Čtvrtek, 14.15 hodin, kulturní dům ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že tu za pár minut začne debata s kandidátem na prezidenta republiky Jiřím Drahošem. „Zrovna to tady označujeme,“ vysvětluje jeden ze zaměstnanců kulturního domu, když na dveře lepí plakát s fotografií. „Tady je zvykem, že když beseda začíná o půl, tak lidé přijdou za pět půl,“ usmívá se. To už do dveří malého sálu vcházejí první zájemci o setkání s prezidentským kandidátem… A vzápětí i prezidentský kandidát Jiří Drahoš se svým týmem.

„Říkali jsme si s manželkou, že až budeme v důchodě, budeme hodně cestovat. A tak se nám to vlastně vyplnilo,“ usmívá se dobře naladěný Jiří Drahoš.

Den s prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem na debatě v hotelu Park Inn by Radisson Ostrava, 14. prosince v Ostravě.Sál se zaplňuje, dorazila zhruba čtyřicítka besedujících. Jiří Drahoš na úvod představuje svou osobu, vypráví, kde se narodil, studoval, žil. A také objasňuje důvod své kandidatury na prezidenta. „Přispěl k tomu náš současný prezident Miloš Zeman svým vystupováním, výroky, tím jak nesjednocuje naši politickou scénu. Prezident by měl reprezentovat, dodržovat ústavu, mít společenskou autoritu a v každém případě pomáhat nacházet cesty, kam se ubírat,“ říká Jiří Drahoš.

Když přišel s myšlenkou ucházet se o prezidentské křeslo, manželka Eva reagovala: „Je to na tobě. Když se rozhodneš, půjdu do toho s tebou.“ A tak byl hnací motor zažehnut 28. března. Tehdy v jeho rodném Jablunkově ohlásil kandidaturu.

JSEM SKROMNÝ ČLOVĚK

Debata se rozbíhá. Svými dotazy z oblasti školství ji zahajuje studentka, budoucí pedagožka Nikola Brožová. Řeč je o inkluzi, o úloze učitele ve společnosti. „Projekt inkluze je typický projekt ministerstva školství. Myšlenka dobrá, provedení špatné,“ hodnotí Jiří Drahoš s dovětkem, že ten, kdo s nápadem přišel, neznal míru.

Setkání se spolužákem„Jedu zítra za prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem,“ říkám jen tak mezi řečí před kolegou Stanislavem Sikorou, správcem redakční počítačové sítě. „Za Jurou?“ táže se Stanislav.

Přitakávám.
„To je můj spolužák z gymplu. Seděli jsme spolu v lavici,“ usmívá se rodák z Jablunkova. Druhý den večer postává Stanislav u vchodu do sálu v ostravském hotelu Park Inn. Vyhlíží svého spolužáka. „Už tehdy Jura mezi námi spolužáky vynikal,“ vzpomíná Stanislav Sikora, který svého kamaráda viděl naposledy u maturity.

To už do dveří vchází onen „Jura“ a neomylně k němu míří. I po letech se bez problémů poznávají, přátelsky se zdraví. A vyměňují si základní informace – co kdo dělá, co děti, kde žijí, bydlí… „Naše kariéry jsou tedy, pravda, trošku odlišné, ale nezměnil ses,“ konstatuje Stanislav a Jiří Drahoš mu stejně opětuje. Oba jsou zahrádkáři a vypočítávají, kolik času a síly jejich zahrada spolkne… To už se ale potichu vytrácím a nechávám je o samotě…

„Sám jsem pedagog z učitelské rodiny, většina mých příbuzných jsou učitelé, tak to znám opravdu z praxe. Když je ve třídě jeden postižený žák s asistentem, výuka se dá zvládnout. Ovšem tři čtyři handicapovaní už lidově řečeno ukrajují čas a možnosti učitele, který se pak nevěnuje těm zdravým,“ myslí si.

A co se týká učitelů jako takových? „Učitel nemusí být bůhvíjaký odborník, ale musí umět naučit, strhnout, zaujmout. Takového jsem měl sám na základní i střední škole například v chemii, kterou jsem vystudoval a které se celý život věnuji,“ svěřuje se kandidát. Diskuse se stáčí k Andreji Babišovi. „Lidé by si měli být před zákonem všichni rovni. A ne, aby někteří byli rovnější,“ staví se k tolik diskutovanému tématu „Čapí hnízdo“ a obvinění dnes již premiéra Jiří Drahoš.

