Lépe počítáme. Čtení není žádná sláva

Zkoumaly se tři gramotnosti – čtenářská, numerická a počítačová. Češi jsou nadprůměrní v počítání, průměrní ve čtení a v řešení problémů v oblasti informačních technologií. Nejlepších výsledků dosáhli dospělí z Japonska, Finska a Nizozemska, naopak nejhůře dopadla dospělá populace v Irsku, Polsku a Spojených státech. Mezinárodní výzkum PIAAC probíhal ve 24 zemích OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a zúčastnilo se ho 166 tisíc respondentů ve věku 16 až 65 let. V Česku úkoly vycházející z každodenního života řešilo 6102 lidí.

„Jsou to velmi dobré výsledky, které nepodporují hypotézu o poklesu vzdělanosti české populace," komentoval výzkum náměstek ministra školství a tělovýchovy Jindřich Fryč. Ministerstvo školství bude s čísly nadále pracovat na utváření vzdělávací politiky. Z výzkumu totiž také vyplynulo, že jsou u nás velké rozdíly mezi absolventy odborných maturitních a odborných nematuritních oborů, které se od posledního podobného šetření navíc ještě zvětšily.

„V odborném vzdělávání máme opravdu hodně žáků. Nadále bude potřeba změnit strukturu oborů s cílem zvyšovat jejich kvalitu," dodal náměstek.

Odborníci na vzdělávání apelují. Čím vzdělanější člověk ze školy odchází, tím je jeho motivace učit se novým věcem v dospělosti větší. Nejschopnější jsou lidé v 35. roku života, poté jejich schopnosti klesají. Na rozdíl od jiných zemí je u nás propad dovedností do 54. roku výraznější.

Bariéra vyučených:  rekvalifikace

„Tento propad je třeba podrobit analýze a ověřit, zda není zapříčiněn obtížným slaďováním pracovního a rodinného života," píší autoři studie.

„V praxi se neosvědčuje, že by člověk s jedním typem vzdělání byl na trhu práce schopen fungovat celý život. Existují ale určité bariéry 
a jakási nechuť se dále rekvalifikovat," upozornil náměstek ministra práce a sociálních věcí Roman Chlopčík 
s tím, že největší podíl nezaměstnaných je právě mezi vyučenými.

Přesto jsou podle národní koordinátorky výzkumu Jany Strakové v Česku malé rozdíly mezi gramotností lidí, kteří jsou vzdělaní vysokoškolsky, a těch, kteří mají jen základní či střední vzdělání. Naopak vysoké rozdíly jsou u lidí patrné, pokud za kritérium hodnocení vezmeme socioekonomické zázemí. Jedinci, jejichž rodiče mají vyšší vzdělání, dosahují výrazně lepších výsledků než ti, kteří pocházejí z méně vzdělané rodiny.

„Proto je nadále potřeba podporovat děti ze slabšího rodinného prostředí. To Česká republika zatím neumí," říká k tomu Jana Straková.

Mezikrajové srovnání ukazuje, že ve většině regionů se gramotnost dospělých ve všech třech zkoumaných kategoriích od průměru republiky příliš neliší. Významně lepšího výsledku dosáhli lidé z Prahy, významně horšího naopak obyvatelé Karlovarského kraje. Například Ústecký kraj, kde je nejvyšší nezaměstnanost, je v gramotnosti průměrný.

Výzkum PIAAC doplňuje výzkum vědomostí a dovedností patnáctiletých žáků PISA. V současnosti probíhá jeho druhá vlna, v zemích OECD by se měl opakovat každých deset let.

Věra Czesaná z Národního vzdělávacího fondu: Nejvíce si polepšili důchodci, zhoršili se studenti

Průměrní, takoví jsou Češi v mezinárodním srovnání gramotnosti. Podle vedoucí Národní observatoře zaměstnanosti a vzdělávání Věry Czesané si od posledního šetření nejvíce polepšili důchodci, a to z jednoho důvodu – ze školy odešli vzdělanější než předchozí generace.

Dopadl pro českou společnost výzkum dobře, nebo špatně?

Česká dospělá populace si mezi vyspělými zeměmi světa, které jsou sdruženy 
v rámci OECD, nestojí tak špatně. Její kompetence jsou nadprůměrné, co se týče numerické gramotnosti, a průměrné, pokud jde o čtenářskou gramotnost a řešení problémů s využitím informačních technologií. Naší silnou stránkou je relativní homogenita populace, to znamená, že v české společnosti nejsou tak velké rozdíly mezi nejlepšími a nejslabšími.

Vyvíjí se vzdělanost české společnosti k lepšímu?

Poslední podobné sledování proběhlo v roce 1998, od té doby si některé skupiny obyvatelstva polepšily, jiné naopak stagnovaly nebo šly jejich výsledky trochu dolů. 
K lepším výsledkům se jednoznačně posunuli starší lidé. Je to dané tím, že v důchodovém věku jsou nyní lidé, kteří jsou lépe vzdělaní. Jsou to silné poválečné ročníky, které dostaly podstatně lepší vzdělání než jejich rodiče.

Kdo si tedy pohoršil?

Nejmladší generace. V tom ale nejsme nijak výjimeční, protože mladí dospělí se propadli ve všech zemích, kde probíhal výzkum. Co je za tím, o tom můžeme jenom spekulovat. Může to být například tím, že se příprava více rozvolňuje. Zatímco dříve lidé ze školy vycházeli 
s hutným základem, dnes se vzdělání více posouvá do pozdějších let. Kompetence se zvyšují až do 35. roku věku, to znamená, že člověk vstřebává další a další informace 
i po opuštění školy. Věcí stárnutí pak je, že i když se takový člověk snaží znalosti doplňovat a účastní se dalších kurzů, kde prohlubuje svoje poznatky, kompetence jdou dolů. To je ale přirozený jev, který souvisí s věkem.

Když ze škol odcházejí studenti, kteří jsou na tom hůře, co to znamená pro školství?

Znamená to jediné – rozvíjení gramotnosti v různých směrech by se mělo věnovat více času. Zejména pak na základní škole a na školách, které jsou prakticky zaměřené na výkon určitých povolání a ze kterých na trh práce chodí už devatenáctiletí. Změnit by se také měly formy výuky, aby se rozvíjely základní dovednosti mladých lidí. Je u nich potřeba vytvořit základ, na který můžou 
v průběhu života navěšovat další poznatky, aby byli flexibilnější, když dojde například ke ztrátě zaměstnání nebo změně zaměstnavatele.

Jaká gramotnost je pro uplatnění na trhu práce nejdůležitější?

Jsou to všechny, které jsme zkoumali, protože jsou podmínkou k získávání všech ostatních gramotností. Bez literární a numerické gramotnosti, schopnosti řešit problémy a využití informačních technologií se současný individuální ani pracovní život neobejde.

Dá se tohle všechno naučit ve škole?

Ano, to je skutečně základ. Ale není to jen otázka škol, důležitou roli hrají i jiné aktivity v rámci dalšího vzdělávání v dospělém věku nebo například média, která můžou gramotnost rozvíjet neformální cestou. 

KATEŘINA CIBOROVÁ