Kliknutím zvětšíteHistorie letních dětských táborů se v Československu začala psát ještě před jeho faktickým vznikem. Za úplně první tábor se považuje ten v Orlovských lesích, který pro chlapce z Junáka uspořádal v roce 1912 Antonín Benjamín Svojsík, zakladatel organizace.
Ačkoli v přátelském duchu, vládla v táboře tvrdá disciplína. „Je půl páté ráno, poslední noční hlídka právě nastoupila. V šest hodin ráno má vzbudit hochy na zásobování vodou,“ popisuje Svojsík ve svých záznamech Den v táboře junáků. Ještě než tábor vůbec začal, museli si chlapci vybudovat zázemí, včetně zařízení stanů nebo vycpání slamníků. Náplň tábora byla ale podobná těm dnešním – tělocvik, stezky odvahy, sportovní klání, sběr lesních plodů.
Děvčata se svého tábora dočkala o dva roky později, kdy tábor pro oddíl Sasanky uspořádala Vlasta Koseová, zakladatelka českého dívčího skautingu. Rozvíjející se aktivity přijímala společnost více než kladně. „Junáci žijí ve volné přírodě v táborech, sami obstarávají svoje potřeby, vzdělávají se rozhovory o úkolech občana, o škodlivosti kouření, alkoholu, o otázkách pohlavních, pozorují přírodu a konají rozmanité cviky,“ popisuje například František Švadlenka v Obecné pedagogice pro učitelské ústavy z roku 1924.
Letní tábory se po vzniku Československa staly ale i doslova státním zájmem. Kromě činnosti skautů, sokola a dalších tělovýchovných jednot totiž existoval i státní program pod patronací ministerstva sociální péče, kterému sekundovaly desítky různých organizací od těch zdravotnických, charitativních až po sportovní.
Zotavení či útěk od tuberkulózy
Prázdninová péče sloužila především pro zotavení dětí z měst, ze sociálně slabších rodin, často navíc ohrožených vážnou nemocí typu tuberkulóza. Soustředila se proto na venkov. „Poválečné poměry drahotní a bytové a tisíce podvyživených dětí nás nutí zdokonaliti a rozšířiti prázdninovou péči tak, aby co největší počet dětí mohl v létě užíti pobytu na venkově,“ píše se v prvorepublikovém oběžníku pro sociální pracovnice.
Prázdninová péče probíhala nejčastěji v prázdninových (či feriálních) osadách/koloniích, které se zřizovaly třeba v budovách zámečků, volných školních internátech. „V roce 1923 bylo uspořádáno celkem pro českou mládež 166 prázdninových osad s celkovým počtem 15469 dětí,“ uvádí ve své zprávě z roku 1925 Ministerstvo sociální péče.
Kolonie vznikaly o pro mládež německou, za rok 1923 v 49 osadách strávilo prázdniny 4652 dětí. Celkové náklady na prázdniny se zajištěnou stravou a zábavně-edukativním programem vyčíslilo ministerstvo na v té době závratných šest milionů korun, z toho deset procent hradil rezort, zbytek pocházel z jiných zdrojů – nemocnic, pojišťoven, podniků a donátorů jednotlivců. Prázdninové kolonie zřizovala později také města, třeba Ústí nad Labem, Liberec, Praha či Nový Jičín a také různé podniky, od strojírenských závodů po československé dráhy. Prázdniny školákům zařizovala také Československá obec legionářská.
Aby mládež nezvlčela
Do kolonií ale nesměřovaly jen nejmenší děti, ve třicátých letech už fungovaly také jako prázdninové azyly pro středoškolské studenty a vznikaly i osady pro vysokoškoláky. Účelem bylo zajistit, aby mládež přes prázdniny nezvlčela, případně mohla zůstat v místě studia a nevracet se třeba na druhý konec Československa, což bylo typické zejména u učňů.
Ale především to mělo přispět i k vylepšení kondice obyvatelstva. „Důležitou složkou v prázdninové péči o studenstvo je turistika, která vyžaduje jednoduchých studentských nocleháren, jež zřizuje a vydržuje Klub českých turistů,“ informuje metodika Organizace sociálních pracovnic z roku 1932. Noclehárny se podle odboru daly zřídit v každé škole a měly mít prázdninového správce, který by dohlížel především na hygienu a úklid.
Prázdninová péče byla drahá záležitost, ale stát na ní bazíroval i z jiných důvodů, než byla mládež. Jednalo se také o základy krizové infrastruktury, například pro živelné pohromy. „Prázdninové kolonie udržují v pohybu a tím v produktivní pohotovosti lůžka, stany, přenosné baráky i personál,“ vysvětluje Richard Bebr, právník tehdejšího ministerstva zdravotnictví v publikaci Československé zdravotnické zákony s příslušnými prováděcími předpisy z roku 1937.
Druhá světová válka z většiny prázdninovou péči, stejně jako činnosti tělovýchovných jednot, přerušila. Po roce 1948 pak přebral táborový monopol Pionýr.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
