„Jestliže jednou z významných funkcí lesa je těžba dřevní hmoty, může každý vlastník důvodně očekávat zisk z této činnosti; je-li jeho vlastnické právo zákonem omezeno právě v této oblasti, náleží mu odpovídající náhrada bez ohledu na to, že již v době, kdy se vlastníkem stal, tu omezení bylo a on o něm věděl," stojí v rozsudku senátu s předsedou Petrem Vojtkem.

Právo podat žalobu podle zákona o ochraně přírody mají Lesy ČR i přesto, že jsou státním podnikem. Nejvyšší soud připustil, že jde o poněkud atypickou situaci, kdy se správce státního majetku domáhá náhrady od státu. Lesy ČR jsou však samostatným subjektem, který podle zákona vystupuje v pozici vlastníka svěřeného majetku. „Je tedy v rámci této své činnosti oprávněn a zároveň povinen vykonávat práva vlastníka, a to proti kterémukoliv subjektu, tj. i vůči státu," rozhodl soud.

Spor trval několik let. Obvodní soud pro Prahu 10 nejprve vyhověl žalobě a ministerstvu životního prostředí uložil povinnost zaplatit Lesům ČR 990.107 korun jako ušlý zisk z konkrétního pozemku za rok 2007. Vyšel ze zjištění, že pozemek je na území rezervace a les se ponechává samovolnému vývoji. Státnímu podniku proto uniká zisk, který by měl z „normálního" lesa.

Městský soud v Praze však v roce 2011 verdikt změnil a žalobu zamítl. Poukázal na to, že Lesy ČR jsou státním podnikem a pozemek získaly do své správy v situaci, kdy již tvořil součást rezervace. Proto podnik od počátku nemohl očekávat zisk z těžby dřeva. Po zásahu Nejvyššího soudu, který vyhověl dovolání Lesů ČR, se musí Městský soud v Praze případem zabývat znovu.

Nejvyšší soud už v roce 2004 rozhodl, že se Lesy ČR mohou domáhat ušlého zisku kvůli dřevu ze stromů pokácených v rámci zásahu proti kůrovci. Z téhož rozsudku také obecně vyplynulo, že se státní podnik vykonávající právo k hospodaření s lesním národním majetkem může domáhat náhrady škody způsobené státem.