Věru Vocilkovou zajímá, jestli může prezident ve své funkci zůstat skromný. „To, že prezident Zeman objíždí kraje v zemi a debatuje s občany, to velmi oceňuji. Nechápu ale, proč s ním cestuje tolik lidí, městy projíždí dlouhá prezidentská kolona, čítající desítky aut. Jsem skromný člověk, nemám rád pompéznost. Takže tohle bych určitě eliminoval,“ vysvětluje Jiří Drahoš a dodává, že v prezidentské funkci je také velmi důležité, kým se hlava státu, tedy jakými lidmi a odborníky, obklopí.

Když má dalšímu besedujícímu říct, kterého ze svých soupeřů si nejvíce váží, dlouho se nezamýšlí. „Do hloubky neznám žádného z kandidátů, ale asi nejblíže mám k panu Kulhánkovi. Sympatický je mi i pan Hilšer, přestože si myslím, že nemá ještě tolik potřebných životních zkušeností.“

DALAJLAMU BYCH NA HRAD NEZVAL

Mluví se o sociálních dávkách, nespravedlnosti v odměňování za práci, o vlastenectví i proruské a pročínské politice současné hlavy státu. „Měli bychom se více orientovat na Západ, ale tím nemyslím, že bychom nemohli obchodovat s Ruskem nebo s Čínou. Ovšem obchodovat. Nikoliv se podbízet,“ říká Jiří Drahoš.

Prostor na dotaz dostává Přemysl Dokoupil, student kvarty osmiletého gymnázia ve Frenštátě pod Radhoštěm. Sedí v první řadě se svými třemi kamarády a ptá se na zavedení eura.

„Jsem pro Evropskou unii, nechci, abychom obrazně seděli někde na schodech a pozorovali, jak rozhodují jiní, ale abychom společně seděli u jednoho stolu a měli také své slovo. Co se týká eura, jsem pro jeho zavedení. Měla by mu ale předcházet kampaň, snaha vysvětlit lidem, proč je euro pro nás výhodné. Mnozí ho totiž dodnes odmítají a vlastně ani nevědí, proč,“ vysvětluje mladíkovi prezidentský kandidát.

„Pan Drahoš je mi ze všech kandidátů nejvíce sympatický. Ostatní mi přijdou až legrační. Je jediný, o kterém můžu říct, že je reprezentativní, což prezident má být,“ myslí si čtrnáctiletý Přemysl.

„Setkal byste se s dalajlamou?“ zní z publika další otázka. „Jako Jiří Drahoš bych ho rád poznal, je to zajímavá osobnost. Ale vzhledem k tomu, že není reprezentantem suverénního státu, jako prezident bych si ho na Hrad nepozval. Jedině kdyby to bylo na popud vlády,“ vysvětluje.

OBUŠEK JAKO DÁREK

Ke slovu se dostává Pavel Knebl z Tiché, který přišel besedovat s celou svou rodinou – manželkou a třemi malými dětmi. Osud této země mu není lhostejný. Vyzývá Jiřího Drahoše k podepsání petice, kterou inicioval. Je proti nemorálnímu odměňování notářů, kteří řeší pozůstalosti. Na výraz své přízně podává prezidentskému kandidátovi láhev čerstvě stočeného moštu.

Na závěr se dostává ke slovu starší muž v kroji. Jde o Drahomíra Strnadela, předsedu Matice radhošťské. V kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti bylo jedno z míst, kde se shromažďovaly podpisy na podporu Jiřího Drahoše. Za léto se jich tu nasbíraly asi dva tisíce.

„V květnu se pan Drahoš zúčastnil akce Uzamčení země valašské. Tam zahájil prezidentskou kampaň. Dostal ode mě pamětní minci, tedy její kopii, z roku 1898. To je rok, kdy byla kaple vysvěcena. A říkal jsem mu, že když ji bude nosit, tak prezidentskou kampaň vyhraje. Medaile ale nestačí…,“ usmívá se pan Strnadel a ukazuje mi obušek, který Jiřímu Drahošovi chce předat. „Je velmi ostrý, v prezidentském klání potřebujete být ostrý a vyzbrojený. Jiřího Drahoše si vážím po profesní i lidské stránce. Musím věřit, že vyhraje. Náskok má před svými soupeři hlavně tím, že není spjatý s žádnou politickou stranou, a také věřím, že většina národa jsou slušní lidé, kteří upřednostní slušnost před vulgárním chováním,“ soudí Strnadel.