ve svém stanovisku k robotické chirurgii u nádorů prostaty doporučují jako standard otevřený přístup neboli klasickou operaci a při operaci žlučníku dávají přednost laparoskopické, čili miniinvazivní operaci před otevřenou se zdůvodněním, že v tomto případě je jasně prokázaná nadhodnota tohoto postupu – méně komplikací, ekonomická nadhodnota zkrácené délky stonání.

Robotickou chirurgii nelze v současné době považovat za experimentální metodu. Po dobu své více jak desetileté existence se zařadila mezi nové progresivní miniinvazivní metody s narůstajícím počtem jak výkonů, tak i vhodných indikací. Robotická chirurgie díky lepším manipulačním schopnostem nástrojů a prostorovým3D zobrazením umožní snadnější orientaci a bezpečnější dosažení cílových struktur operace. Rozšíří možnosti miniinvazivního přístupu pro více pacientů, kteří byli odkázáni na klasické otevřené postupy. Další výhodou robotické operativy je rychlejší zácvik chirurgů, kteří dosáhnou požadované zručnosti u náročných výkonů v kratší době než u laparoskopie. Náš názor je, že zastavení či omezení rozvoje robotického programu by pro naše zdravotnictví znamenal krok zpátky.

Rozhovor s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem čtěte zde